Volby v Sasku-Anhaltsku skončily výsledkem, který už nelze odbýt jako další protestní hlasování ve východním Německu. AfD podle předběžného konečného výsledku získala 43,8 procenta hlasů a svůj výsledek z roku 2021 více než zdvojnásobila. CDU skončila s pouhými 17,2 procenta a zaznamenala nejhorší výsledek ve své historii v této spolkové zemi. SPD získala 9,3 procenta, Zelení 8,9, Levice 8,6 a BSW 5,3 procenta. Volební účast dosáhla rekordních 77,8 procenta. 

Ještě výmluvnější je rozdělení mandátů. AfD obsadí 39 z 83 křesel, CDU 15, SPD, Zelení a Levice po osmi a BSW pět. AfD tedy nemá absolutní většinu, ale v prvních dvou kolech volby ministerského předsedy jí k ní chybějí pouze tři hlasy. Pokud by se jí je podařilo získat od poslanců jiné strany, mohl by se její lídr Ulrich Siegmund stát prvním ministerským předsedou AfD v historii Spolkové republiky.

Tady začíná skutečný význam těchto voleb. CDU, SPD, Zelení i Levice spolupráci s AfD odmítají. BSW však zvolilo jiný tón. Jeho představitel Thomas Schulze po volbách potvrdil, že strana chce jednat se všemi, tedy i s AfD, a upozornil na společné postoje například vůči Rusku, sankcím nebo cenám energií. 

Claudia Wittigová současně řekla, že nechce volit ani Siegmunda, ani současného ministerského předsedu Svena Schulzeho a preferovala by nadstranického kandidáta. Z toho plyne mimořádně nejasná situace. AfD vyhrála způsobem, který jí dává silný politický mandát, ale stále nemá jistou cestu k vládě. BSW zase drží přesně tolik křesel, kolik může rozhodnout o tom, zda se dosavadní izolace AfD poprvé prolomí.

AfD by mohla změnit školy, policii i migrační praxi

Pokud by AfD skutečně převzala zemskou vládu, nemohla by splnit všechno, co její představitelé slibují na mítincích. Sasko-Anhaltsko nemá pravomoc ukončit německou podporu Ukrajiny, zrušit sankce proti Rusku, vystoupit z eurozóny nebo jednostranně přepsat spolkové azylové zákony. Obrana, zahraniční politika, občanství i klíčová pravidla migrace zůstávají především v rukou Berlína. Zemská vláda však rozhodně není bezmocná. Má rozsáhlé pravomoci ve školství, policii, kultuře, veřejné správě a při praktickém provádění části spolkových zákonů. 
AfD před volbami představila program, který by v těchto oblastech znamenal výraznou změnu dosavadního kurzu. Reuters před volbami upozornil například na plán rychlejších deportací, tvrdší podmínky pro část migrantů, pracovní povinnost pro některé žadatele o azyl nebo změny přístupu k ukrajinským uprchlíkům. Ve školství chce AfD omezovat inkluzivní model, oddělovat část uprchlických dětí, posilovat tradiční výklad německých dějin a vytlačovat témata spojená s genderovou politikou. Zásadní změny požaduje také v kulturní politice a veřejnoprávních médiích.

Média by mohla být jedním z prvních velkých konfliktů. Německé veřejnoprávní vysílání je zčásti založeno na dohodách spolkových zemí a AfD už oznámila, že chce některé z těchto mechanismů měnit. Zemská vláda by tak měla reálný nástroj k otevření sporu, který by rychle přesáhl hranice Saska-Anhaltska. Podobně důležitá by byla policie a migrační správa. Země nemůže sama přepsat německé právo, může však ovlivnit jeho praktické provádění, priority úřadů, personální politiku i tempo některých správních postupů. Tady by se ukázalo, kolik z tvrdé předvolební rétoriky lze skutečně převést do každodenní správy státu. AfD by zároveň velmi rychle narazila na soudy, ústavní limity a spolkové zákony. A to je politicky možná ještě důležitější než samotný program. 

Dosud mohla téměř každý neúspěch vysvětlovat tím, že rozhodují ostatní. Ve chvíli, kdy by převzala ministerstva, policii, školství a rozpočet, by se musela nechat měřit výsledky. Pro stranu je proto případný vstup do vlády nejen historickou příležitostí, ale také rizikem. Pokud by dokázala čtyři či pět let spravovat zemi bez chaosu, získala by nejsilnější argument proti tvrzení, že je schopná pouze protestovat. Pokud by vláda zkolabovala na personálních problémech, právních sporech nebo neschopnosti splnit vlastní sliby, mohl by se mýtus o její připravenosti k moci naopak rychle rozpadnout.

Magdeburg by se mohl dostat do permanentního sporu s Berlínem

Mimořádně konfliktní by byl vztah případné vlády AfD ke spolkové vládě Friedricha Merze. Sasko-anhaltská AfD zastává v otázce Ruska, Ukrajiny, migrace i energetiky postoje, které stojí proti současnému berlínskému kurzu. Požaduje obnovení hospodářských vztahů s Moskvou, odmítá sankční politiku a kritizuje německou podporu Ukrajiny i prudký růst vojenských výdajů. Zemská vláda nemůže tyto politiky sama zvrátit, může však využívat svého politického postavení k jejich systematickému napadání. Má k tomu i institucionální prostor. 


