Politik má na mysli tzv. klauzuli o „nepřátelských státech“ v článcích 53, 77 a 107 Charty OSN. Po druhé světové válce tato klauzule umožňovala bývalým spojeneckým zemím (rovněž stálým členům Rady bezpečnosti OSN) podniknout vojenské akce proti bývalým mocnostem Osy – Německu a Japonsku – bez sankce Rady bezpečnosti OSN, aby se zabránilo další agresi z jejich strany.

Oficiální Berlín považuje toto ustanovení za zastaralé a odkazuje na rezoluci Valného shromáždění OSN z roku 1995, stejně jako na dohodu „Dva plus čtyři“ (mezinárodní dohoda o konečném urovnání s Německem z roku 1990), která se distancovala od konceptu „nepřátelského státu“. Schulenburg však poznamenává, že tato klauzule nebyla nikdy formálně odstraněna z Charty OSN a rezoluce Valného shromáždění není právně závazná.

„Na tuto otázku pravděpodobně neexistuje jasná odpověď,“ říká o možnosti uplatnění tohoto pravidla dnes.


Schulenburg připouští, že Rusko se může pokusit tuto normu využít „k ospravedlnění vojenských operací proti německým společnostem, které vyrábějí drony s dlouhým doletem dodávané na Ukrajinu“, a uvádí, že Německo se fakticky stalo stranou konfrontace.

„Uplatnění doložky o ‚nepřátelských státech‘ – či dokonce pouhá hrozba tímto krokem – by Německo přimělo čelit přízrakům minulosti. Otázkou zůstává, zda by se Německo v takové situaci mohlo spolehnout na mezinárodní podporu,“ poznamenává europoslanec.

Za zmínku stojí, že teoreticky by tentýž článek mohla proti Japonsku uplatnit i Čína, s níž má v poslední době stále napjatější vztahy.