To, že zastupitelé zcela zřetelně odmítli předložený návrh primátora Baxy, krytý pouze aktuální zastupitelskou silou ODS, bylo od samotného počátku jasné a podotýkám, že podle mého názoru i správné. Baxa totiž již i na předchozím jednání zastupitelstva, podle mnohých zcela nepokrytě, předvolebně a populisticky, okleštil původní návrh aktivistů, kteří do té doby sebrali na jeho podporu více než patnáct tisíc podpisů občanů města, o jednu z otázek a vytvořil si tak návrh vlastní.Učinil tak za vědomí výslovného nesouhlasu petičního výboru. Do reality převedeno, tedy i za nesouhlasu všech těch, kteří pod žádost o vyhlášení referenda připojili původně svůj podpis. A je v tomto ohledu je zcela irelevantní, zda byli petenti blíže informováni o vzniku možných škod pro město, neboť tuto povinnost jim nestanovuje žádný právní předpis.

Panu primátorovi se jednalo o výmaz té otázky, která měla po vyhlášení referenda a jeho eventuálním úspěchu zavázat městské zastupitelstvo k bezokladné změně územního plánu tak, aby obchodní megakomplex nemohl na hranicích historické části krajské metropole vůbec vzniknout.

ODS však silou svých dvanácti přítomných zastupitelů, a jak se později při hlasování ukázalo i dalších dvou sympatizantů z Pravé volby pro Plzeň, za podpory pečlivě a zřejmě i účelově vybraných právních posudků, vyvolávala obavu z možných ekonomických kompenzací a následných ekonomických dopadů na město za tzv. zmařenou investici a ušlý zisk. Nic na tom, že primátor Baxa na můj dotaz ani nevěděl, kolik město za pro něho klíčový posudek od advokáta Jaroslava Svejkovského zaplatilo, a že k dispozici jsou i jiné právní posudky, svými závěry zcela odlišné. S takovýmto právním rozborem od významného právníka Františka Korbela zaargumentovali  mimochodem zastupitelé za TOP 09.

Jakýmsi divným řízením osudu, nebo snad i pana primátora, se tak celá debata soustředila jen na výši náhrad možných škod pro město a jejich dopadů. Mnohým bystřejším zastupitelům však neušlo, že se na pondělní mimořádné schůzi mělo vlastně jednat pouze o jednom bodu. A to o možnosti vyhlášení referenda a termínu jeho konání v den krajských voleb. Nikoliv tedy již o jakési zastupitelské ratifikaci zbytečně dopředu předjímaného pozitivního výsledku referenda!

Ale i tak mnozí pánové a dámy, zejména z řad ODS, ale i za pomoci některých dalších, politicky kompatibilních jednotlivců, kořenili své příspěvky srdceryvnou obavu o další osud soukromého majetku v České republice a návdavkem přidávali své bohaté zkušenosti z "černých dob" před rokem 1989. Nezaujatý pozorovatel těchto útrpných scének tak snadno mohl nabýt dojmu, že pro českou společnost se všemi jejími obyvateli, dnes snad ani nic jiného než lačnost po majetku a jeho  hromadění neexistuje.

Objektivně lze však ocenit, že se někteří z vystupujících radních konečně demaskovali a pod tíhou konfrontační situace bezelstně vyjádřili i svůj názor. To například, když se z jejich řad v rámci probíhající diskuze ozvalo, že institut občanského referenda jako takový, zcela neuznávají. Inu, také přístup, ovšem v době rozvoje a prolínání se občanské společnosti s komunální politikou postoj zjevně krátkozraký, egoistický a zejména z těchto dvou důvodů i postoj hloupý a obecně v politické kultuře moderního střihu neakceptovatelný.

To, že se plzeňská ODS takto zamítavě postaví k občanskému plebiscitu se dalo s velkou pravděpodobností očekávat. Podle mého subjektivného úsudku není v jejím zájmu hájit oprávněné zájmy Plzeňanů, a to ani kvalitu jejich životní prostoru, ale spíše zájmy velkých podnikatelů. "Ať to stojí, co to stojí, oni přece ti občané to stejně časem vždy zapomenou, zejména když mají teď svých existenčních problémů více než dost."

Varianta na vyhlášení občanského referenda, předložená petičním výborem a podporovaná zastupiteli za KSČM, TOP 09 a některými jedinci z řad Občanů.cz, však neprošla rozhodujícícm hlasováním nejen díky odmítavému postoji kolegů z ODS, ale bohužel i díky "pozici mrtvého brouka" zastupitelů za ČSSD. Sociální demokraté se bohužel většinově zdrželi hlasování, čímž také svým dílem přispěli ke zmaření vyhlášení referenda a porušili tak obsah svých volebních programů posledních let, kde je tento nástroj lidového rozhodování  konstantou a již dlouhodobě proklamován.

Město tedy, jak se ihned pro tisk vyjádřili zástupci petičního výboru, čeká soud. Fakt, že samostný Magistrát města Plzně v nedávné době shledal návrh na vyhlášení referenda bezvadným, jim přisuzuje v tomto sporu roli výrazného favorita. S největší pravděpodobností se budou tak náklady na nové referendum ale pohybovat již o řád výše. Možná po přečtení tohoto příspěvku lze vytušit i díky komu!

Jiří Valenta