Politika

Velikost textu:

Kanada míří blíž k EU. Brusel chystá bezprecedentní svazek

Kanada se může stát prvním přidruženým členem Evropské unie. Návrh přichází v době rozkolu Ottawy s Washingtonem a mohl by vytvořit zcela nový model vztahů EU se spojenci.

Ursula von der Leyenová, šéfka EK

17.září 2026 - 06:01

Evropská unie zvažuje vztah, který ve své dosavadní historii nezná. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve středu ve Štrasburku navrhla, aby se Kanada stala vůbec prvním přidruženým členem EU. Nejde o nabídku klasického členství ani o připravený status, do něhož by Ottawa mohla jednoduše vstoupit. Pokud však návrh získá podporu členských států a obě strany mu dokážou dát konkrétní obsah, mohl by výrazně proměnit vztah Kanady s Evropou a vytvořit precedent využitelný i pro další blízké partnery Unie.

Šéfka Evropské komise Ursula Von der Leyenová s návrhem vystoupila během projevu o stavu Evropské unie v Evropském parlamentu, kde byl přítomen také kanadský premiér Mark Carney. Evropa podle ní musí v současných geopolitických podmínkách nově promyslet svá mezinárodní partnerství a vztahy s Kanadou posunout na nejvyšší možnou úroveň. Když následně vyslovila myšlenku prvního přidruženého člena EU, europoslanci reagovali potleskem ve stoje. Předsedkyně Komise poté přešla ke Carneymu a objala ho.

Ve svém projevu zdůraznila, že Kanadu a Evropu spojuje mnohem víc než obchod. Obě strany spolupracují při podpoře Ukrajiny, v obraně, u kritických surovin a dodavatelských řetězců a blízké postoje mají také k umělé inteligenci, klimatické politice či Arktidě. Budoucí partnerství by se mělo týkat vyspělé výroby a technologií, energetiky, propojení obranného průmyslu, kybernetické bezpečnosti nebo kvantových technologií.

Co přesně by však přidružené členství znamenalo, zatím jasné není. Takový status nemá v EU hotová pravidla ani vymezená práva a povinnosti. Není rozhodnuto, jaký přístup by Kanada získala k evropskému jednotnému trhu, zda by se podílela na některých společných politikách ani jaké závazky by za to převzala. Samotný středeční projev žádný nový právní status nevytvořil a případná dohoda bude vyžadovat podporu členských států.

Nejasnost není pouze právní. Jeden z unijních diplomatů agentuře Reuters řekl, že zatím vlastně nikdo přesně neví, co má nový pojem znamenat. V evropských kruzích se podle agentury objevují i pochybnosti, zda Komise neslibuje víc, než bude později schopna prosadit. Kanada navíc o standardní členství v Evropské unii neusiluje. Carney už před návštěvou Štrasburku mluvil o vytvoření unikátní aliance, nikoli o vstupu své země do EU.

Ottawa hledá uspořádání, které by výrazně prohloubilo hospodářské a bezpečnostní vazby s Evropou, aniž by se Kanada stala dalším členským státem. Podle informací Associated Press kanadská strana zkoumá také možnosti, které by občanům mohly přinést širší práva k pobytu a práci v Evropě. Zda se takové úvahy skutečně stanou součástí vyjednávání, zatím není zřejmé.

Kanadský příklon k Evropě přichází ve chvíli, kdy se zhoršily vztahy Ottawy se Spojenými státy. Obchodní jednání mezi oběma zeměmi minulý měsíc ztroskotala a následovala další série vzájemných cel. Pro Kanadu jde o citlivý problém: přibližně sedm z deseti dolarů jejího exportu stále míří na americký trh. Carney chce během příštího desetiletí zdvojnásobit obchod se zeměmi mimo Spojené státy a EU je pro takovou strategii jedním z největších dostupných trhů.

Současný spor s Washingtonem ale pouze urychlil proces, který má širší příčiny. Kanada se snaží diverzifikovat ekonomiku a získat větší prostor pro vlastní rozhodování v době, kdy se obchodní závislost stále častěji prolíná s bezpečností. Carney v úterý upozornil, že ekonomická integrace, dlouho považovaná především za výhodu, může být využívána jako nástroj nátlaku.

