Válka na Blízkém východě by podle ekonoma a hlavního analytika Trinity Bank Lukáše Kovandy za normálních okolností dávno vystřelila ceny pohonných hmot na rekordní úroveň. Benzín v Česku by se podle něj mohl prodávat i za více než sedmdesát korun za litr. Místo cenového šoku ale svět podle Kovandy sleduje mimořádně nebezpečnou geopolitickou hru, v níž se Spojené státy i Írán snaží trhy udržet v iluzi relativního klidu.

Kovanda tvrdí, že skutečný problém se mezitím přesouvá mimo titulky médií. Západ podle něj postupně vyčerpává strategické zásoby ropy, zatímco Čína tiše buduje obrovskou energetickou rezervu pro případ budoucího střetu o Tchaj-wan.

Komentář opírá o analýzu Oxfordského institutu pro energetická studia a detailně popisuje změny na ropném trhu po eskalaci konfliktu kolem Hormuzského průlivu. Připomíná, že svět přišel o miliony barelů ropy denně, přesto cena neroste tempem, které by odpovídalo podobně rozsáhlému výpadku dodávek.

Právě v tom podle něj spočívá současný paradox.


Velkou část komentáře věnuje fungování takzvaného papírového trhu s ropou, tedy systému futures kontraktů a finančních derivátů. Podle něj se tentokrát situace vyvíjí jinak než při předchozích geopolitických krizích. Spekulanti z trhu ustupují, protože londýnská burza ICE výrazně zvýšila požadované finanční zálohy pro obchodování a velkým fondům prudce vzrostly náklady i riziko držení pozic.

Trh se podle Kovandy proměnil v extrémně krátkodobé obchodování, kdy investoři odmítají držet otevřené pozice přes noc ze strachu z další vojenské eskalace.

Právě této nervozity podle něj využívá Donald Trump. Blížící se kongresové volby podle Kovandy nutí Bílý dům držet ceny benzínu co nejníže. Trump proto veřejně opakuje informace o údajně postupujících jednáních s Íránem a o možné stabilizaci situace kolem Hormuzského průlivu.

Kovanda tvrdí, že podobné výroky okamžitě reagují algoritmické obchodní systémy a krátkodobě tlačí cenu ropy dolů.

Samotná rétorika by ale podle něj nestačila. Spojené státy proto zároveň masivně vypouštějí ropu ze svých Strategických ropných rezerv.

„Spojené státy proto spustily historicky bezprecedentní operaci: pumpují na trh gigantických 10 milionů barelů ropy týdně ze svých Strategických ropných rezerv,“ uvádí.

Právě tady podle Kovandy začíná mnohem nebezpečnější část celé hry. Írán podle něj nechce okamžitý cenový šok, který by vedl k prudkému propadu světové ekonomiky a přímé vojenské odpovědi Západu. Vyhovuje mu naopak delší období relativně vysokých, ale ještě snesitelných cen.


Zatímco Washington a Teherán podle něj vedou psychologickou i finanční válku, největším vítězem celé situace se stává Čína.

Kovanda upozorňuje, že Peking systematicky skupuje levnější íránskou ropu, buduje rozsáhlé zásoby a současně vytváří alternativní logistické trasy mimo kontrolu amerického námořnictva. Připomíná například novou železniční trasu přes Střední Asii i využívání takzvané „flotily duchů“, tedy tankerů pohybujících se mimo běžný dohled. A právě v tom podle něj leží skutečný strategický rozměr celé krize.

Čína podle Kovandy nehromadí ropu jen kvůli ekonomice, ale připravuje se na možnost budoucího konfliktu kolem Tchaj-wanu a případné námořní blokády ze strany Spojených států.

Současně podle něj sleduje, jak Amerika kvůli domácím politickým tlakům sama oslabuje své nouzové energetické rezervy.

„Trumpův slovní tlumič přestane fungovat, íránská past sklapne a světová ekonomika plnou rychlostí narazí do zdi,“ uzavírá Lukáš Kovanda.