Česká vláda začíná dělat rozhodnutí, která o její skutečné politice vypovědí více než desítky tiskových konferencí, programových dokumentů nebo veřejných prohlášení. Sestavuje státní rozpočet na rok 2027. Bude to první rozpočet, který Babišův kabinet připraví od začátku podle vlastních představ, a právě na něm proto bude možné poměřovat volební sliby, programové prohlášení i skutečné priority vlády.

První čísla naznačují výraznou změnu. Ministryně financí Alena Schillerová po třech dnech jednání s ministry uvedla, že schodek bude vyšší než letošních plánovaných 310 miliard korun, ale zůstane pod 400 miliardami. Přesnou částku Ministerstvo financí ještě dopočítává a návrh musí vládě předložit do konce srpna.
Spor o rozpočet proto nebude pouze debatou o tom, zda deficit nakonec dosáhne 330, 350 nebo třeba 380 miliard korun. Jde o podstatnější otázku. Babišova vláda si otevírá výrazně větší prostor pro výdaje a bude muset vysvětlit, co Česká republika za dodatečný dluh skutečně získá.

Vláda mění fiskální kurz a rozpočet musí určit skutečné priority

Rozdíl proti původní fiskální trajektorii je výrazný, ale je nutné přesně vysvětlit, co jednotlivá čísla znamenají. Národní rozpočtová rada na jaře uvedla, že podle tehdy platné metodiky a zákona odpovídal odvozený výdajový rámec pro rok 2027 hotovostnímu schodku státního rozpočtu ve výši 156 miliard korun. Současně ale upozornila, že deficit bylo možné zvýšit o návratnou finanční výpomoc na nové jaderné zdroje a případně o část obranných výdajů přesahujících dvě procenta HDP. Samotných 156 miliard proto nelze jednoduše postavit proti nyní očekávanému schodku a tvrdit, že celý rozdíl představuje nové běžné utrácení vlády.

Směr změny je však zřejmý. Pro letošní rok vláda schválila deficit 310 miliard korun a pro rok příští ministryně financí počítá se schodkem ještě vyšším. Tady se dostáváme k podstatě změny fiskální politiky. Současná vláda nechce pokračovat v tempu snižování schodků, které předpokládala předchozí trajektorie, protože potřebuje větší finanční prostor pro vlastní program.

To je legitimní politická volba. Stejně legitimní je ale otázka, zda dodatečné zadlužení financuje především investice a nové bezpečnostní potřeby, nebo zda vytváří trvale vyšší běžné výdaje, které bude nutné financovat i v dalších letech.

Rozdíl mezi těmito dvěma možnostmi je zásadní. V prvním případě si stát může půjčovat na projekty, jejichž užitek bude trvat desítky let. Ve druhém si může vytvořit strukturální problém, který pouze přesune do budoucnosti. Rozpočet 2027 proto nebude jen účetním dokumentem. Bude prvním skutečným testem toho, jakou hospodářskou politiku chce Babišova vláda provozovat.


Jenže pokud jsou prioritou prakticky všechny velké oblasti, přestává samotné slovo „priorita" něco znamenat. Teprve rozpočet ukáže jejich skutečné pořadí. Proto bude zajímavé porovnat návrh rozpočtu přímo s programovým prohlášením vlády, nikoli podle počtu splněných bodů, ale podle peněz. Programové prohlášení může současně slíbit podporu desítkám oblastí. Rozpočet musí těmto slibům přiřadit konkrétní částky a rozhodnout, které dostanou přednost.

Zvláštní postavení má obrana. Bezpečnostní situace a nové závazky České republiky vytvářejí skutečné dodatečné náklady. Ani vyšší obranné výdaje však automaticky nevysvětlují celý nárůst schodku. Navíc je třeba rozlišovat mezi produktivní investicí a bezpečnostním výdajem. Nová dálnice, železnice nebo energetická infrastruktura může přímo zvyšovat výkonnost ekonomiky. Stíhačky, obrněná vozidla nebo munice stát pořizuje především kvůli bezpečnosti. Obojí může být potřebné, ekonomický účinek ale není totožný.

