Vyšší rozpočtový schodek půjde primárně na vrub vyšším výdajům. Na důchody půjde za předpokladu štědřejší, ale ekonomicky těžko opodstatněné, valorizace o 18 miliard více. Na platy ve veřejném sektoru bude potřeba přidat minimálně 20 miliard – podle ministra Juchelky totiž mají růst platy nejrychleji za několik posledních let. Vyšší budou i výdaje na obranu, zhruba o 35 mld. Kč, pokud má Česko naplnit alespoň závazek 2 % HDP. V podobných intencích se mohou pohybovat vyšší investice do dopravní infrastruktury. A na vyšší jednotky miliard vyjde plánované zrušení koncesionářských poplatků. A mohli bychom pokračovat dále…

Hlavní argument vlády pro navyšování rozpočtového schodku je potřeba více investovat. Ta je zčásti oprávněná, neboť česká ekonomika je strukturálně podinvestovaná v mnoha sektorech. Riziko ale spočívá v tom, že rostoucí deficit nebude financovat potřebné investice, ale běžné výdaje. Ostatně se tak děje už letos. Z celkového deficitu 310 mld. Kč představují kapitálové výdaje zhruba 260 mld. Kč, zbytek jde na běžný provoz státu, důchody nebo obsluhu dluhu.
To nejnebezpečnější na rozpočtu pro rok 2027 nemusí být samotná výše schodku, ale to, že si společnost dále zvyká na stamiliardové schodky jako něco normálního. A to se dlouhodobě nemusí vyplatit. Návrat zpět totiž většinou bývá bolestivý, zvláště pokud si je vynutí finanční trhy. Ale ruku na srdce – jak lákavá bude pro české voliče v roce 2029 alternativa v podobě utahování opasků po letech dluhové bonanzy?