Když se řekne strom, většina Evropanů si představí dub, lípu nebo sekvoj. Jenže existuje strom, který vypadá, jako by byl přivezen z jiné planety. Strom, jehož kmen připomíná vodárenskou věž, větve vypadají jako kořeny obrácené k nebi a jehož životní příběh se počítá na tisíciletí. Jmenuje se baobab a v Africe mu právem říkají strom života.

Baobab není jen botanickou kuriozitou. Je symbolem přežití v krajině, kde po většinu roku panuje sucho a kde by mnoho jiných stromů nepřežilo. Jeho obrovský kmen funguje jako přírodní zásobník vody. Během období dešťů nasaje obrovské množství vláhy a doslova se nafoukne. V období sucha pak ze svých zásob čerpá. Právě tato schopnost umožnila baobabům přežít v afrických savanách po nesčetné generace.  

Rod Adansonia, do kterého baobaby patří, je mimořádně starý. Dnes rozlišujeme osm druhů. Jeden roste v Austrálii, šest na Madagaskaru a nejznámější africký baobab se rozšířil do dvaatřiceti afrických států. V mnoha oblastech se stal přirozeným středem života místních komunit. Pod jeho korunou se scházeli obchodníci, konaly se soudy, slavnosti i náboženské obřady. Některé vesnice vznikly právě proto, že poblíž stál mohutný baobab poskytující stín, vodu i potravu.


Ještě pozoruhodnější je jejich velikost. Současným vládcem mezi žijícími baobaby je jihoafrický Sagole Big Tree. Jeho základna zabírá více než 60 metrů čtverečních, výška dosahuje téměř dvaceti metrů a objem dřeva a kůry přesahuje 400 metrů krychlových. Když člověk stojí pod jeho korunou, má pocit, že se ocitl vedle přírodního monumentu vytvořeného dávnou civilizací. Na obepnutí kmene by bylo potřeba téměř dvacet lidí držících se za ruce.  

Přesto je na baobabech jedna zvláštnost, která laiky často překvapí. Ačkoli působí jako obří kamenné pevnosti, jejich dřevo patří k nejlehčím na světě. Dokonce je lehčí než slavná balza používaná při výrobě modelů letadel. Obří strom tak může mít objem srovnatelný s menším domem, ale jeho hmotnost je mnohem nižší, než by se očekávalo.


Podobný osud potkal i některé další legendární exempláře. Na Madagaskaru se v roce 2018 zhroutil posvátný Tsitakakoike Baobab, který byl po desetiletí považován za největší žijící baobab světa. Vědci tehdy začali spekulovat, zda za úhynem nejstarších stromů nestojí klimatické změny. Novější výzkumy však ukazují, že situace může být složitější. Řada stromů, které byly považovány za mrtvé, znovu obrazila a pokračuje v růstu. Někteří odborníci dnes dokonce tvrdí, že baobaby mohou být mezi posledními velkými stromy schopnými odolávat extrémním klimatickým výkyvům.  

Možná právě proto si baobaby vysloužily pověst stromů života. V krajině, kde voda znamená přežití a stín představuje rozdíl mezi životem a smrtí, nejsou pouhou součástí přírody. Jsou orientačním bodem, zásobárnou vody, zdrojem potravy i symbolem odolnosti. A když si uvědomíme, že některé z nich začaly růst v době, kdy se v Evropě teprve rodily první středověké státy, získává jejich přítomnost téměř magický rozměr.

Baobab tak není jen stromem. Je živým svědkem dějin planety, který přežil říše, války, obchodní cesty i celé generace lidí. A možná právě proto dodnes vzbuzuje úžas všude tam, kde se jeho mohutný kmen objeví na obzoru africké savany.