Válka, tisíce mrtvých a návrat na začátek

Po vleklé válce mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem, která si podle dostupných údajů vyžádala tisíce obětí, vedla k uzavření Hormuzského průlivu a způsobila obrovské škody světové ekonomice, se Washington vrací k jednacímu stolu. Nově připravovaná dohoda přitom v mnoha klíčových bodech připomíná právě JCPOA, kterou Trump před lety zrušil.  

To je skutečnost, kterou nelze přehlédnout. Pokud byla dohoda z roku 2015 skutečně tak katastrofální, proč se dnes americká administrativa vrací ke stejnému modelu? A pokud naopak obsahovala funkční mechanismy kontroly íránského programu, nebylo její vypovězení jednou z největších strategických chyb americké zahraniční politiky posledních desetiletí?


Silnější Írán a slabší pozice Washingtonu

Ještě podstatnější než samotný obsah dohody je však změna mocenských poměrů. Zatímco v roce 2015 vstupoval Írán do jednání pod tlakem rozsáhlých sankcí a mezinárodní izolace, dnes je situace odlišná.

Teherán během konfliktu ukázal, že disponuje prostředky, které mohou významně zasáhnout světovou ekonomiku. Uzavření Hormuzského průlivu připomnělo závislost globálního trhu na stabilitě Perského zálivu. Prudké výkyvy cen energií zasáhly Evropu, Asii i Spojené státy. Írán navíc prokázal, že navzdory rozsáhlým vojenským operacím nedošlo ke kolapsu režimu, v který někteří západní stratégové zřejmě doufali.  

Washington tak nyní vyjednává s protivníkem, který má větší sebevědomí než před deseti lety. Íránské vedení zároveň disponuje silným argumentem. Může totiž poukazovat na fakt, že Spojené státy již jednou mezinárodní dohodu jednostranně opustily. Proč by měl Teherán věřit, že tentokrát bude situace jiná?


Z evropského pohledu vyvolává vývoj ještě jednu nepříjemnou otázku. Co vlastně přinesla politika maximálního tlaku? Po letech sankcí, po vojenském konfliktu a po obrovských ekonomických škodách se svět vrací k tématům, která byla na stole již v roce 2015. Rozdíl spočívá v tom, že dnešní Írán je radikálnější, region je destabilizovanější a důvěra mezi oběma stranami je výrazně nižší.

Jestliže se nyní podaří uzavřít novou dohodu, bude to paradoxně znamenat potvrzení toho, že diplomatické řešení bylo od začátku nevyhnutelné. Pokud se naopak jednání zhroutí, svět se může opět ocitnout na prahu další krize v oblasti, kterou prochází významná část světových dodávek ropy a plynu.

Celá situace tak působí jako učebnicový příklad zahraniční politiky, která po letech konfliktu a enormních nákladů končí téměř tam, kde začala. Rozdíl je pouze v tom, že cena za tuto okliku byla mimořádně vysoká.



Zdroje: 1. EL PAÍS: Trump’s Iran nuclear deal echoes abandoned 2018 pact⁠; 2. Reuters: Main provisions of the 2015 Iran nuclear deal⁠; 3. Reuters: Trump says new Iran deal ensures Tehran will not get nuclear weapons⁠