Když v roce 2022 vypukla válka na Ukrajině, západní politici mluvili o solidaritě, obraně demokracie a nutnosti obětí. Ve stejné době ale prudce rostly zisky ropných a plynárenských gigantů. O tři roky později se scénář opakuje téměř do posledního detailu. Jen kulisy se změnily. Tentokrát místo Donbasu hoří Perský záliv a místo ruské invaze žene ceny energií vzhůru konflikt mezi Spojenými státy a Íránem.

Evropské domácnosti opět platí dražší benzín, naftu i energie. Firmy opět počítají vyšší náklady na dopravu a výrobu. A ropné společnosti opět slaví miliardové zisky. Německý list Süddeutsche Zeitung v této souvislosti napsal mimořádně tvrdou větu: „Ropné společnosti vydělávají dvakrát více než před válkou s Íránem.“ Právě tato formulace vystihuje podstatu celé krize. Zatímco veřejnost poslouchá řeči o bezpečnosti a stabilitě, v zákulisí tečou obrovské peníze.

Shell oznámil zisk sedm miliard dolarů, což představuje dvojnásobek oproti předchozímu čtvrtletí. BP více než zdvojnásobila svůj výsledek na 3,2 miliardy dolarů. Francouzská společnost TotalEnergies dosáhla 5,4 miliardy dolarů a zároveň zvýšila dividendy akcionářům. Jinými slovy, válka opět vytvořila prostředí, ve kterém několik nadnárodních firem vydělává astronomické částky, zatímco obyčejní lidé platí účet.

Podle německých komentátorů je situace ještě cyničtější kvůli reakcím vlád. Berlín například přistoupil ke snižování daní z pohonných hmot, aby uklidnil veřejnost rozhořčenou cenovým šokem. Výsledkem ale je, že stát přichází o daňové příjmy a fakticky pomáhá udržovat zisky energetických gigantů. Veřejné rozpočty tak nesou část nákladů, zatímco korporace inkasují rekordní marže.

Právě zde se ukazuje hlubší problém západní ekonomiky. Politici často tvrdí, že trh vše vyřeší. Jenže v krizových chvílích se zisky privatizují a ztráty socializují. Když ceny energií rostou, spotřebitel platí více. Když hrozí sociální nepokoje, vláda rozdává kompenzace z veřejných peněz. A když se situace uklidní, akcionáři si rozdělí rekordní dividendy. Tento mechanismus vytváří stále větší nedůvěru veřejnosti vůči politickým elitám i nadnárodním firmám.


Deník napsal, že Trump zahájil válku v Perském zálivu proti vůli spojenců a vede ji výhradně podle vlastního uvážení. Tato formulace je mimořádně důležitá, protože naznačuje hluboký rozklad důvěry uvnitř západního bloku. Evropští i arabští partneři stále častěji získávají pocit, že Washington jedná jednostranně a bez ohledu na zájmy ostatních.

Saúdská Arábie se od USA odvrací

Největší šok přišel ze Saúdské Arábie. Korunní princ Mohammed bin Salmán podle německého tisku odmítl umožnit Američanům přístup k některým vojenským základnám a do saúdského vzdušného prostoru během pokračujících operací proti Íránu. Ještě před několika lety by podobný krok působil téměř nepředstavitelně.

Saúdská Arábie byla desítky let klíčovým pilířem americké politiky na Blízkém východě. Washington garantoval bezpečnost monarchie a Rijád na oplátku pomáhal stabilizovat ropný trh a podporoval americké strategické zájmy. Dnes ale tento vztah prochází hlubokou krizí.

Podle Frankfurter Allgemeine Zeitung chce saúdské vedení konflikt co nejrychleji ukončit a odmítá další eskalaci. Důvod je jednoduchý. Země Perského zálivu si uvědomují, že dlouhá válka může zničit jejich ekonomiky, ohrozit export ropy a destabilizovat celý region. Zároveň vidí, že Spojené státy už nejsou předvídatelným partnerem.

To je možná nejzásadnější moment celé současné krize. Nejde jen o ceny ropy nebo vojenské operace. Jde o postupné oslabování amerického vlivu. Německý komentář otevřeně tvrdí, že státy Perského zálivu dospívají k jedinému závěru: že by se měly od Spojených států co nejrychleji odpoutat.

Takové hodnocení by ještě před několika lety znělo jako politická fantazie. Dnes jej ale publikují velké německé deníky hlavního proudu. To samo o sobě ukazuje, jak dramaticky se mění mezinárodní prostředí.

Evropa navíc čelí nepříjemné realitě. Na jedné straně je stále ekonomicky závislá na dovozu energií. Na druhé straně se její klíčový bezpečnostní partner dostává do konfliktu i se svými vlastními spojenci. Evropské státy tak mohou být zataženy do geopolitických krizí, které samy neřídí, ale jejichž ekonomické důsledky tvrdě dopadají na evropské občany.

Řecko chce hasit požáry z vesmíru

Vedle geopolitických střetů přinesl německý tisk také jednu technologicky pozoruhodnou zprávu. Řecko buduje první národní satelitní systém na světě určený výhradně pro detekci a boj s lesními požáry.


Systém vyvinula mnichovská společnost OroraTech ve spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou. Projekt ukazuje, jak dramaticky se mění bezpečnostní priority evropských států. Zatímco velmoci utrácejí miliardy za války a zbrojení, jižní Evropa stále častěji bojuje s klimatickými katastrofami, které ničí celé regiony.

Řecko má za sebou sérii ničivých požárů, při kterých umírali lidé a mizely celé vesnice. Technologie vesmírného monitoringu proto není futuristickou hračkou, ale otázkou přežití. Zároveň jde o ukázku toho, že moderní bezpečnost už dávno neznamená pouze tanky a rakety. Stále větší význam mají data, satelity a schopnost rychlé reakce.

Přesto i zde existuje nepříjemná otázka. Evropské státy investují miliardy do obrany proti klimatickým katastrofám, ale zároveň zůstávají ekonomicky závislé na energetických trzích, které destabilizují geopolitické konflikty. Čím více válek a napětí vzniká kolem ropy a plynu, tím více peněz mizí v kapsách energetických gigantů a tím méně prostředků zbývá na skutečné řešení dlouhodobých problémů.

Současná krize tak odhaluje paradox dnešního světa. Politici mluví o bezpečnosti, ale výsledkem jsou rekordní zisky korporací, rostoucí nedůvěra spojenců a další oslabení stability. Válka znovu ukazuje, že v globální ekonomice existují hráči, kteří dokážou vydělávat téměř na každé katastrofě.

V určitém okamžiku se proto bude muset Západ rozhodnout, zda chce dál fungovat v systému, kde geopolitické konflikty automaticky znamenají obří transfer bohatství směrem k energetickým monopolům. Protože pokud se tento model nezmění, budou občané stále častěji nabývat dojmu, že za velkými slovy o demokracii, bezpečnosti a solidaritě stojí především tvrdý obchod.



Zdroj: Deutsche Welle__ropné rafinérie/západ ztrácí spojence