Americký prezident Donald Trump se rád prezentuje jako muž tvrdých postojů a nekompromisních vyjednávání. Jenže vývoj posledních dnů kolem války s Íránem naznačuje něco jiného. Pokud bude v pátek v Ženevě skutečně podepsáno memorandum o porozumění mezi Washingtonem a Teheránem, půjde o výrazný obrat oproti tomu, co Bílý dům ještě před několika týdny veřejně požadoval. Současně to může být jeden z nejvýznamnějších geopolitických momentů posledních let.

Podle informací zveřejněných agenturou Reuters i dalšími světovými médii se Spojené státy a Írán přiblížily předběžné dohodě, která by měla ukončit současný konflikt, obnovit provoz v Hormuzském průlivu a otevřít prostor pro další jednání o íránském jaderném programu. Samotná existence návrhu dohody již vyvolala prudkou reakci finančních trhů. Cena ropy během jediného dne výrazně klesla, protože investoři začali počítat s obnovením normální dopravy v jedné z nejdůležitějších energetických tepen světa. To však není hlavní příběh. Skutečnou otázkou je, kdo z celé krize vychází jako vítěz.

Vítězství diplomacie nebo ústup Washingtonu?

Ještě na začátku konfliktu zněly z Washingtonu požadavky jednoznačně. Írán měl zastavit obohacování uranu, vzdát se svých strategických nástrojů a přijmout podmínky diktované Spojenými státy. Dnes se však objevují informace, že výsledná dohoda je mnohem blíže íránským představám než původním americkým požadavkům. Reuters uvádí, že návrh počítá s postupným uvolňováním sankcí, zpřístupněním zmrazených íránských aktiv a obnovením námořní dopravy. Současně mají teprve následovat další rozhovory o jaderném programu.  


Washington navíc naráží na problém, který se v posledních letech opakuje stále častěji. Může Spojené státy ještě někdo považovat za důvěryhodného partnera? Íránská strana dlouhodobě argumentuje tím, že americké administrativy dohody uzavírají a jejich nástupci je následně ruší. Přesně to se stalo po odstoupení USA od jaderné dohody z roku 2015 během Trumpova prvního funkčního období. Právě proto Teherán nyní požaduje konkrétní kroky ještě před podpisem definitivní dohody.  

Dalším pozoruhodným momentem je změna Trumpovy rétoriky. Zatímco v minulosti hovořil o tvrdém postupu vůči Íránu, nyní veřejně zdůrazňuje význam otevřeného Hormuzského průlivu a ekonomické stability. Pro amerického prezidenta totiž začíná být stále zřejmější, že dlouhodobé uzavření této námořní trasy by mohlo poškodit světovou ekonomiku, zvýšit ceny energií a nakonec poškodit i samotné Spojené státy.  

Izrael jako největší překážka dohody

Ještě citlivější je druhá rovina celé krize. Vztahy mezi Washingtonem a izraelskou vládou Benjamina Netanjahua zřejmě procházejí nejvážnějším napětím za mnoho let.

Zatímco Trump stále otevřeněji mluví o potřebě stabilizace situace, izraelské vedení považuje jakékoli posílení Íránu za strategickou hrozbu. Řada médií upozorňuje, že právě pokračující izraelské operace v Libanonu byly jedním z hlavních problémů, které komplikovaly vyjednávání mezi Washingtonem a Teheránem. Podle některých informací Írán dokonce podmiňuje pokračování jednání zastavením vojenských aktivit nejen proti sobě, ale také v Libanonu.  

To vytváří mimořádně složitou situaci. Spojené státy totiž mohou slíbit mnoho věcí, ale jen obtížně mohou garantovat chování izraelské vlády. Pokud by Izrael pokračoval ve vojenských operacích a Írán by je vyhodnotil jako porušení dohody, celý proces by se mohl během několika dnů zhroutit.


Celá situace však již nyní ukazuje jednu podstatnou skutečnost. Svět roku 2026 není světem, v němž Spojené státy jednoduše diktují podmínky a ostatní je přijímají. Írán přežil vojenský tlak, udržel si významnou část svých strategických pozic a přinutil Washington k jednání. Současně se stále více ukazuje, že tradiční američtí spojenci v Perském zálivu hledají vlastní cesty, jak si zajistit bezpečnost bez přímé konfrontace s Teheránem.

Pokud bude páteční podpis skutečně realizován, nepůjde pouze o ukončení jedné války. Může to být další krok k přeskupení mocenských poměrů na Blízkém východě a současně další důkaz, že éra nezpochybnitelné americké dominance se postupně stává minulostí.



Zdroje: 1. Reuters: USA a Írán se dohodly na zastavení války a obnovení provozu v Hormuzském průlivu⁠; 2. Reuters: Návrh dohody obsahuje uvolnění sankcí a přístup k íránským aktivům⁠; 3. The Guardian: Co zatím víme o připravované dohodě mezi USA a Íránem⁠