Byl to právě 17.listopad 1939 který dostal otázku okupace ČSR na mezinárodní scénu, a byl to 17.listopad, který inicioval vyhlášení Mezinárodního dne studentstva!,  píše Jiří Jaroš-Nickelli.

To vše se dnes zamlčuje neustálými odkazy jen a jen na listopad 1989, kdyý rovněž nevzniklo nic positivního pro naši budoucnost. Co následovalo?

I dnešní rozpolcená republika je přízrakem rozbité Unie. Dnešní protivládní opozice může donekonečně vychvalovat všechny nesmysly Unie jako svaté grály současného života, a přitom je pravdou opak.

Je to stejné, jako věřit televizi, která si z neznámých důvodů říká Česká. Zase je pravdou opak. Je to televize protičeská, protinárodní protislovanská a protiruská: Naopak je to televize prosudetská, proukrajinská, proněmecká, promigrační, Celé šaškodrama tzv  boje o média jako hlasatele demokracie jen ubohá fraška, reflektující zájmy oligarchických korporátů a parazitických přísavků na těleso tohoto média. 

O fous lepší je stav rozhlasu, ale pouze o fous. Mám na mysli profesní vysilače hudební, které si ještě stále zachovávání kulturní kvalitu, bež bezbřehé nánosy politizace ostatních vysílání, z nich nejhorší je tzv. zpravodajství. 

I to, že dnes je kaceřován kněz husitů, jen protože šel v čele protestního průvodu proti invazi sudetů, je příznačným fenomenem rozpolcené společnosti, která je de facto protektorátem Unie, kolonií Germánů a vojenským federátem útočného spolku NATO.

Doufejme, že vláda ustojí své proklamované sliby a zruší statut poplatků obyvatelstva, které jsou pouze derivátem středověkých daní z hlavy nebo desátků nové církvi zvané mediální korporace. Nebo jsou to novodobé odpustky médiím?  Když  to vláda neustojí, u voličů prohraje.

Snad se dočkáme lepších časů - a když ne, utvoří se vskutku paralelní, navzájem neslučitelné společnosti.

Tak jsem napsal. Souhlasu netřeba.