Současně jsem upozornil také na to, že současná situace ve financování sportovní činnosti, která k „branné přípravě“ přispívá, je neudržitelná.  

V dnešní nejednoduché společenské i politicko-ekonomické atmosféře se zcela logicky ptáme, zda jsme jako jedinci i jako společnost schopní a připravení čelit různým krizovým situacím. Nechci v první řadě strašit nějakým ozbrojeným konfliktem, protože ten si snad nikdo z nás nepřeje, i když je dobré i na ten být připraven, ale existují i jiné krizové situace, které jsou mnohem reálnější, jako např. povodně, požáry, ochrana bezpečí vlastního i spoluobčanů, záchrana majetku atd.  

Jsem rád, že v naší republice začíná vznikat shoda rozumných a realistických lidí na potřebě většího zastoupení branných prvků v životě člověka, tedy zejména ve výchově, vzdělávání a zájmové činnosti dětí a mládeže.

Shoda na úrovni slov a názorů však sama o sobě ještě nic neřeší, je však základním předpokladem a nadějí, že se něco v tomto směru stane. Jakmile začneme přemýšlet o realizaci našich myšlenek, samozřejmě začneme narážet na problémy, protože v této fázi máme mnoho otázek. Zajímá nás, kdo a jak má (může, musí) naše záměry realizovat, kdo je bude financovat, proč bych to měl být zrovna já, přinese mi to něco, bude lepší řídit to direktivně z jednoho centra nebo raději vytvořit podmínky pro aktivitu více nezávislých subjektů, mají děti branné prvky vstřebávat povinně nebo na základě dobrovolnosti, jak udělat, aby je to bavilo, nebo je to vlastně bavit nemusí, atd., až se opět dostaneme k podstatě a ptáme se, zda je to vlastně skutečně potřeba, a když ano, pak jestli to ještě chvíli nepočká.

Proto si na tomto místě dovolím opět vyzvat všechny, kteří mají právo a chuť se k problematice brannosti vyjadřovat nebo se na ní dokonce aktivně podílet, abychom společně urychlili tuto fázi otázek a našli na ně rychle odpovědi. Pojďme prostě přemýšlet, jak to udělat jde, a ne, proč to nejde.

Já jsem přesvědčen o tom, že přípravu k brannosti, nebo chcete-li k zvládání krizových situací, nemůžeme a ani nemáme právo podceňovat, ale že naopak musíme udělat všechno proto, aby se schopnost jedinců i celé společnosti umět se co nejefektivněji vypořádat s různými krizovými situacemi začala co nejdříve zlepšovat.  

A jako předseda Sdružení sportovních svazů České republiky vím, že podpora branných sportů, spojení fyzické připravenosti se zručností či s různými technickými dovednostmi je správná cesta k tomu, aby naše děti byly připravenější a nebyly jednou tváří v tvář potřebě řešit nějakou skutečnou krizovou situaci překvapeni.  

Sdružení sportovních svazů se brannou problematikou díky charakteru a náplni činnosti svých členských sportovních svazů (biatlon, branně technické sporty, letecké sporty, hasiči, vodáci, potápěči, radisté, modeláři, kynologové, záchranné brigády kynologů, vojáci v záloze atd.) zabývá po celou dobu své existence a já mohu tedy nabídnout využití naší struktury, odborné, metodické zázemí i personální kapacity. Co vy?