Svátek má: Mahulena

Domácí

Velikost textu:

Budoucí prezident USA pracoval u havarovaného reaktoru

Budoucí prezident USA pracoval u havarovaného reaktoru

Jimmy Carter pomáhal roku 1953 při opravách kanadského jaderného reaktoru. Jeho vzpomínky na devadesátisekundové zásahy však zpochybňují dobové záznamy.

Jimmy Carter
17.listopad 2026 - 04:52

Než se Jimmy Carter stal prezidentem Spojených států, podílel se jako mladý námořní důstojník na odstraňování následků jedné z prvních vážných jaderných havárií na světě. V kanadském výzkumném středisku Chalk River došlo 12. prosince 1952 k nekontrolovanému nárůstu výkonu reaktoru NRX a částečnému roztavení jeho paliva.

Mezi americkými specialisty, kteří následně přijeli pomoci s opravami, byl také osmadvacetiletý poručík Jimmy Carter. Pozdější prezident USA se tehdy připravoval na službu u námořnictva s jaderným pohonem. Zkušenost z Kanady se stala jednou z nejpozoruhodnějších epizod jeho vojenské kariéry.

Havárie vznikla souběhem technických závad a chyb obsluhy během experimentálních měření. Výkon reaktoru vzrostl přibližně na 90 megawattů, tedy na trojnásobek běžné maximální hodnoty. Přehřátí poškodilo 22 ze 184 palivových článků a část uranového paliva se roztavila. Reaktor se podařilo odstavit přibližně během jedné minuty, vzniklé škody však byly rozsáhlé.

Do suterénu budovy unikly přibližně čtyři miliony litrů radioaktivně kontaminované vody. Část radioaktivních látek se dostala také do okolního prostředí. Při samotné havárii nikdo nezahynul ani neutrpěl vážné zranění. Poškozené zařízení bylo nutné dekontaminovat, rozebrat a obnovit. Kanadští odborníci proto přijali pomoc amerického námořnictva a dalších jaderných institucí.

Spojené státy měly o výsledky mimořádný zájem. Pod vedením Hymana Rickovera právě rozvíjely program ponorek s jaderným pohonem a v reaktoru NRX se prováděly také zkoušky důležité pro tento projekt.

Podle vlastních vzpomínek Carter vedl skupinu specialistů, kteří museli pracovat v prostředí se zvýšenou radioaktivitou. V ochranných oděvech rozebírali poškozená zařízení a předem nacvičovali jednotlivé pracovní postupy. Carter později popisoval, že pracovníci měli na některé úkony pouhých 90 sekund. Před vstupem údajně trénovali na maketě zařízení postavené na nedalekém tenisovém kurtu. Tvrdil také, že několik měsíců po zásahu mu lékaři zjišťovali radioaktivní látky v moči.


Tato dramatická vzpomínka se postupně stala součástí jeho životopisu. Kanadský historik jaderné techniky Morgan Brown však upozornil, že dobové pracovní záznamy popisují odlišný průběh. Podle dokumentace z února a března 1953 Carter vedl třináctičlennou skupinu, která se podílela především na demontáži potrubních rozvodů a dalšího zařízení nad reaktorem, nikoli přímo uvnitř poškozeného jádra.

Pracovní intervaly podle těchto záznamů trvaly přibližně 30 až 75 minut. Brown současně upozornil, že u některých dochovaných dokumentů není jejich původ zcela spolehlivě doložen. Tyto údaje proto nevylučují, že při jiných činnostech mohly být přípustné časy kratší. Zpochybňují však rozšířenou představu, podle níž Carter osobně sestupoval do roztaveného reaktorového jádra.

Jeho účast na nebezpečných opravách je historicky doložená. Není ale správné tvrdit, že osobně zastavil havárii nebo zachránil okolní města před pokračující jadernou katastrofou. Reaktor byl bezpečně odstaven už v prosinci 1952, několik týdnů před příjezdem amerických specialistů. Americká pomoc přispěla k obnově zařízení. Reaktor NRX byl po rozsáhlých opravách přibližně za čtrnáct měsíců znovu uveden do provozu a následně sloužil jadernému výzkumu ještě několik desetiletí.

Carter mezitím pokračoval v přípravě na službu na jaderné ponorce USS Seawolf. Jeho vojenskou kariéru však změnila smrt otce v červenci 1953. Rozhodl se opustit námořnictvo a vrátit se do rodného města Plains v Georgii, kde převzal rodinný podnik. Později vstoupil do politiky, stal se guvernérem Georgie a v lednu 1977 nastoupil jako 39. prezident Spojených států.


Jeho zkušenosti s jadernou technikou se znovu uplatnily během havárie elektrárny Three Mile Island v roce 1979. Carter se osobně zajímal o řešení krize a navštívil postižené zařízení. Po odchodu z Bílého domu se věnoval humanitární činnosti, ochraně lidských práv a mírovému řešení konfliktů. V roce 2002 obdržel Nobelovu cenu za mír. Zemřel 29. prosince 2024 ve věku 100 let jako nejdéle žijící prezident v americké historii.

Jeho účast na opravách reaktoru Chalk River však zůstává méně známou kapitolou mimořádně dlouhého života. Ještě než rozhodoval o americké jaderné politice, poznal Jimmy Carter osobně rizika a technickou náročnost odstraňování následků jaderné havárie. A právě tento skutečný příběh nepotřebuje žádné přehánění, aby patřil k nejzajímavějším epizodám života amerického prezidenta.

(mia, prvnizpravy.cz, foto: zai)


Zdroje: 1. Society for the Preservation of Canada’s Nuclear Heritage – Jimmy Carter and the NRX Accident: How a Legend Can Grow⁠; 2. The Canadian Press – How Jimmy Carter once helped clean up a partial nuclear meltdown⁠; 3. U.S. Naval History and Heritage Command – Lieutenant James Earl Carter Jr.⁠; 4. Jimmy Carter Presidential Library – Jimmy Carter’s Naval Service⁠; 5. Canadian Nuclear Safety Commission – Shut-down and Decommissioned Reactors⁠; 6. U.S. Department of Defense – Jimmy Carter and a Call to Action⁠



Obáváte se, že Rusko v nejbližších měsících podnikne agresivní akci proti některé ze zemí NATO?

Ano
transparent.gif transparent.gif
33%
Ne
transparent.gif transparent.gif
38%
Nevím
transparent.gif transparent.gif
29%