Dávkové podvody byly podle lékaře a poslance hnutí ANO Jiřího Maška dlouhé roky vydávány za okrajový problém. Nyní policie mění způsob, jakým tuto kriminalitu sleduje. Od června 2026 ji eviduje celostátně podle jednotné metodiky, zatímco dříve se přístup v jednotlivých krajích lišil. Sám Mašek už 24. června ve Sněmovně uvedl, že do 1. června nebyla tato trestná činnost jednotně sledována v celé republice a za prvních pět měsíců letošního roku policie evidovala 115 případů zneužití.

Teď poslanec otevírá téma znovu a tvrdí, že podle podkladů, které má k dispozici, se za první pololetí mluví o více než 400 závažných případech. Změnu staví do kontrastu s obdobím bývalého ministra vnitra Víta Rakušana a někdejšího ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky.

„Roky jsme poslouchali, že dávkové podvody nejsou žádným zásadním problémem. Pár případů, nic dramatického. Jenže teď se karta obrací. Policie zavádí od června 2026 jednotnou metodiku, dávkovou kriminalitu začíná sledovat celostátně a ještě před jejím zavedením za první pololetí roku 2026 se podle dostupných podkladů mluví o více než 400 závažných případech,“ napsal na sociálních sítích Mašek.


Ve svém nynějším komentáři se Mašek vrací také k poslanci Igoru Hendrychovi. Ten v listopadu 2024 interpeloval tehdejšího ministra práce Mariana Jurečku poté, co generální ředitel Úřadu práce Daniel Krištof na jednání sněmovního podvýboru označil humanitární dávku za nejvíce zneužívanou dávku ze všech dávek vyplácených v České republice. Hendrych se ptal na konkrétní rozsah problému a chtěl vědět, kolik případů stát skutečně zachytil.

Jurečka tehdy popsal kontrolní mechanismy Úřadu práce a spolupráci s Ministerstvem vnitra. Mluvil například o předvolávání lidí, kteří nebyli nalezeni na uvedené adrese, nebo příjemců humanitární dávky v produktivním věku, kteří nepracovali. Konkrétní počet případů ale při interpelaci neuvedl. Hendrych následně oznámil, že si čísla vyžádá oficiální cestou, protože je považuje za důležitá pro případné nastavení dalších kontrol. Rozdíl mezi tehdejším a dnešním postupem staví Mašek do středu své kritiky.


Nezůstává jen u počtu případů. Zajímá ho, zda policie dostala nástroje, které v předchozích letech neměla, nebo zda změnu přinesl až odlišný přístup jejího vedení.

„Dostala policie nové pravomoci? Nová data? Více lidí? Začaly úřady lépe spolupracovat? Nebo se po změně vedení Ministerstva vnitra jednoduše začalo důsledněji hledat něco, o čem se předtím tvrdilo, že není významný problém?“ píše Mašek.


„Pokud dnes stát dokáže nastavit jednotný postup, proč nebyl nastaven už za jeho vedení? A pokud se ukáže, že policie mohla stejné případy odhalovat už dříve, kolik jich za předchozí roky uniklo?“ pokračuje.

Do celé věci Mašek zapojuje také Generální inspekci bezpečnostních sborů. Podle podkladů, které mu byly předány, má GIBS řešit stížnost týkající se údajné několikaleté nečinnosti vedení policie a možného zavinění velkých finančních škod nedbalostí. Výsledek však sám nepředjímá.

„Výsledek teprve ukáže, zda je kritika oprávněná,“ píše Mašek. Otázku, proč policie dokázala sjednotit postup až nyní a co jí v tom v předchozích letech bránilo, nechává otevřenou. „Jestli to jde dnes, proč to nešlo za Rakušana a Jurečky?“ uzavřel svůj komentář Mašek.