Umělá inteligence začíná měnit pracovní trh rychleji, než se ještě před několika lety očekávalo. Firmy postupně zjišťují, že řadu kancelářských činností lze automatizovat, státní správa hledá cesty ke zjednodušení agend a zaměstnavatelé stále častěji požadují digitální dovednosti, které ještě před několika lety neexistovaly. Logicky se proto nabízí otázka, zda na tuto proměnu reaguje také české školství.

Při pohledu na oficiální dokumenty ministerstva školství lze konstatovat, že určitý posun nastal. Do rámcových vzdělávacích programů byla postupně začleněna digitální kompetence a nově koncipovaná informatika. V posledních letech vznikly také metodiky pro využívání umělé inteligence ve školách a stát financuje rozsáhlé vzdělávání pedagogů v této oblasti. V roce 2025 byl spuštěn dosud největší program zaměřený na vzdělávání učitelů v oblasti AI a digitálních technologií.  

Na papíře tedy vše vypadá poměrně slibně. Skutečný problém však leží jinde. České školství se stále více soustředí na to, jak AI používat, ale mnohem méně řeší, jak bude AI měnit samotnou strukturu pracovního trhu. Právě zde začíná největší strategická otázka příštích let.

Školy stále připravují na starý trh práce

Česká republika dlouhodobě investuje miliardy korun do vzdělávání studentů středních a vysokých škol. Každý absolvent představuje významnou veřejnou investici. Stát však zatím jen omezeně propojuje vzdělávací politiku s odhady budoucí poptávky na trhu práce.


Ještě před deseti lety mohlo být bezpečnou volbou studium zaměřené na administrativu, rutinní ekonomické činnosti nebo některé kancelářské profese. Právě tyto oblasti však dnes patří mezi nejvíce ohrožené nástupem generativní umělé inteligence.

To neznamená, že ekonomové, právníci nebo personalisté přestanou být potřební. Znamená to však, že jejich práce bude vyžadovat podstatně vyšší přidanou hodnotu. Rutinní úkoly, které dnes zaměstnávají tisíce lidí, budou stále častěji vykonávat algoritmy.

Přesto zatím nevidíme zásadní omezení financování studijních programů, které připravují absolventy pro profesní segmenty ohrožené automatizací. České školství je historicky nastaveno tak, že reaguje na změny trhu práce s mnohaletým zpožděním.

To může být v době umělé inteligence nebezpečné. Technologie se totiž vyvíjejí mnohem rychleji než vzdělávací soustava.

Potřebujeme méně úředníků a více tvůrců hodnot?

Největší výzvou příštích let nebude samotná výuka AI. Tou bude změna filozofie vzdělávání. Jestliže umělá inteligence dokáže během několika sekund vytvořit text, zpracovat tabulku, analyzovat data nebo připravit prezentaci, pak se logicky snižuje hodnota profesí založených na rutinní práci s informacemi. Naopak roste význam profesí, které vyžadují tvořivost, rozhodování, sociální inteligenci, technickou odbornost nebo schopnost nést odpovědnost za důsledky rozhodnutí.

Z tohoto pohledu lze očekávat dlouhodobý růst významu technických oborů, informatiky, kybernetické bezpečnosti, robotiky, zdravotnictví, psychologie, pedagogiky, energetiky nebo profesí souvisejících s péčí o stárnoucí populaci. Současně poroste význam oborů zaměřených na práci s daty a řízení technologických systémů.  


Právě zde však vzniká otázka, kterou si zatím česká vzdělávací politika příliš nepokládá. Kolik studentů dnes připravujeme pro pracovní místa, která budou za deset nebo patnáct let existovat jen v omezené podobě?

Je pozoruhodné, že česká debata o školství se stále soustředí především na financování, platy učitelů nebo organizaci výuky. Mnohem méně se diskutuje o tom, zda struktura vzdělávací soustavy odpovídá budoucí ekonomice.

Pokud by Česká republika chtěla skutečně reagovat na nástup umělé inteligence, nestačilo by pouze zavést AI do výuky. Bylo by nutné pravidelně vyhodnocovat uplatnitelnost absolventů jednotlivých oborů, propojit financování škol s dlouhodobými potřebami trhu práce a mnohem více podporovat obory s vysokou budoucí přidanou hodnotou.

Jinými slovy, nestačí naučit studenty používat umělou inteligenci. Je třeba je připravit na svět, ve kterém bude umělá inteligence běžným pracovním nástrojem. A právě v tom zatím české školství stojí teprve na začátku cesty.



Zdroje: 1. MŠMT – Česko spouští největší vzdělávací program o AI pro učitele⁠; 2. Národní strategie umělé inteligence ČR 2030⁠; 3. InfoAbsolvent – Informační systém o uplatnění absolventů škol na trhu práce