Ještě před několika desetiletími představovaly sociálně demokratické a levicové strany jednu z hlavních politických sil kontinentu. Vládly v Británii, Německu, Francii, Rakousku, Švédsku i dalších zemích. Dnes je situace výrazně odlišná. V řadě států levice ztratila své tradiční voliče a mnohde bojuje o samotné přežití. Politologové již několik let používají pojem „pasokifikace“, odkazující na téměř úplný kolaps řecké socialistické strany PASOK, která se během několika let propadla z dominantní vládní síly na okraj politické scény. 

Starmerův osud do tohoto trendu zapadá překvapivě přesně. Labouristé sice v roce 2024 zvítězili, ale nedokázali přetavit volební úspěch do dlouhodobé důvěry. Rostoucí životní náklady, problémy s bydlením, migrací a veřejnými službami postupně podkopaly podporu vlády. Voliči začali hledat alternativy a stále větší část z nich zamířila k protestním stranám. V Británii především k Reform UK. 

Krize levice není krizí sociálního státu


Krize evropské levice spočívá jinde. Současné levicové strany často přestaly být stranami práce a staly se stranami institucí. Místo řešení každodenních problémů zaměstnanců, rodin a seniorů začaly značnou část své energie věnovat kulturním a identitárním tématům. Zatímco voliči řeší ceny bydlení, dostupnost energií, bezpečnost ulic nebo budoucnost pracovních míst, část evropské levice vede debaty, které většina obyvatel nepovažuje za své hlavní starosti.

To je jeden z důvodů, proč se tradiční dělnické a nižší střední vrstvy přesouvají k pravicovým populistům. Ne proto, že by odmítaly sociální ochranu, ale protože mají pocit, že je nikdo neposlouchá.

Vývoj v Evropě přitom ukazuje zajímavý paradox. Nejstabilnější levicové strany dnes bývají právě tam, kde dokázaly spojit sociální program s důrazem na bezpečnost, průmysl, regionální rozvoj a národní zájmy. Úspěšní levicoví politici zpravidla nehovoří pouze o přerozdělování, ale také o výrobě, investicích, energetice a konkurenceschopnosti.

Právě proto vzbuzuje pozornost Andy Burnham, který je považován za pravděpodobného Starmerova nástupce. Jeho politická značka vznikala mimo londýnské prostředí. Opírá se o sever Anglie, průmyslové regiony a komunální politiku. Není náhodou, že jeho příznivci zdůrazňují návrat k problémům běžných pracujících rodin, poznamenal list The Guardian⁠.

Česká levice stojí před rozhodnutím

Ještě zajímavější otázka však zní, co z britského vývoje vyplývá pro Českou republiku. Česká levice se nachází ve výrazně složitější situaci než její britský protějšek. Tradiční sociální demokracie vypadla z Poslanecké sněmovny již podruhé za sebou a její návrat zůstává nejistý. Analytici stále častěji upozorňují, že nejde o dočasný volební neúspěch, ale o hlubší strukturální problém. 

Přitom témata pro moderní levici existují. Česká republika čelí stárnutí populace, nedostatku dostupného bydlení, problémům regionů, vysokým cenám energií, rostoucím nákladům zdravotnictví i otázce dlouhodobé konkurenceschopnosti ekonomiky. To jsou klasická témata, na kterých sociálně demokratické strany historicky vyrůstaly.


Budoucnost proto pravděpodobně nebude patřit levici devadesátých let ani levici kulturních sporů poslední dekády. Pokud má evropská sociální demokracie přežít, bude muset najít novou rovnováhu mezi sociální solidaritou a ekonomickou odpovědností. Mezi ochranou zaměstnanců a podporou podnikání. Mezi otevřeností světu a schopností chránit vlastní občany.

Právě v tom spočívá skutečný význam Starmerova pádu. Není to důkaz, že levice v Evropě nemá budoucnost. Je to důkaz, že budoucnost nebude patřit té levici, která pouze spravuje existující systém a opakuje staré recepty.

Voliči totiž dnes nehledají ideologii. Hledají odpověď na jednoduchou otázku: kdo dokáže zajistit bezpečný, prosperující a předvídatelný život v době rostoucí nejistoty. Strana, která tuto odpověď nabídne, může uspět bez ohledu na to, zda se označuje za pravicovou nebo levicovou. Starmerova rezignace tak není koncem evropské levice. Je spíše koncem jedné její podoby.



Zdroje: 1. Axios – U.K. Prime Minister Keir Starmer resigns⁠; 2. The Guardian – Keir Starmer resigns as prime minister⁠; 3. FEPS – A vacant space on the left: the Czech elections and the deepening sovereigntist turn in Central Europe