Je otázkou, komu ze skutečných živnostníků – ostatně autor těchto řádek je také živnostník – může takový zákon vadit.

Mít v účtech pořádek je přece základ. A že i živnostníci musí platit daně, to je přeci každému jasné. To, že všichni neradi platí daně, to je také jasné. Ale zaměstnanci se nemohou bránit. Daně jim jsou prostě strhávány zaměstnavatelem z výplaty a odesílány státu.

Připomeňme si, že v roce 2005, tedy před zavedením daňnových paušálů a společného zdanění manželů – činil odvod daní z příjmů OSVČ 26,5 miliardy korun.

V roce 2006, po zavedení zmíněných dvou úlev na dani z příjmu, dosáhla živnostenská daň 17,8 miliard korun.

V loňském roce už živnostenská daň nedosahovala ani jedné miliardy korun. To znamená, že téměř milion českých živnostníků zaplatilo na dani v průměru 1000 korun.

Podle mého názoru nejsou obstrukce, které pravicová opozice ve vztahu k vládnímu návrhu chystá, adekvátní. Žádný rozumný plátce živnostenské daně přeci nemůže souhlasit ani s tím, že by se vytvořil daňový režim, kde by platil daň jaksi dobrovolně. To je prostě demagogie a populismus.

Pak se obě dvě opoziční strany nemohou divit, že ztratí hlasy středního podnikatelského stavu ve prospěch A. Babiše.

Babiš by měl jen pokračovat ve svém úsilí o férovost daní dál. Zatím nechce ani slyšet o zavedení II. sazby daně z příjmu právnických osob pro největší české firmy, často oligopolního charakteru, které ovládají celá odvětví – v obchodě, v bankovnictví v zemědělství – zde se to pochopitelně týká i Agrofertu, a z nichž většina odvádí podstatnou část svých zisků (až 300 miliard ročně) v dividendách do zahraničí na konta svých mateřských společností.

Chci se vsadit o to, že zavedení elektronické evidence tržeb může sice do státní kasy pár miliard korun přinést, ale zavedení II. sazby korporátní daně by mělo násobně vyšší přínos a pomohlo by v krátké době eliminovat schodky státního rozpočtu. Ovšem pro A. Babiše jsou živnostníci snazším terčem nežli velké, často mezinárodní korporace.