Autoři studie Mark Glick, Gabriel Lozada a Darren Bush rozebírají v textu zveřejněném na serveru Naked Capitalism desítky let výzkumů z ekonomie, biologie, psychologie i epidemiologie. Výsledek je pro současný Západ mimořádně nepříjemný. Společnosti s velkou majetkovou nerovností nejsou jen méně spravedlivé. Jsou také nemocnější, agresivnější, méně důvěřivé a politicky nestabilnější.

A právě tady začíná problém současné Evropy i Spojených států. Politické elity posledních desetiletí přijaly jako dogma myšlenku, že hlavním cílem společnosti je růst HDP. Jenže růst sám o sobě nezaručuje spokojenost ani stabilitu. Slavný Easterlinův paradox už dávno ukázal, že po dosažení určité životní úrovně další růst příjmů automaticky nezvyšuje pocit štěstí.

Spojené státy jsou dnes ideálním laboratorním příkladem. Největší ekonomika světa, technologický gigant, centrum finanční moci. A zároveň země s dramatickým růstem depresí, obezity, kriminality, závislostí a rozpadu sociálních vazeb. V zemi, kde několik jednotlivců vlastní větší majetek než desítky milionů obyvatel dohromady, se stále častěji ukazuje, že ekonomická čísla nevypovídají o skutečné kvalitě života.

Člověk není kalkulačka

Jedna z nejzajímavějších částí studie míří přímo proti základům moderní ekonomie. Ta totiž dlouhá desetiletí pracovala s představou člověka jako racionální bytosti sledující pouze vlastní zisk. Jenže biologové i psychologové dnes tvrdí něco jiného. Člověk je evolučně nastavený na spolupráci a silně citlivý na nespravedlnost.


Nejde přitom jen o filozofii nebo morální apel. Neurovědci zjistili, že spravedlivé zacházení aktivuje centra odměny v mozku, zatímco nespravedlnost vyvolává reakce podobné odporu nebo hněvu. Dokonce i malé děti spontánně preferují rovnoměrnější rozdělení zdrojů.

To je pro současný ekonomický model velmi nepříjemná zpráva. Pokud totiž systém dlouhodobě vytváří pocit nespravedlnosti, společnost začne ztrácet soudržnost. A přesně to dnes sledujeme téměř všude na Západě.

Není náhoda, že v zemích s vysokou nerovností prudce klesá důvěra v média, stát i demokratické instituce. Lidé totiž přestávají věřit, že pravidla platí pro všechny stejně. Bohatí mají lepší právníky, lepší školy, lepší zdravotnictví i větší politický vliv. Formálně existuje rovnost před zákonem, prakticky však vzniká paralelní svět privilegií.

Právě proto autoři studie připomínají filozofy jako Johna Rawlse nebo Amartya Senu, kteří tvrdili, že skutečná svoboda neznamená jen formální práva, ale také reálnou možnost je využít.

Bohatství nahoře, nervozita dole

Zajímavé je, že studie útočí i na jeden z největších ekonomických mýtů posledních čtyřiceti let. Tedy na představu, že větší nerovnost podporuje ekonomický růst. Autoři tvrdí pravý opak. Historická data podle nich ukazují, že období nižší nerovnosti často provázela vyšší produktivita a silnější inovace.

Typickým příkladem byla Amerika po druhé světové válce. Období silných odborů, vysokého zdanění nejbohatších a přísné regulace finančního sektoru bývá dnes některými ekonomy označováno za zlatou éru americké prosperity. Naopak po roce 1980 přišla deregulace, oslabování odborů a prudký růst majetkové koncentrace. Výsledek? Produktivita začala zpomalovat a sociální napětí růst.


Samozřejmě ani sever Evropy není bez problémů. Jenže rozdíl spočívá v tom, že tamní model stále udržuje pocit společenské smlouvy. Lidé mají větší jistotu, že systém není nastaven pouze pro vítěze globalizace.

Současná debata o nerovnosti tak možná není sporem mezi levicí a pravicí. Spíše jde o otázku, jak dlouho může fungovat společnost, ve které se stále větší část obyvatel cítí ekonomicky i politicky odpojená.

A právě zde text autorů z University of Utah míří nejtvrději. Tvrdí totiž, že veřejná politika nesmí sledovat jen růst výroby nebo zisk kapitálu. Jejím hlavním cílem má být rovnost příležitostí a omezení extrémní koncentrace moci.

Protože společnost, která ztratí důvěru ve vlastní férovost, může být bohatá na papíře. Ale uvnitř už dávno začíná chudnout.



Zdroje: 1. Naked Capitalism – Why Public Policy’s Core Value Should Be Equality; 2. Institute for New Economic Thinking; 3. OECD – Inequality and Growth; 4. IMF – Causes and Consequences of Income Inequality; 5. The Equality Trust