Ten letošní ukázal, že ve světě automobilismu je vše vzhůru nohama a představil nová – čínská - pravidla hry.

„Čínské automobilky se neuvěřitelně rychle rozvíjejí, zároveň jsou extrémně zdatné v technologiích a umí je zavádět daleko rychleji než ostatní,“ přiznal pro noviny Handelsblatt člen představenstva jedné z dominantních evropských automobilek a přiznal, že „kvalita zpracování je velmi vysoká a softwarová kompetence mimořádná.“ Evropské automobilky tak mohou pouze nevěřícně zírat s otevřenými ústy na to, co se děje v Číně, co se do Evropy valí a čemu bude evropský automobilový průmysl čelit jen obtížně.

Zobecněme si tuto aktuální „čínskou“ lekci. Tak dlouho se „Západ“ Číně vysmíval a vnucoval jí všemožné „západní“ standardy, až je Čína převzala a s dravostí aplikovala. Západ tak bolestně procitává v době, kdy technologie čínské elektromobility je o generaci před západními produkty a Čína se stala určujícím centrem automobilového designu. Číňané vlastní celé výrobní řetězce včetně strategické výroby elektrobaterií. Ceny čínských vozidel jsou pro evropské spotřebitele daleko výhodnější, než evropské produkty.

Západ vůči zbytku světa aplikoval protekcionismus a zaklel se do blouznění o „záchraně planety“ tak fanaticky, že zničil konkurenceschopnost svého průmyslu a rozhodujícím světovým velmocem se už z dálky dívá jen na záda. Kdosi před lety prohlásil, že bude-li si Evropa (rozumějme EU) počínat tak, jak si počíná, bude z ní brzy pouhý skanzen, kam bude zbytek světa jezdit jen na exkurze do historie. Číňané to přeregulovanému a zbyrokratizovanému Západu na mnichovském autosalonu předvedli více než výmluvně.

Aby špatných zpráv přicházejících z Německa nebylo málo, první odhady tamějšího statistického úřadu sdělují, že ve druhém čtvrtletí německý HDP zůstal mezikvartálně stát na místě (0 %) a žádné zlepšení na obzoru není. Odhady pro letošní rok dokonce předpovídají propad o 0,5 %. Že je německé hospodářství ve velkých problémech naznačují i propady v útratách domácností (meziměsíčně -0,8 %) i německý export. V problémech je německý automobilový průmysl (meziměsíčně -9,4 %), se kterým je významná část českého hospodářství spojena pupeční šňůrou.

Kancléř Scholz na žalostný hospodářský stav reaguje plánem s názvem Pakt pro Německo, ale většinově je tato kancléřova aktivita považována za plácnutí do vody (obsahově ji lze vzdáleně přirovnat únikovému a s realitou se míjejícímu vystoupení premiéra Fialy, ve kterém snil o „vizích a strategiích pro Česko na příštích třicet let“). Německá vláda sice na konci srpna schválila balík daňových úlev ve výši 32 mld. eur, daňová podpora se však vztahuje pouze na investice do ekologických projektů. V zeleném fanatismu, který je jedním z příčin německých problémů, je Německo stále nepoučitelné. Náš mocný západní soused je tedy, podle aktuálních dat, skutečně nemocným mužem Evropy. A to je nejhorší zpráva především pro Českou republiku navázanou na Německo těmi nejužšími kontakty.

Po skandálu s „nevyžádaným polibkem“ skončil ve funkci Španělského fotbalového svazu Luis Rubiales. Tlak, který na něho byl vyvinut, přesahuje hranice představitelného. Španělky odmítají reprezentovat ve fotbale, španělská fotbalová jedenáctka hrozí podobným krokem, na protest prý odstoupilo již 11 trenérů. Rubiales tedy pokrytectví progresivistických pokrytců vyřešil odstoupením. Přesto španělská „hubička“ nečekaně zarezonovala na filmovém festivalu v Benátkách, který právě skončil. Festival žádný převratný filmový snímek, kromě podbízivé „angažované tvorby“, nenabídnul, „šmrnc“ mu ovšem dodal progresivistickými levičáky nenáviděný Woody Allen, když lakonicky řekl: „A o co jde? Vždyť to byla jenom pusa!“