Je tomu jen několik málo dní, kdy se díky předsednictví České republiky v Evropské unii mohl před evropskými poslanci objevit a také promluvit náš prezident, a to po téměř desetileté pauze. Stali jsme se tak svědky dlouho připravovaného a velmi důkladně promýšleného politického vystoupení, které jeho samotný autor následně označil za „tah bílého“ v šachové rozehrávce... Ano hovořím o českém prezidentovi Václavu Klausovi a kdo očekával, že by se náš Prezident vzdal této jedinečné příležitosti a byl – jak se říká – standardně komformní, tak musel být překvapen. Troufám si však tvrdit, že ve svém okolí nikoho takového překvapeného neznám.

Kdo neposlouchal projev prezidenta Klause v přímém přenosu a spolehl se pouze na zpravodajskou interpretaci, tak se dozvěděl pouze to, že Václav Klaus způsobil v Evropském Parlamentu poprask, že jeho projev provázelo bučení, odchody ze sálu a místy i potlesk tamních europoslanců. Došlo tak jen k dalšímu posílení našeho mediálního klišé – a sice toho, že Václav Klaus zase  zaútočil proti Evropské Unii. Téměř nikdo se v médiích ovšem nezajímal a neptal na to, co že to vlastně mohlo Evropské poslance tolik pobouřit.

Prezident Václav Klaus mimo jiné říká:

-  Evropská Unie je unikátním revolučním experimentem, jehož cílem je snaha o to být lepší tím, že přenese více rozhodovacích pravomocí z národních států do evropského centra – tedy snaha evropský politický, hospodářský, fiskální a sociální centralismus

- Český stát byl vždy (v různých obměnách) součástí evropských dějin a mnohokrát se velmi významně podílel na jejich tvorbě. To chceme i dnes - Česká republika se cítí jako evropský stát, chce jím být a chce se aktivně podílet na formulaci současné i budoucí evropské politiky

-  Pro Českou republiku nebyla jiná alternativa než vstoupit do Evropské Unie – Ano chtěli-li jsme patřit zpět do civilizačního prostoru, jehož jsme až na několik desetiletí Sovětské nadvlády vždy byli pevnou součástí, usilovali jsme o vstup do jediného institucionálního uskupení, které takovou příležitost nabízelo – tedy do Evropské Unie

-  Cítíme za vývoj v Evropě svůj díl odpovědnosti – chceme se podílet ne jen na čerpání výhod, ale chceme umožnit jejich poskytování i ostatním

-  Čeští občané chápou integraci Evropské Unie jako důležité a potřebné poslání – jinými slovy jsme jednoznačně pro evropskou integraci, ale měli bychom více diskutovat a přemýšlet o jejích modalitách a možnostech

-   Snaha o evropskou institucionální reformu nesmí být cílem, ale prostředkem pro skutečné cíle lidské svobody a tržního prostředí – uvědomme si, že institucionální reforma je potřebná pro proto, abychom náš život v Evropské unii zjednodušili a zpříjemnili a ne proto, aby evropské instituce zbytněly, pojaly ještě více úředníků a o zase kousek víc se vzdálily pragmatickému uvažování běžného občana členského státu Evropské unie.

Pochopitelně by se dalo pokračovat až po samotné závěrečné pasáže, ale mnohem důležitější je z mého pohledu něco jiného. Nikdo totiž nepochopil, že Václav Klaus pronesl 19. února 2009 v Bruselu (a to nejen z pohledu svých obvyklých vystoupení, ale i z celoevropského kontextu) jeden z nejpozitivnějších a proevpropsky orientovaných politických proslovů, jakých jsme mohli být na evropské politické scéně svědky minimálně za posledních deset let. Máme-li jako společně utvářená Evropa svobodných osob přežít je nutné chránit a pevně stát za základními demokratickými principy svobody a demokracie. A přesně to Václav Klaus v Bruselu udělal, když táhl svou bílou figurou...