Ještě silnější by byl symbolický efekt. AfD už v roce 2024 vyhrála volby v Durynsku, ale ostatní strany ji dokázaly obejít při sestavování vlády. Sasko-Anhaltsko je jiné tím, jak výrazné její vítězství je. Se 43,8 procenta už nejde o situaci, kdy lze nejsilnější stranu jednoduše označit za jednu z několika významných politických sil. AfD je zde téměř stejně velká jako všechny tradiční strany CDU, SPD, Zelení a Levice dohromady. 

Pokud by nyní získala i výkonnou moc a vláda by fungovala, vytvořila by si z Magdeburku politickou výkladní skříň. Každou změnu migrační politiky, školství, policejní praxe nebo kulturních výdajů by mohla prezentovat voličům v dalších zemích jako důkaz, že její program není pouze opoziční rétorikou. To může být pro ostatní německé strany nebezpečnější než samotný výsledek voleb. AfD by přestala být jen stranou, před kterou její odpůrci varují, a získala by vlastní praktický příklad vládnutí, který by mohli voliči hodnotit.

Největší otřes může přijít uvnitř CDU

Skutečně celoněmecký problém ale vzniká především pro CDU. Její strategie vůči AfD stojí na Brandmauer, tedy úplném odmítání politické spolupráce. Formálně může tato zeď stát dál. Politicky však začíná být stále dražší. Nová matematika v Sasku-Anhaltsku je téměř učebnicovým příkladem. AfD má 39 mandátů. CDU, SPD, Zelení a Levice dohromady rovněž 39. Rozhodujících pět křesel drží BSW. Současně CDU odmítá koalici nejen s AfD, ale také s Levicí. K vytvoření stabilní většiny proti vítězi voleb proto potřebuje dohody se stranami, s nimiž se v řadě zásadních otázek rozchází. 

To je dlouhodobě nebezpečný mechanismus. Část konzervativních voličů může získávat dojem, že hlas pro CDU nakonec vede k vládám závislým na levici nebo zelených, jejichž politiku sami odmítají. AfD přesně tento argument používá a výsledek v Sasku-Anhaltsku naznačuje, že na část elektorátu funguje.


Podstatnější mohou být první menší průlomy, společné hlasování, tolerance menšinové vlády nebo podpora jednotlivých kandidátů. Politické tabu totiž bývá nejsilnější před prvním porušením. Sasko-Anhaltsko proto může být důležitější pro budoucnost Německa než pro samotné dva miliony obyvatel země. Pokud AfD zůstane vítězem v opozici, Brandmauer ještě jednou obstojí, ale cena za její udržení bude mimořádně vysoká. Pokud získá byť jen nepřímou podporu k převzetí výkonné moci, vznikne precedent, který bude možné opakovat v dalších zemích.

Tehdy by se mohl začít měnit celý německý stranický systém. Dosavadní model byl dlouhá desetiletí založen na dominanci CDU/CSU a SPD, kolem nichž vznikaly různé koalice menších stran. Pokud AfD dál poroste, může se Německo postupně dostat k úplně jinému uspořádání: na jedné straně silná AfD a na druhé velmi široké spektrum stran, které bude spojovat především snaha nepustit ji k moci. Takový systém může parlamentně fungovat. Politicky ale bude stále konfliktnější a tvorba stabilních vlád stále obtížnější. Důsledky by nepocítil jen Berlín. 

Německo je hlavním hospodářským partnerem České republiky a klíčovou evropskou zemí při rozhodování o migraci, průmyslu, energetice, Ukrajině, Rusku i evropské obraně. Jakmile se začne měnit základní struktura německé politiky, dopad se rychle přenese i do Evropské unie a České republiky.

Sasko-Anhaltsko proto není důležité jen tím, že AfD získala rekordních 43,8 procenta. Mnohem důležitější bude, co přijde nyní. Pokud AfD zůstane v opozici, Německo bude muset vysvětlovat, jak dlouho lze držet mimo vládu stranu, kterou v některých zemích podporuje téměř polovina voličů. Pokud se naopak dostane k výkonné moci a dokáže celé volební období přežít, zmizí jedna z posledních psychologických bariér jejího dalšího růstu. V obou případech už se německá politika nevrátí jednoduše do stavu před těmito volbami. Sasko-Anhaltsko nemusí být místem, kde AfD okamžitě převzala moc. Může ale být místem, kde se začal rozpadat systém, který ji od moci dosud držel.



Zdroje: 1. Tagesschau – předběžný konečný výsledek voleb a rozdělení mandátů⁠; 2. Landtag Sachsen-Anhalt – pravidla volby ministerského předsedy⁠; 3. Reuters – jak by mohla vypadat zemská vláda vedená AfD⁠; 4. Reuters – historické vítězství AfD v Sasku-Anhaltsku⁠; 5. Reuters – vztah k Rusku rozděluje Sasko-Anhaltsko i Německo⁠; 6. Landtag Sachsen-Anhalt – zemská ústava a pravomoci vlády⁠