Diplomatický jazyk má v sobě skryto neuvěřitelné množství jinotajů a nejrůznějších významů, včetně razance. Přibere-li si však na pomoc počítačový slang, může dojít k velmi zajímavým situacím.

Americká ministryně zahraniční Hillary Clintonová minulý týden zahájila intenzivní diplomatickou misi, která je zaměřena na prosazení jednoho ze základních a nových zahraničněpolitických zadání jejího nového prezidenta Baracka Obamy. Tím je vážná příprava „nové úrovně bilaterálních vztahů“ mezi Spojenými státy a Ruskou federací. Hillary Clintonová proto vyrazila do Evropy a setkala se nejen s představiteli tzv. „Velké trojky“ Evropské unie, ale na „neutrální“ švýcarské půdě v Ženevě, i se svým ruským protějškem, ministrem zahraničních věcí Ruské federace Sergejem Lavrovem.

To vše se děje v době, kdy vrcholí diplomatické přípravy dubnového summitu Evropské Unie a Ruska. Není proto náhodou, že se tyto informace objevují právě v okamžiku, kdy na jedné straně evropská diplomacie finišuje dubnový summit v Praze a na straně druhé se schází pravidelná schůzka ministrů členských zemí Severoatlantické aliance – obojí v Bruselu. Z Evropské unie tak zní jasné sdělení, že dominantou zahraničních a bezpečnostních zájmů Spojených států je získání kontroly nad (bez Ruska) nekontrolovatelným Íránským jaderným programem a z NATO po jednání ministrů zahraničí členských zemí zase to, že ve vzájemných vztazích NATO – RUSKO končí doba ledová a proto musí přijít „oteplení“. (Jen pro připomenutí, ta nastala bezprostředně po zásahu ruských ozbrojených sil v Gruzii v Srpnu loňského roku a také díky následnému jednostrannému diplomatickému uznání nezávislosti gruzínských separatistických provincií Abcházie a Jižní Oseti ze strany Ruské federace). Což svižně přivítá právě Sergej Lavrov, jako krok správným směrem. Skoro se zdá, že je vše tak, jak má být a svět, minimálně v diplomatické dikci, našel báječnou všeobecnou shodu a souznění.

Rusko a Spojené státy tak při společném využití „krytí zad“ ze strany Evropské unie a Severoatlantické aliance vyřeší svá hlavní bezpečnostní rizika, jako je Íránský jaderný program (pro USA) a nebude potřeba pokračovat v zajišťování „transkontinentální“ bezpečnosti pomocí radarů a „antistřel“ (pro Rusko). U nás v Čechách se takovému přístupu říká, že vlk se nažere a koza zůstane celá. Není to však bohužel tak jednoduché – určitou, ne nevýznamnou úlohu v této věci hraje současná velice silná obava západu (především Spojených států amerických) ze situace, kdy by Rusko prostě jen neprodloužilo svou akceptaci dohody z roku 1991 o omezení strategických zbraní. Ruská federace si totiž za několik posledních měsíců několikrát potvrdila, že ten kdo je vždy v defenzivě a druhý na tahu, je právě západ – jen pro konturní dokreslení – ruské oznámení, že pomohou s dokončením Íránského jaderného energetického programu, vojenský zásah v Abcházii a Jižní Osetii – a to na území svrchované a mezinárodně uznané Gruzie, odstavení celé západní Evropy od dodávek plynu proudícího z Ukrajiny a takto bychom mohli pokračovat ještě velice dlouho. Při kandidatuře na Ruského prezidenta Vladimír Putin nejednou prohlásil, že „Rusko je a znovu bude světovou velmocí.“ Vrátíme-li Rusku jeho velmocenskou pozici najdeme partnera s nímž se dokážeme společně dohodnout i na velmi složitých tématech. A to je možná to, co si řekl Barack Obama, když se s Hillary Clintonovou před jejím odjezdem do Evropy setkal v Bílém domě ve Washingtonu.

Hillary Clintonová se na doklad americké vůle – začít znovu a zapomenout na minulé spory rozhodla obdarovat svého partnera ruského ministra zahraničních věcí Sergeje Lavrova malou krabičkou s červeným tlačítkem, které když společně zmáčknou, tak symbolicky odstartují novou nezatíženou etapu ve vzájemných vztazích. Myšlenka jistě úctyhodná a nápad originální, ovšem až do okamžiku, kdy Sergej Lavrov Hillary Clintovou s milým úsměvem upozorní, že ruský nápis u tlačítka „Pjeregruzka“ neznamená totéž co anglické „Reset,“ ale naopak, místo uvolnění a vynulování minulosti je v ruštině jeho význam přesně opačný - „přetížení…“

A to je to, co mne naplňuje mírnou beznadějí, protože jakkoli se za oceánem mohou zrodit báječné nápady, jejich aplikace vyžaduje alespoň elementární jazykovou gramotnost, zvlášť v situaci, kdy Hillary i Sergej symbolické tlačítko zmáčknou…