Elektronická evidence tržeb se vrací do Poslanecké sněmovny. Vláda vedená hnutím ANO si od nové verze systému slibuje vyšší výběr daní, omezení šedé ekonomiky a až desítky miliard korun ročně pro veřejné rozpočty. Odpůrci naopak varují před návratem jednoho z nejkontroverznějších projektů posledních let.

Přitom skutečná debata možná neleží tam, kde ji politici vedou. Nejde totiž o pokladny, účtenky ani software. Ve skutečnosti jde o mnohem zásadnější otázku. Jaký vztah má mít stát ke svým občanům a podnikatelům?

Stát chce férové podmínky

Zastánci EET mají silný argument. Poctivý podnikatel odvádí daně, zatímco nepoctivý může část tržeb zatajit. Stát tím přichází o peníze a poctiví podnikatelé se dostávají do nevýhodné pozice.

Právě na tomto argumentu stojí návrat EET 2.0. Ministryně financí Alena Schillerová tvrdí, že nový systém bude jednodušší než původní verze a že podnikatelům přinese méně administrativy. Podle vlády může zároveň přinést více než 14 miliard korun ročně do veřejných rozpočtů.


Kde končí kontrola a začíná nedůvěra

Odpůrci EET namítají, že stát kvůli relativně malé skupině nepoctivých podnikatelů zavádí kontrolní mechanismus pro statisíce poctivých lidí. Je to podobné, jako kdyby stát předpokládal, že každý řidič chce porušovat předpisy, každý majitel domu obchází zákony nebo každý zaměstnanec podvádí svého zaměstnavatele.


A zde se dostáváme k otázce, kterou si budou muset zodpovědět nejen politici, ale i voliči. Pokud stát získá díky EET miliardy korun navíc, je taková kontrola oprávněná Nebo by měl stát nejprve prokázat, že bez plošné kontroly nedokáže postihovat skutečné daňové podvody?

Skutečný spor o EET totiž není sporem o pokladny ani o účtenky. Je to spor o to, zda má být výchozím bodem vztahu mezi státem a občanem důvěra, nebo kontrola. A právě proto vyvolává elektronická evidence tržeb i po letech tak silné emoce.