Výroční zpráva Hygienické stanice hlavního města Prahy za rok 2025 ukazuje, že největší rizika se často neskrývají ve vodárenském systému, ale přímo v budovách, kde lidé bydlí, pracují nebo studují. Právě zde se totiž rozhoduje o tom, jaká voda skutečně teče z kohoutku.

Praha je zásobována vodou z moderních úpraven Želivka, Káraný a Podolí. Hygienická stanice ve své zprávě uvádí, že v rámci kontrol veřejného vodovodu nebyly zjištěny závažné problémy a všechny kontrolované vzorky splnily hygienické limity. V systému PiVo bylo navíc během roku ověřeno přibližně 2 000 vzorků pitné vody z pražské vodovodní sítě.

Na první pohled by se mohlo zdát, že problém neexistuje. Jenže právě zde začíná druhá část příběhu, o které se hovoří podstatně méně.

Voda je kvalitní. Potrubí už často ne

Odborníci ze Státního zdravotního ústavu dlouhodobě upozorňují, že kvalita vody se může významně změnit mezi veřejným vodovodem a kuchyňským kohoutkem. Jakmile voda vstoupí do vnitřních rozvodů budovy, odpovědnost za její kvalitu přechází na vlastníka nebo provozovatele objektu.

Praha přitom disponuje jedním z nejstarších stavebních fondů v České republice. V historických domech se mohou stále nacházet části původních olověných rozvodů nebo přípojek. Olovo patří mezi nejnebezpečnější kontaminanty pitné vody a představuje riziko zejména pro děti, těhotné ženy a vyvíjející se nervový systém.


Ani mladší plastové rozvody nejsou bez otazníků. Mnoho potrubních systémů instalovaných v sedmdesátých a osmdesátých letech dnes překračuje čtyřicet let provozu. Odborníci proto stále intenzivněji sledují proces stárnutí polymerních materiálů, možné uvolňování mikroplastových částic i chemických látek vznikajících degradací starších plastů.

Politická debata se přitom stále soustřeďuje hlavně na stav vodáren. Ve skutečnosti se však slabý článek systému může nacházet přímo ve zdech domů.

Legionella ukazuje rozsah problému

Nejzávažnější zjištění výroční zprávy se týkají teplé vody. Pražští hygienici provedli v roce 2025 celkem 113 kontrol teplé vody. Samotný monitoring legionelly v ubytovacích zařízeních přinesl velmi nepříjemné výsledky. Z 43 kontrolovaných zařízení vyhovělo pouze 18. Celkem 25 zařízení, tedy 58 procent kontrolovaných objektů, hygienickým požadavkům nevyhovělo.

Alarmující jsou zejména výsledky ve vysokoškolských kolejích. Hygienici zkontrolovali čtyři koleje a všechny čtyři nevyhověly stanoveným limitům. V jednom případě byla zjištěna koncentrace 370 000 kolonií legionelly na litr vody.

Výroční zpráva dále upozorňuje na opakované problémy v domovech pro seniory, sociálních zařízeních a dalších objektech, kde pobývají osoby se zvýšeným zdravotním rizikem. Legionella přitom není pouhou technickou závadou. Jde o bakterii schopnou vyvolat závažný zápal plic, který může mít u oslabených osob velmi vážné následky.

Právě teplá voda zároveň představuje prostředí, kde se nejrychleji projevují nedostatky údržby. Stagnace vody, nevhodné teploty a zanedbané rozvody vytvářejí ideální podmínky pro vznik biofilmů a množení mikroorganismů.

Nejde o problém několika budov, ale o systémové riziko

Nejzávažnější skutečností celé výroční zprávy však není samotná existence jednotlivých závad. Znepokojivý je především poměr mezi počtem provedených kontrol a počtem zjištěných problémů.

V oblasti pitné vody provedla Hygienická stanice hlavního města Prahy během roku pouze 11 kontrol. V oblasti legionelly a teplé vody bylo kontrol více, ale právě zde se ukázalo, že více než polovina kontrolovaných zařízení hygienickým požadavkům nevyhověla. Nevyhověly všechny kontrolované vysokoškolské koleje a opakované problémy byly zjišťovány také v domovech pro seniory.

Pokud takto vysoký podíl závad vychází již z relativně omezeného počtu kontrol, nabízí se logická otázka, jaká je skutečná situace v tisících dalších budov, které kontrolou vůbec neprošly.


Zdravotní dopady přitom mohou být dlouhodobé a často obtížně rozpoznatelné. Kontaminace olovem, zvýšený obsah kovů, bakteriální znečištění nebo výskyt legionelly nepředstavují pouze technický problém. Jde o otázku veřejného zdraví, která může ovlivňovat děti, seniory, nemocné osoby i běžnou populaci.

Bylo by proto namístě, aby stát, krajské hygienické stanice i ministerstvo zdravotnictví rozšířily rozsah kontrol nejen v Praze, ale také v dalších velkých městech a postupně i v menších obcích. Vysoký podíl zjištěných problémů totiž naznačuje, že nejde o izolované případy, ale o jev, který může být rozšířený napříč celou republikou.

Česká republika disponuje jedním z nejkvalitnějších systémů výroby pitné vody v Evropě. O to větší pozornost by měla být věnována poslední části celého řetězce, tedy rozvodům v budovách, které jsou často staré desítky let a jejichž skutečný stav zůstává veřejnosti i úřadům z velké části neznámý.

Pokud více než polovina kontrolovaných zařízení nevyhověla hygienickým požadavkům, pak nejde o problém několika zanedbaných objektů. Jde o varování, že stát možná kontroluje příliš málo na to, aby znal skutečný rozsah problému. A právě to by mělo být hlavním tématem další veřejné debaty.



Zdroje: 1. Hygienická stanice hlavního města Prahy – Výroční zpráva 2025⁠; 2. Státní zdravotní ústav – Zdravotní rizika z vnitřních vodovodů a povinnosti jejich vlastníků a provozovatelů⁠; 3. World Health Organization – Guidelines for Drinking Water Quality⁠; 4. Microplastic release from the degradation of polypropylene feeding bottles during infant formula preparation⁠