Komentáře

Zdeněk Zbořil

politolog

Druhé laudatio na Františka Ročka (1955-2026)

Prvnímu chvalozpěvu za téměř celoživotní dílo a osobnost novináře a spisovatele Františka Ročka, jehož texty se objevovaly mimo jiné i na stránkách webu Prvnizpravy.cz, bylo možné naslouchat při příležitosti udílení Krameriovy ceny za nezávislou žurnalistiku v roce 2022.

Tato ocenění uděluje každoročně Asociace nezávislých médií už od roku 2016 a v jejím komentáři se mluví o tom, že jde o sdružení autorů a médií stojících mimo tzv. hlavní proud.

Možná bychom mohli říct, že jde o autory a autorky, kteří jsou více než jiní nezávislí na ideologickém mentorování a neziskové ziskuchtivosti, a kteří se neobávají stát mimo finanční zdroje sloužící „veřejnému blahu“. A to zejména proto, že nemusí mít strach o ztrátu přízně sponzorů, kteří jim bez ohledu na závislost nebo nezávislost dávají poznat, že patří k politické nebo finančně úspěšné třídě, jejímiž členy se mohou stát jen lidé „zvláštního ražení“.

František Roček byl náš přítel a kolega nejpřátelštější mezi kolegy v oborech, které ho zajímaly a bavily víc než cokoliv jiného. Mezi tehdy v roce 2022 vyznamenanými byl považován za nezávislého žurnalistu, uskutečňujícího v médiích svou touhu po zábavě a vzdělávání za účelem Komenského Všenápravy. Byl osobností nejen oplývající nadáním a nabytou vzdělaností, ale i darem humorné a dnes tak neobvyklé zdvořilé ironie prosté agresivní nenávisti.

Působil jako novinář a spisovatel v Ústí nad Labem, ale ve skutečnosti se pohyboval v globálním prostoru vymezeném komparativním studiem civilizací a kultur v časoprostorovém rozsahu neobvyklém. Pokud se nemýlíme, vydal nejméně tucet knih s historickou tématikou, žánrově se pohybujících na hranici mezi historií a tím, čemu se v některých ne-akademických studiích říká politické hry nebo Zeitgeschichte.

Snad si můžeme dovolit připomenout jeho práce Gustav Meyrink – mystik (1994, 2013), ze stejné doby pak Generální štáb ducha (1995) a podobně inspirativní Zeď/The Wall. Matiční – dokument o nejslavnější uličce světa (1999).

Také bychom mohli vědět, že se v rámci projektu „Mírem válka nekončí“ zabýval poválečnou situací na Ústecku v době od dubna 1945 do podzimu 1948. Jeho práce vyšla v roce 2009 pod titulem Bombardéry a extremisté. Krutá a absurdní historie náletů v Ústí nad Labem v dubnu 1945. Dnes bychom mohli ještě doplnit podivuhodně aktuální Ústeckou štvanici (2011), Ústecký mír (2013) a Ústecké vítězství (2015). A dokonce i další Ústecké lágry (2015) a Ústecké kádrování (2016).

Na webu Prvnizpravy.cz tvořily jeho mezinárodně politické komentáře zvláštní příspěvek nejen k aktuálnímu dění ve světě, ale i apelativní reflexe událostí, které se odehrávají dnes jako banální představení celosvětového válečnictví pro neinformované. Využíval vymoženosti současného masivního přísunu překladů z nejrůznějších světových jazyků, včetně někdy zanedbávaného neevropského informačního pole. Někdy se zdály být jeho analýzy konkrétní reality až příliš stručné, ale kdo se o věci, které ho zajímaly, chtěl něco dozvědět o zdrojích a pramenech jeho informací, byl překvapený rozsahem jeho faktografických nebo dokumentografických rešerší, které bychom mohli najít v jeho pozůstalosti.

A poslední komentář Františka Ročka, zveřejněný na webu Prvnizpravy.cz 10.dubna 2026, kde František Roček předvídal výsledek maďarských voleb.

Prvnizpravy.cz - Roček: Viktor Orbán blížící se volby asi nevyhraje

To, že předmětem jeho zájmu byly události na Ukrajině, v Ruské federaci, na Blízkém východu a až do jehoposledních pracovních dnů americký boj za mír, po kterém nezůstává kámen na kameni a statisíce civilních obětí, bylo přirozené. Jejich mravní rozměr komentoval v jedné ze svých posledních pracíBombardovat nemocnice je normální (2021) a je zajímavý svým pohledem ze zorného úhlu věčnosti (sub specie aeternitatis), za který ručil v posledních dnech svého života doslova existenciálně.

Jen nakonec a tak trochu btw. Kdo by se dnes z mediálního podsvětí dozvěděl, že Krameriova cena a Asociace nezávislých médií, jejichž ocenění se Františku Ročkovi dostalo, jsou pod drobnohledem lokajů strategické komunikace, můžeme mu připomenout, že je to také tak trochu jinak. Roček je a bude i po svém odchodu ve společnosti Jana Petránka, Jana Schneidera, Terezy Spencerové, Ondřeje Neffa, Zdeňka Zbořila, Stanislava Motla, Jaromír Nohavici, Pavla Chrastiny, Evy Kantůrkové, Jana Kellera, Benjamina Kurase, Ivana Hoffmana, Viktorie Hradské, Jaroslava Štefce, Petra Saka… a dalších, kteří mu budou tvořit dobrou společnost.

Zdeněk Zbořil