Prezident celkem správně odmítl protiruské hospodářské sankce jako nefunkční. A předložil jako alternativu těchto sankcí snahu o dialog mezi občany. Koneckonců v tomto svém pohledu na věc není v Evropě sám. I možný držitel ministerstva zahraničních věci v budoucí německé vládě, nová koaliční strana FDP, má se Zemanem naprosto shodný názor. Tedy v tomto ohledu Zeman v evropském měřítku příliš nevybočuje. Koneckonců také Seehoferova CSU má na sankce proti Rusku ze zcela pragmatických důvodů ochrany zájmů svých podnikatelů podobný názor jako M. Zeman. M. Zeman si to jistě uvědomuje, a proto takto otevřeně hovořil.

Odvážněji a v rozporu s poněkud rigidní a ustrašenou linií zahraniční politiky české vlády v této otázce prezident hovořil v souvislosti s anexí Krymu, která trvá již čtyři roky, takže se v diplomatické mluvě jedná o fait accompli, tedy o hotový fakt.

M. Zeman naznačil, že by bylo dobré, kdyby tento hotový fakt brala za hotový také Ukrajina s tím, že by jí Rusko mohlo tuto ztrátu území kompenzovat například finančně či dodávkami ropy.

Je zřejmé, že ukrajinská politická elita na toto vcelku realistické východisko slyšet nebude. Na druhé straně představa, že by Rusko někdy v budoucnu vydalo Krym, který byl nejen ve druhé světové válce, ale například také ve válce Krymské v 50. letech 19. století tak intenzivně zkropen ruskou krví, a který je neméně ze tří čtvrtin obydlen etnickými Rusy a jehož ukrajinské obyvatelstvo je v zásadě ruskojazyčné, je z říše science fiction.

Společenství zemí Západu by mělo v určitém okamžiku své stanovisko přehodnotit. Konečně, kdo trochu zná historii, ví, jakým způsobem Krym, vždy spíše ruskojazyčný, připadl v roce 1954, na základě rozjuchaného projevu prvního tajemníka ÚV KSSS N. Chruščova Ukrajině. Celé územní uspořádání Ukrajiny bylo posvěceno nejen USA, ale také Jelcinovým Ruskem při vzniku Ukrajiny, kdy se ovšem počítalo, že tato země v předpolí Ruska nebude součástí žádného vojenského bloku. Dnes ukrajinští představitelé naprosto jasně hovoří o tom, že se chtějí stát součástí NATO. A představitelé Ruska, jako vždy ve svých dějinách přeceňující nebezpečí za jejich nejbližší hranicí, dobře vědí, že základny NATO se mohou posunout na pár set kilometrů od Moskvy. V takovém případě odstrašující ruská jaderná a raketová síla nebude mít prakticky žádný valný význam.

Velkým přínosem amerického prezidenta Trumpa pro mír ve světě by bylo, pokud by v této politice vojenských stratégů USA vůči Rusku nepokračoval. Ekonomicky může být Ukrajina součástí Západu, ale vojensky by bylo dobré, aby zůstala mimo vojenské bloky. Její členství v NATO jistě jen posílí ruskou podezíravost a zvýší napětí ve východní a střední Evropě.

Zemanův projev z tohoto hlediska hodnotím jako odvážný, i když je v rozporu s mainstreamem evropských politických elit, ale v zásadě nabízí k diskusi určité řešení, které by mohlo být východiskem k dalším diskusím s cílem dostat Rusko z jisté mezinárodní izolace, a posílit tak jeho vazby k Západu, tedy především k EU.

V případě, že tomu tak nebude, bude Rusko zcela nepochybně stále více směřovat do objetí s Čínou. Což asi geopoliticky není tak úplně zájmem EU, včetně ČR.