Jen velmi těžko by se podařilo českému předsednictví v Evropské unii lépe přitáhnout světovou mediální pozornost. Ještě nikomu, kromě bývalého prezidenta Václava Havla v roce 1992 v Kongresu Spojených států ve Washingtonu – větou „…chte-li pomoci nám, pomozte Rusku“ se nepodařilo získat prime time v nejslavnější zpravodajské televizi světa CNN. Jen málo komu (kromě Václava Klause) se podařilo v rekordně krátkém čase vyděsit celou Evropskou unii. A nejspíš nikomu se nepodařilo ve vteřině narušit diplomaticko-politický stereotyp mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými, tak jako našemu premiérovi Mirkovi Topolánkovi.   

Lze celkem snadno pochopit, že stres ze simultánního tlumočení jeho protagonistovi neumožňuje věcné přemýšlení o vyřčeném a tím ani o tlumočeném, či vysloveném. Tato činnost totiž probíhá jaksi mimo reálné vědomí aktéra. Stav mysli je nastaven výhradně na technickou transformaci slov a jejich spojení z jednoho jazyka do jiného. U velmi zkušených profesionálů je tedy tato schopnost okamžitě přetlumočit vyřčené už zcela přirozená a nepodléhá smyslově  významovému vnímání. Vyřčené pak může přinést vyslovení podvědomého stereotypu, který je buď odrazem tlumočnické rutiny (tedy obvykle užívaných frází a slovních spojení) a nebo podvědomého osobního názoru tlumočníka – to, že se tak může dostat názor jednoho do úst někoho zcela jiného je už jen „vedlejší efekt“.

Půvabná tlumočnická přesmyčka o amerických dluhopisech, bombách a zbraních z překladatelské kabiny v Evropském parlamentu však zajistila českému premiérovi z mediálního hlediska nejluxusnější zpravodajský prostor na světě, a to je dobře. Byla to totiž právě nejúžasnější světová CNN, která  ani ne před čtrnácti pojmenovala českého premiéra (pro CNN zcela typicky) „Klaus Topolanek.“ To bylo jen krátce před tím, než v české Poslanecké sněmovně „nevyslovením důvěry“ došlo ke skutečně zásadnímu (pro ty, kdo vědí oč běží) a nepochopitelnému odstavení naší vlády v čase, kdy politická stabilita má být pevným základem pro ekonomickou a hospodářskou stabilizaci země – to už by však byl zcela jiný příběh o vítězství nezodpovědnosti a osobní ješitnosti…

Zajímá-li nás tedy co se skutečně odehrálo, pak je třeba si říct, že Česká republika ústy svého premiéra Mirka Topolánka v Evropském parlamentu varovala velmi odpovědné evropské poslance před kritickým nebezpečím dalšího neuváženého (byť politicky velmi populárního a  efektního) rozdávání společných evropských peněz, a to bez vědomí o jejich elementární existenci a možné návratnosti. To vše  na demonstrativním příkladu fascinující americké finanční injekce do domácí ekonomiky, a to v řádech stovek miliard dolarů. V České republice byla vyslovena nedůvěra vládě, která má nezastupitelnou exekutivní úlohu při předsednictví v Evropské unii a přijímání adekvátních a rozumných opatření pro ekonomickou a hospodářskou stabilizaci země – a to díky prosté politické nezodpovědnosti a lidské ješitnosti. Simultánní tlumočníci v Evropském parlamentu udělali chybu (nejspíš vyslovili svůj vlastní podvědomý názor…) a té se s chutí ohaře chytila všechna nejvěhlasnější světová média – doslova jako pes kosti (lze se jen domnívat, že možná právě proto, že to co bylo vyřčeno omylem všem velmi zavonělo…) a věhlasná CNN dnes už dobře ví, že premiér (byť v demisi) České republiky se jmenuje Mirek Topolánek.

Mám pocit, že to byl celkem veselý týden…