Ústavní právník Aleš Gerloch v rozhovoru pro Echo24 zpochybnil předběžné opatření Ústavního soudu ve sporu mezi vládou a prezidentem Petrem Pavlem o účast na summitu NATO v turecké Ankaře. Rozhodnutí ho překvapilo hlavně tím, jak rychle soud do kompetenčního sporu zasáhl a jak daleko svým rozhodnutím zašel.

Gerloch připomněl, že zatím nejde o konečný nález, ale pouze o předběžné opatření. Právě v tom vidí jeden z hlavních problémů. Podle něj správně upozornili disentující soudci Jan Wintr a Kateřina Řepková, že předběžné opatření v kompetenčních sporech mezi státními orgány zpravidla nemá místo. Výjimka by musela být skutečně mimořádná a neúčast prezidenta na jednom summitu NATO za takovou situaci nepovažuje.

„Ústavní soud nemá rozhodovat o tom, kdo kam pojede,“ řekl Gerloch. Podle něj není úlohou soudu určovat složení delegace ani nahrazovat rozhodnutí orgánů, které za ně nesou politickou odpovědnost.


Podle Gerlocha navíc právní úprava kompetenčních sporů sama s předběžným opatřením nepočítá. Většina soudců se podle něj přiklonila k podpůrnému použití občanského soudního řádu, předběžná opatření jsou ale typická spíše pro ústavní stížnosti. Jak připomněli disentující soudci, takový nástroj se má týkat práv a povinností osob, nikoli sporů mezi státními orgány.

Podle Gerlocha by se nic zásadního nestalo, kdyby soud rozhodl až za několik měsíců a prezident na tento summit NATO nejel. Neznamenalo by to, že by mu do budoucna zanikla pravomoc zastupovat stát navenek. Tím, že soud jeho účast předběžně nařídil, však podle Gerlocha už nyní naznačil, jak se na samotný spor dívá.

Připomněl také, že zahraniční politiku v českém ústavním systému nese vláda, nikoli prezident. Kabinet by měl s hlavou státu hledat shodu, ale není povinen automaticky přijmout její požadavky. I proto Gerlochovi připadá zvláštní, aby Ústavní soud řešil věc, kterou považuje spíše za okrajovou.


Důsledky podle Gerlocha nejsou domyšlené. Pokud by soud prezidentovu argumentaci přijal i ve finálním rozhodnutí, mohl by tím posílit prezidenta v rozporu se záměrem ústavodárce a současně posílit i vlastní roli. V této souvislosti varoval, že Ústavní soud se v některých rozhodnutích příliš neváže ústavní a zákonnou úpravou a postupuje až „poloprávními až neprávními argumenty“.

Připomněl i starší případy. Zmínil rozhodnutí o volebním zákoně, které podle něj přišlo až po letech a zasáhlo do volební kampaně, i kauzu poslance Miloše Melčáka, kdy Ústavní soud zrušil řádně přijatý ústavní zákon. Právě tehdy podle Gerlocha soud ukázal, že je ochoten překračovat bariéry, které ho dříve omezovaly.

Optimální by podle Gerlocha bylo, kdyby Ústavní soud jasně řekl, že podobné politické spory řešit nemá. „Ústavní soud nemá rozhodovat o tom, kdo kam pojede,“ řekl Gerloch.