Že Alternativa pro Německo si jde pro skvělý výsledek, bylo dlouhodobě jasné. Nebylo pochyb, že AfD v Sasku-Anhaltsku vyhraje, jedinou neznámou bylo, jak výrazně. Zisk na hranici 44 % získané politické podpory sice neznamená, že AfD bude vládnout většinově a ke svému vládnutí nebude potřebovat žádný další politický subjekt, toto vítězství je ovšem natolik drtivé, že druzí v pořadí – před pěti lety vítězná CDU – jsou málem jen na jedné třetině zisků AfD. 

Kancléř Merz se v jednom z povolebních rozhovorů přiznal, že „tohle otřáslo s CDU v jejích základech“ a že „není možné se prostě vrátit k běžnému provozu, ani já [Merz], ani spolková vláda“. Ovšem jeho přiznání svého úděsu z výsledků zemských voleb snad nemůže objektivní pozorovatel brát vážně. Co Merz očekával? Německo se přece pod jeho vedením topí v problémech, hospodářství je v žalostném stavu, ceny energií vyletěly za poslední roky dramaticky vzhůru a politika „otevřených dveří“ způsobuje nejen vážná bezpečnostní rizika, vnesla mezi běžné Němce pocit, že Německo už není „jejich“. CDU se tak dlouho ve svých politikách posouvala nalevo, až se z ní stala strana k nerozeznání od německých sociálních demokratů, tak dlouho si pohrávala se zelenou politikou, až se z ní stala strana Zelených. Němci, kteří chtěli volit změnu, fakticky neměli jinou variantu než volit AfD (nebo postkomunistickou levici). Merz má proto svým způsobem pravdu, když zdrceně přiznává, že „se CDU nepodařilo najít emocionální spojení s lidmi“. Ano, Němci už prostě CDU asi moc nevěří.

Na ohromující vítězství AfD v sasko-anhaltských volbách zareagovala německá média obvyklým způsobem: hysterií. Staví povolební situaci jako „buďto demokracie, nebo fašismus“. Ostatně něčím podobným jsme si vloni prošli i my v Čechách. Před parlamentními volbami zoufalá Fialova vláda s podporou hlavních českých médií také stavěla příběh voleb jako osudový souboj o budoucím směřování naší země: na Západ, nebo s Ruskem. A podobně jako v Sasku-Anhaltsku i v Čechách si tehdy voliči zachovali zdravý rozum a na tento manipulativní slogan Fialovi nenaskočili. 

V čem je ovšem tak jednoznačné vítězství AfD pro německou politiku i společnost tak zásadní?

Zda se volebními výsledky, tak jednoznačnými, tak nezpochybnitelnými při nejvyšší volební účasti ve svobodné éře Sasko-Anhaltska zřítila „protipožární hráz“ po léta důsledně a pečlivě budovaná „demokraty“ na obranu před AfD, teprve uvidíme. Jedno je ovšem jisté: voliči způsobili protržení této hráze a dá se očekávat, že vzniklá „politická povodeň“ významně ovlivní celé Německo.

Tyto volby smetly všechny obavy, starosti i strach otevřeně se k AfD přiznat a přiznat se i k tomu, že jsou Němci tuto stranu ochotni volit. Tento posun uvnitř německé společnosti je zásadní. Dosud v Německu platilo, že kdo se k AfD přiznal nebo vyjádřil sympatie s jejím programem, byl vystaven šikaně v zaměstnání, hrozil mu vyhazov z práce, byl opovrhován společenstvím, ve kterém žil. Být pro AfD dělilo rodiny a vyvolávalo opovržení. Vyjádření ochoty volit AfD bylo považováno za „nahnědlé“ uvažování, což v historickém kontextu vyvolává v Německu daleko horší konotace než například u nás.
Po sasko-anhaltských volbách to už nebude tak snadné. Strana, kterou podporuje 44 % voličů (a připomeňme, že v loňských zemských volbách v západoněmeckých Porýní-Falci a Bádensku-Württenbersku AfD také výrazně mezi voliči posílila) se už nemusí skrývat. Pro leckterého německého voliče se z AfD stal „mainstream“, zavedené a zdiskreditované strany CDU a SPD se tak ukazují být mezi voliči snad už stranami názorových extrémů. Tak dlouho si svými politikami zahrávali s důvěrou německé veřejnosti, až dnes žalostně zírají na výsledky své práce. Pokud si Merz klade otázku, „co se v Německu stalo, že extrémní pravice tak jednoznačně vítězí“, odpověď ať hledá v historii působení své strany.

A nejde jen o AfD. Podobně lze vysvětlit i nárůst popularity polokomunistické Die Linke nebo levicového Uskupení Sáry Wagenknechtové, které těží z úpadku německých sociálních demokratů. A to Německo na konci letošního září ještě čekají zemské volby v Berlíně a Meklenbursku-Předním Pomořansku. V obou zemích to mají vládní strany také hodně nahnuté!

Voliči v Sasku-Anhaltsku protrhli německé politické hráze. Pokud tamní strany tuto ohromnou změnu nepochopí, pokud budou trvat na „protipožárních zdech“, tím horší budoucnost je i Německo čeká. 

A právě v těchto souvislostech nezapomeňme, jak moc závislá je Česká republika na hospodářském a politickém vývoji svého německého souseda.