Ještě před několika lety se zdálo, že základní pravidla mezinárodního systému jsou pevně daná. Spojené státy představovaly hlavní oporu západního světa, Evropská unie rozvíjela ekonomickou integraci a mezinárodní instituce vytvářely rámec pro řešení sporů. Dnes však stále více politiků, diplomatů i analytiků připouští, že tato éra končí.

Ruská válka na Ukrajině, rostoucí rivalita mezi Spojenými státy a Čínou, konflikty na Blízkém východě a proměna americké zahraniční politiky ukazují, že svět vstupuje do období, které bude výrazně méně předvídatelné než desetiletí po skončení studené války.

Německý kancléř Friedrich Merz letos na Mnichovské bezpečnostní konferenci prohlásil, že dosavadní světový řád již neexistuje. Přestože jde o silná slova, stále více událostí naznačuje, že nejde pouze o politickou rétoriku. Otázkou už není, zda se mezinárodní systém mění. Otázkou je, jak bude vypadat svět po skončení západní dominance.

Evropa ztrácí jistoty, které považovala za samozřejmé

Z evropského pohledu představuje největší šok proměna Spojených států. Po desetiletí byla americká vojenská síla garantem evropské bezpečnosti. Evropské státy mohly budovat sociální systémy, rozšiřovat veřejné výdaje a omezovat obranné rozpočty, protože věřily, že konečnou bezpečnostní záruku poskytne Washington. Právě tento předpoklad dnes přestává platit.

Politolog Marc Saxer upozorňuje, že návrat k situaci z prvních desetiletí po skončení studené války není možný. Spojené státy jsou podle něj strategicky přetíženy. Současně musí řešit Evropu, Blízký východ i oblast Indo Pacifiku, kde sílí Čína.


Pro Evropu to znamená nepříjemné probuzení. Ukazuje se, že mnohé představy o věčné stabilitě byly spíše výsledkem výjimečného historického období než trvalého stavu.

Asijští diplomaté na rozdíl od Evropanů podobný šok často nechápou. Pro země jako Singapur, Indie nebo Indonésie byl svět mocenské konkurence normální realitou i v době, kdy Evropa věřila v definitivní vítězství liberálního mezinárodního řádu.

Svět velmocí nebo svět spolupráce?

Vedle ústupu americké dominance se objevuje ještě jedna zásadní otázka. Jaký systém vznikne na jejím místě? Část analytiků upozorňuje na návrat politiky mocenských sfér. Podle této logiky si největší hráči rozdělí svět do oblastí vlivu. Spojené státy, Čína a Rusko budou prosazovat vlastní zájmy bez ohledu na menší státy a mezinárodní instituce.

Právě tento scénář vyvolává největší obavy v Evropě. Evropská unie totiž vznikla na přesvědčení, že síla práva má být důležitější než právo silnějšího. Pokud se svět vrátí k tradiční geopolitice velmocí, ocitne se evropský model pod mimořádným tlakem.

Kanadský premiér Mark Carney proto letos vyzval ke spolupráci takzvaných středních mocností. Tedy států, které sice nejsou supervelmocemi, ale zároveň nechtějí přijmout svět rozdělený mezi několik dominantních hráčů.


Právě proto je možná nejrealističtější představa světa, který nebude mít jeden dominantní řád, ale několik paralelních systémů. Jinými slovy svět, kde vedle sebe budou existovat různé ekonomické, politické a bezpečnostní modely bez jediné všeobecně uznávané autority.

To však přináší další komplikaci. Řešení globálních problémů, jako jsou klimatické změny, pandemie, migrace nebo kontrola zbrojení, bude mnohem složitější než v době, kdy existoval silný mezinárodní konsenzus.

Evropa se tak ocitá před historickou výzvou. Po desetiletích života pod bezpečnostním deštníkem Spojených států musí rozhodnout, zda se stane samostatným geopolitickým hráčem, nebo zůstane objektem rozhodování silnějších mocností. Právě tato otázka bude pravděpodobně určovat evropskou politiku příštích desetiletí mnohem více než většina současných sporů. Starý svět totiž skutečně končí. A nový se teprve rodí.



Zdroje: 1. Deutsche Welle – Das Entstehen einer neuen Weltordnung⁠; 2. Munich Security Conference 2026⁠; 3. World Economic Forum – Davos 2026 Speech of Mark Carney