Evropa se ráda prezentuje jako prostor náboženské svobody, tolerance a ochrany lidských práv. Přesto se stále častěji objevuje nepříjemná otázka: platí tato ochrana skutečně pro všechny, nebo existují skupiny, jejichž problémy jsou z veřejné debaty vytlačovány?

Když se o jedné nenávisti mluví a o jiné mlčí

V posledních letech se evropská média i politické elity oprávněně věnují antisemitismu, islamofobii či rasově motivovaným útokům. Mnohem méně pozornosti však získává rostoucí počet útoků proti křesťanským kostelům, symbolům a věřícím. Právě na tento trend upozorňuje vídeňská organizace OIDAC Europe, která dlouhodobě sleduje intoleranci a diskriminaci vůči křesťanům v evropských zemích. Podle jejích údajů bylo v Evropě za rok 2024 zaznamenáno více než 2200 incidentů namířených proti křesťanům, včetně stovek fyzických útoků a rekordního počtu žhářských útoků na kostely.  

Ještě znepokojivější jsou údaje za letošní rok. Jen během května 2026 bylo zdokumentováno 37 útoků proti křesťanským objektům, institucím a jednotlivcům. Součástí byly žhářské útoky, vandalismus, fyzická napadení i narušování bohoslužeb.  


To neznamená, že by křesťané byli jedinou ohroženou skupinou. Takový závěr by byl stejně jednostranný jako přehlížení jejich problémů. Faktem však je, že ochrana náboženské svobody musí být univerzální. Pokud společnost začne některé oběti považovat za důležitější než jiné, otevírá dveře nebezpečné selektivnosti.

Střet migrace, sekularismu a evropské identity

Debata se komplikuje ještě více v souvislosti s migrací. Řada násilných incidentů posledních let byla spojována s migranty pocházejícími z muslimských zemí. Německo, Francie, Švédsko či Velká Británie opakovaně řeší případy útoků, které následně vyvolávají ostré politické reakce a požadavky na zpřísnění migrační politiky.

Bylo by však chybou redukovat celý problém pouze na islám. Statistiky i konkrétní případy ukazují, že část útoků proti křesťanům přichází také z prostředí krajní levice, anarchistických skupin nebo militantních aktivistů. V německém Lipsku například skončila činnost křesťanské kavárny po sérii opakovaných útoků a vandalismu, které provozovatelé spojovali s levicově extremistickou scénou.  


Zásadní otázka však leží ještě hlouběji. Evropa se dnes nachází ve zvláštní situaci. Na jedné straně se rychle sekularizuje a v řadě zemí již křesťané netvoří většinu obyvatel. Na straně druhé zůstává evropská kultura, právo, vzdělání i pojetí lidských práv historicky úzce spojeno právě s křesťanskou tradicí. Ignorovat tento fakt znamená ignorovat vlastní dějiny.

Právě proto je nebezpečné, pokud se ochrana náboženské svobody stává selektivní. Demokracie totiž nestojí na tom, zda s konkrétní vírou souhlasíme, ale zda dokážeme chránit právo druhých tuto víru svobodně vyznávat.

Evropské instituce v posledních měsících začaly problém alespoň částečně reflektovat. Evropský parlament letos poprvé výslovně upozornil na fenomén takzvané christianofobie a na potřebu věnovat větší pozornost nenávisti vůči křesťanům.  

To je důležitý krok. Nestačí však vydávat rezoluce. Pokud mají být evropské hodnoty skutečně univerzální, musí se stejnou vážností chránit synagoga, mešita i kostel. V opačném případě nebude problémem pouze rostoucí počet útoků na křesťany. Problémem bude ztráta důvěry občanů v samotný princip rovnosti před zákonem.



Zdroj: 1. OIDAC Europe – Intolerance and Discrimination Against Christians in Europe Report 2025⁠; 2. OIDAC Europe – Monthly Reports on Anti Christian Incidents⁠; 3. European Parliament – Recognition of Christian Discrimination and Hate Crimes