Stejně důležité bude sledovat běžné a opakující se výdaje. Jednorázově postavená infrastruktura zatíží rozpočet v době svého vzniku, ale nový trvalý nárok na veřejné peníze se přenáší z jednoho rozpočtu do druhého. Tak postupně vzniká strukturální problém veřejných financí.

Rozpočet proto ukáže také něco o samotné vládní koalici. Dokud jsou priority napsané v programovém prohlášení, mohou vedle sebe existovat téměř bez konfliktu. Jakmile se mají převést na koruny, začíná skutečné politické vyjednávání. Každá miliarda přidaná jednomu resortu totiž musí být získána vyššími příjmy, odebrána jinde nebo financována dalším dluhem.

Rozhodující bude, co stát za nový dluh získá

Samotná výše schodku ještě neříká, zda je rozpočet dobrý, nebo špatný. Za určitých okolností může být ekonomicky rozumné financovat část výdajů dluhem. Rozhodující je, na co si stát půjčuje a zda proti novému dluhu vzniká hodnota, kterou bude země využívat i v budoucnosti.

Pokud stát vloží vypůjčené peníze do produktivní dopravní nebo energetické infrastruktury, může zvýšit potenciál ekonomiky. Vyšší deficit lze rovněž politicky obhajovat mimořádnými bezpečnostními potřebami, přestože jejich ekonomická povaha je jiná. Obtížnější situace nastává, pokud se dluhem financují trvale rostoucí provozní výdaje bez odpovídajícího růstu příjmů.

Vláda může vyšší deficit obhajovat tím, že podporuje hospodářský růst. Taková strategie může fungovat, pokud skutečně vznikne řetězec, v němž vyšší deficit financuje produktivní investice, ty zvýší ekonomický výkon a rychlejší růst následně přinese státu vyšší příjmy. Pokud však tento mechanismus nefunguje, zůstane po vyšších výdajích především vyšší dluh a náklady na jeho obsluhu.

Česká republika přitom nevstupuje do tohoto rozhodování bez předchozího zadlužení. Každá další půjčená koruna může v budoucnu znamenat také vyšší úrokové výdaje. Peníze použité na obsluhu dluhu už nelze vydat na zdravotnictví, školství, obranu nebo infrastrukturu.

Do celé rovnice navíc vstupují Dukovany. Národní rozpočtová rada výslovně upozorňuje, že výdajový rámec může být navýšen o návratnou finanční výpomoc na výstavbu nových jaderných zdrojů. I proto bude nutné při hodnocení rozpočtu rozlišovat mezi hotovostním schodkem státního rozpočtu a deficitem celého sektoru vládních institucí podle evropské metodiky.

Podstatný je také čas. Pokud vláda uvolní fiskální politiku v roce 2027, bude muset vysvětlit, jak chce postupovat v letech následujících. Odklad konsolidace totiž sám o sobě problém veřejných financí neřeší. Pouze mění okamžik, kdy bude nutné rozhodnout mezi omezením výdajů, zvýšením příjmů nebo dalším zadlužováním.

První skutečný účet za vládní program

Pro hodnocení rozpočtu proto nakonec budou rozhodující poměrně jednoduché otázky: kolik stát vybere a utratí, kolik si musí půjčit, jaká část dodatečných prostředků směřuje do dlouhodobých investic a bezpečnosti, jaká do běžných výdajů a zda vyšší zadlužení vytváří podmínky pro budoucí ekonomický růst.


Už nyní je ale zřejmé, že rozpočet na rok 2027 bude jedním z nejdůležitějších politických dokumentů Babišovy vlády. Možná důležitějším než její programové prohlášení.


Zdroje: 1. Národní rozpočtová rada – Stanovisko k výdajovým rámcům na léta 2027 až 2029⁠; 2. Národní rozpočtová rada – Vyjádření k návrhu státního rozpočtu na rok 2026⁠; 3. Ministerstvo financí – Plnění státního rozpočtu za leden až květen 2026⁠