Z evropského pohledu je přitažlivost Kanady poměrně konkrétní. Země má rozsáhlé energetické zdroje a zásoby kritických nerostů, vyspělou technologickou základnu a obranný průmysl. Jako člen NATO zároveň sdílí s evropskými státy řadu bezpečnostních zájmů. To nabývá na významu ve chvíli, kdy se EU snaží omezovat některé strategické závislosti na Číně a současně investuje do vlastní obrany.

Spolupráce přitom nezačíná od nuly. Obchodní dohoda CETA se mezi Kanadou a EU prozatímně uplatňuje od roku 2017 a vztahy se od té doby rozšířily do dalších oblastí. Kanada se zapojila do programu Horizon Europe, v roce 2025 obě strany uzavřely bezpečnostní a obranné partnerství a letos v únoru se země jako jediný mimoevropský stát oficiálně zapojila také do unijního obranného nástroje SAFE. Kanadským firmám to otevírá přístup ke společným obranným zakázkám v době, kdy evropské státy výrazně navyšují výdaje na obranu.

Leyenová nyní mluví o přechodu od CETA k nové „alianci pro budoucnost“. Významné místo v ní má mít Arktida. Její strategická hodnota roste spolu s otevíráním nových dopravních cest a zájmem o nerostné suroviny, zároveň se stává stále důležitějším prostorem soupeření světových mocností. Kanada má v regionu postavení, které z ní pro Evropu dělá důležitého bezpečnostního i hospodářského partnera.

Psali jsme: Německý ministr obrany nařizuje povinné přesuny na východní frontu

Otázkou zůstává, jak nový vztah zasadit do evropské institucionální architektury. EU má zkušenosti s velmi těsným propojením se státy, které jejími členy nejsou. Norsko a Island jsou prostřednictvím Evropského hospodářského prostoru součástí jednotného trhu, Švýcarsko se s Unií propojilo rozsáhlým systémem dvoustranných dohod. Kanadská situace je ale odlišná už geografickou vzdáleností a strukturou vzájemných hospodářských vztahů. Pokud má pojem „přidružený člen“ znamenat víc než nové označení strategického partnera, budou muset obě strany teprve určit, co nabídne navíc.

Do jednání mohou vstoupit i staré obchodní spory. Reuters připomíná dlouhodobou nespokojenost části evropských představitelů s kanadskou ochranou některých sektorů, zejména telekomunikací a mlékárenství. Profesor politické ekonomie Mark Manger z Torontské univerzity agentuře řekl, že právě neochota Kanady tyto oblasti více otevřít představuje jeden z problémů dalšího rozšiřování obchodu. Za debatou o novém geopolitickém spojenectví tak zůstávají velmi praktické otázky přístupu na trh a ochrany domácích odvětví.

Ani první evropské reakce nejsou jednotné. Potlesk europoslanců při projevu von der Leyenové kontrastuje s opatrnějším postojem části unijních diplomatů. Německý europoslanec Tobias Cremer naopak argumentuje, že dosavadní vztah s Kanadou není dostatečný, a vyzývá k vytvoření širšího strategického rámce, který by přesáhl další obchodní nebo obrannou dohodu.

První odpovědi mohou přijít poměrně brzy. Carney uvedl, že podrobnější rozhovory mají začít na summitu Kanady a Evropské unie v Montrealu na konci října. Tam se může ukázat, zda za výrazem „přidružené členství“ vzniká skutečně nový právní a hospodářský rámec, nebo zda půjde především o politické označení mimořádně těsného partnerství.

Kanada tedy do Evropské unie nevstupuje a Ottawa o klasické členství ani neusiluje. Obě strany hledají formu spolupráce, pro kterou dnes EU nemá zavedenou kategorii. Pokud se na ní členské státy dokážou shodnout, nemusí její význam skončit u Kanady. Unie by získala nový způsob, jak své blízké partnery těsněji zapojit do hospodářské a bezpečnostní spolupráce bez nabídky plného členství. Co se pod nezvyklým označením nakonec skutečně ukryje, by měl začít ukazovat říjnový summit v Montrealu.

(Chmelík, prvnizpravy.cz, repro: tldrnews)