Ještě před několika lety se zdálo, že povinná vojenská služba v Evropě postupně mizí. Po skončení studené války většina států výrazně zmenšila své armády, profesionalizovala ozbrojené síly a předpokládala, že moderní technologie nahradí masové armády minulého století.

Ruská invaze na Ukrajinu však tento předpoklad zásadně změnila. Evropské vlády dnes zjišťují, že moderní technika sama o sobě nestačí. Tanky, bojová vozidla, stíhací letouny ani systémy protivzdušné obrany nejsou schopny zajistit obranyschopnost bez dostatečného počtu vycvičených vojáků a připravených záloh. 

Evropa se vrací k systému, který považovala za minulost

Právě proto se po celé Evropě znovu otevírá debata o branné povinnosti. Některé státy ji nikdy nezrušily, jiné ji po letech obnovily a další o jejím návratu vedou stále intenzivnější politickou diskusi.

Nejznámějším příkladem je Finsko. Země s přibližně 5,6 milionu obyvatel dlouhodobě udržuje všeobecnou brannou povinnost pro muže a dobrovolnou službu pro ženy. Díky tomu disponuje relativně malou profesionální armádou, ale současně mimořádně rozsáhlými rezervami. V případě mobilizace dokáže během krátké doby postavit stovky tisíc vycvičených vojáků. Tento model bývá často označován za jeden z nejúčinnějších v Evropě.

Podobnou cestou se vydalo také Estonsko. Země sousedící s Ruskem považuje brannou povinnost za základ své obranné strategie. Povinný výcvik vytváří širokou základnu rezervistů, kteří pravidelně absolvují další cvičení.


Velmi zajímavý model používá Švédsko. Povinná vojenská služba byla nejprve zrušena, ale v roce 2017 znovu obnovena. Nejde však o plošný odvod celé generace. Stát nejprve osloví všechny mladé občany, vyhodnotí jejich zdravotní stav, motivaci i schopnosti a následně vybírá pouze část ročníku podle aktuálních potřeb ozbrojených sil.

Podobný princip funguje také v Dánsku. Pokud počet dobrovolníků nestačí, mohou být další branci vybíráni losem z registrovaných a zdravotně způsobilých občanů. Od letošního roku se navíc tento systém postupně rozšiřuje i na ženy. 

Rakousko představuje další odlišný přístup. Povinná vojenská služba zde zůstala zachována i po skončení studené války a byla potvrzena referendem v roce 2013. Vedle vojenské služby mohou mladí muži vykonávat také civilní službu.

Řecko si povinnou vojenskou službu zachovalo především kvůli dlouhodobé bezpečnostní situaci ve východním Středomoří. Také Švýcarsko, přestože není členem NATO, staví svou obranu na systému všeobecné branné povinnosti a rozsáhlých záloh.

Německo ukazuje, že návrat nebude jednoduchý

Největší pozornost dnes přitahuje právě Německo. Po pozastavení branné povinnosti v roce 2011 se země spoléhala na profesionální armádu. Současný neúspěch dobrovolného náboru však ukazuje, že návrat k vyšším početním stavům nebude jednoduchý.

Spolková vláda proto přijala nový systém vojenské registrace. Muži narození od roku 2008 mají povinnost vyplnit registrační dotazník a od poloviny roku 2027 budou povinně absolvovat také zdravotní a fyzickou prohlídku. Vláda zdůrazňuje, že vojenská služba zůstává dobrovolná. Současně však připouští, že pokud dobrovolníci nebudou stačit k naplnění personálních cílů Bundeswehru, může Bundestag rozhodnout o přijetí dalších opatření včetně některé formy povinné služby. 


To ovšem neznamená, že samotná branná povinnost představuje univerzální řešení. Moderní armády potřebují vysoce kvalifikované odborníky schopné obsluhovat stále složitější techniku. Krátký základní výcvik z nikoho neudělá operátora protivzdušné obrany ani pilota moderního bojového letounu. Smyslem branné povinnosti je především vytvořit širokou základnu občanů se základním vojenským výcvikem, kteří mohou být v případě krizové situace rychle začleněni do obranného systému státu.

Právě tato zkušenost dnes stále více ovlivňuje evropskou bezpečnostní politiku. Před summitem NATO v Ankaře se ukazuje, že otázka obrany již není pouze otázkou peněz a moderních zbraní. Stává se především otázkou lidí, jejich ochoty podílet se na obraně vlastní země a schopnosti jednotlivých států tuto ochotu dlouhodobě podporovat.

Evropské vlády tak stojí před zásadním rozhodnutím. Nestačí pouze navyšovat obranné rozpočty a nakupovat nejmodernější techniku. Pokud se nepodaří zajistit dostatek vycvičených vojáků a rezervistů, mohou zůstat i ty nejdražší zbraňové systémy bez lidí, kteří by je dokázali účinně využít.



Zdroje: 1. https://www.nato.int/en/what-we-do/introduction-to-nato/defence-expenditures-and-natos-5-commitment; 2. https://www.bundesregierung.de/breg-en/federal-government/new-draft-military-service-law-2381698; 3. https://www.euronews.com/my-europe/2026/04/27/defence-which-european-countries-have-mandatory-and-voluntary-military-service