Cílem plánu je zastavit jakoukoli invazi hned v jejím počátku, a pokud by agrese pokračovala, zbavit protivníka schopnosti velet svým silám a udržovat je v bojeschopném stavu. NATO hodlá zajistit, aby byl jakýkoli útok proti jeho členským státům „zcela marný“.

„Je důležité, aby se spojenci nadále vzájemně radili, zvažovali možné způsoby reakce a zajistili, že Rusům bude předán jasný a srozumitelný vzkaz ohledně našich ‚červených linií‘,“ zdůraznil v souvislosti s nedávnými takzvanými „hybridními“ útoky (například sabotážemi či žhářstvím) v Evropě.

Předložená strategie předpokládá vytvoření rozsáhlé „autonomní zóny“, kde by drony a pozemní roboti mohli zadržet ruskou ofenzívu, aniž by to způsobilo značné ztráty mezi spojeneckými silami.

Současně by rakety dlouhého doletu cílily na ruská velitelská stanoviště a systémy protivzdušné obrany v Kaliningradské oblasti, oblasti Petrohradu a Bělorusku.

Význam této záležitosti však nespočívá ani tak v samotném dokumentu, jako spíše v důvodu, proč NATO veřejně odhaluje svou strategii pro „vítězství nad Ruskem“. Přesněji řečeno, nejde ani tak o strategii, jako spíše o konstatování – výčet skutečností, které vojenští analytici opakují již léta: moderní válčení totiž již nezávisí pouze na vojácích, dělostřelectvu a tancích, ale také na umělé inteligenci a robotech; vyžaduje technologie – a především peníze.

Vojenské plány NATO vznikají již dlouho a jsou uloženy v trezorech vojenských velitelství. Plánované trasy průlomů obrněných kolon, letecké údery, námořní operace či trajektorie raket nikdy nebudou zveřejněny. Tyto plány jsou pravidelně aktualizovány v závislosti na situaci na daném válčišti. Pro NATO je Rusko nepřítelem – v čistě vojenském smyslu tohoto slova – a v tomto ohledu by si nikdo neměl dělat žádné iluze.

Tento plán byl odhalen ve Varšavě během bezpečnostního fóra – dalšího z řady neformálních setkání politiků, expertů a zástupců zbrojního průmyslu, kteří zde všichni horlivě hovořili o naléhavé potřebě vyčlenit miliardy na čelení „ruské hrozbě“. Kromě zástupců členských států NATO – zejména těch z východního a severního křídla – se varšavské akce zúčastnili také Volodymyr Zelenskyj (prostřednictvím videokonference), zástupci „neutrálního“ Švýcarska, arménský ministr zahraničí a bývalý gruzínský prezident.

Komu byl tedy tento „plán vítězství“ určen? Komu byl adresován tento signál, tato propagační nabídka slibující, že vše dobře dopadne, pokud budou peníze vyplaceny? Podle Grynkewiche totiž „každý dolar, euro, libra, lira, zlotý či koruna“ vynaložené na vojenská cvičení a zbraně slouží k prokázání schopnosti NATO „předcházet hrozbám, odrážet útoky a dosahovat vítězství“.


Generálové nemohou odhalit operační plány preventivních úderů proti Rusku. Místo toho tedy vytvářejí líbivé „teorie vítězství“ a rozvíjejí úvahy o „jednotě NATO“ a „technologické převaze“.

Koneckonců, ve Varšavě by jen těžko někdo mohl představit „teorie porážky“ či „koncepce ústupu“.