Svátek má: Ivan

Komentáře

Ostudná protibenešovská výzva politických extrémistů (Pithart a spol.)

Na Hlídacím Psu se objevila „Výzva: doplňte k soše Edvarda Beneše tabulku, že zabránil obnově demokracie a že k bezpráví mlčel“.


Skupina politických extrémistů, pod vedením mně dosud neznámého ředitele Ústavu nezávislé žurnalistiky a dále pak P. Pitharta, bývalého českého premiéra a za účasti dalších, kteří jsou nepříliš významní, o to však více názorově toxičtí, se vskutku vyznamenala. Signatáři této pomatené výzvy žádají po pražském magistrátu, aby doplnil k soše prezidenta E. Beneše tabulku poněkud paličského a zejména zcela lživého obsahu.

Chtěl bych se zmínit o profilu účastníků této podivné iniciativy. Je to zvláštní rusofobní a antibenešovská klika osob. Klika lidí, jejichž společenský význam je naštěstí prakticky nulový. Není za nimi vidět žádná práce pro republiku.


Někdejší český premiér Petr Pithart budoval v naší zemi v čele české vlády v rámci liberálního Občanského hnutí (OH) tak dlouho demokracii, až jej voliči i s OH ve volbách do sněmovny v roce 1992 zcela smetli. Vypustili mu prostě rybník. Pak se z nedostatku jiného volebního nosiče stal lidovcem a stál nějakou dobu v čele úplně zbytečné instituce státu, kterou je český Senát.

Velice angažován v celé výzvě je také hlavní editor deníku Forum 24, který o sobě říká, že je historik a filozof. Za zamyšlení nad jeho duševním rozpoložením slouží toto jeho vyjádření: “Neměli bychom zapomínat, že takzvaná třetí republika z let 1945 - 1948 byla nahrazením protektorátu nacisticko-německého neméně obludným protektorátem sovětsko-ruským. A byl to právě Beneš např. s Janem Masarykem, kdo svou podivnou ,slovanskou politikou‘ dláždil cestu Československa do područí Moskvy“.

Naučil jsem se texty vycházející z „deníku" Forum 24 brát s rezervou. Ale takovýto blábol opravdu nelze snést. Prezidentu Benešovi a ministru zahraničí Masarykovi šlo především o to, aby si Československo našlo svou vlastní pozici mezi Západem a Východem. Tedy něco podobného, co se povedlo Finsku. Takže zachovat demokratický politický systém republiky s respektováním zájmů Sovětského svazu. Myslím, že Finové prožili období let 1945 až 1990 v situaci zvyšujícího se blahobytu, i když jejich ekonomika byla závislá na ruských surovinách (levných) a na odbytu jejich zboží především na ruském trhu. To, že se tato politická koncepce neprosadila i u nás, bylo samozřejmě špatně pro republiku. Ale dělat z Edvarda Beneše a Jana Masaryka politiky, kteří sloužili zájmům Moskvy je duševní kretenismus.

Svým vyjádřením se vyznamenal také P. Pithart, spoluautor knihy České průšvihy 1945 – 1948. Ten zcela nepřípadně vidí paralelu současného dění v zemi právě s obdobím třetí republiky. Naše společnost se prý opět …“dostává na šikmý svah, tentokráte  autoritářského režimu, který nás bude vzdalovat od Západu. Je totiž myslitelné, že po podzimních volbách se k moci dostane koalice stran, z nichž se už žádná nebude hlásit k étosu událostí před 35 lety“. I pro Pitharta byl Edvard Beneš tím, kdo naši společnost na „první šikmý svah“ přivedl.

A vypadá to tak, že lidé prý….“u nás o tom vědí dosud málo nebo nic. Je třeba to dát zřetelně najevo i tímto věcným připodotknutím“. Prostě řečeno,  zkreslením dějin anebo otevřeným lhaním.

Bylo by ostatně zajímavé vědět, kdo financuje provoz Ústavu nezávislé žurnalistiky a serveru Hlídací Pes. org. Z toho by nám bylo jasno mnohé.

Mluvit o tom, že třetí republika ….“byla mostem mezi hnědou a rudou totalitou". A dále prý "…nepochopení jejího antidemokratického charakteru je dodnes zdrojem všech fašizujících tendencí v ČR…“ To je opravdu vrcholné číslo. Tak se totiž vyjádřil další popleta, údajně historik.

Jiný výtečník hovoří o tom, že „Politika Edvarda Beneše … byla nejpozději od roku 1943 založena na primárním spolčením se Sovětským svazem a s českými a slovenskými komunisty. Vedla postupně…ke komunistické monopolní moci a sovětizaci Československa“.

Je zajímavé, že nikdo z údajných historiků si nepovšiml role Jaltské konference ve vztahu k uspořádání zejména (střední) Evropy i světa. Prostě, měli jsme smůlu, že jsme skončili za „Železnou oponou“.


A že se Edvard Beneš a s ním spojení nekomunističtí politici, nekomunistické politické strany v rámci Národní fronty, snažili dát republice jiný směr nežli ten, který prosadila nakonec Gottwaldova komunistická strana, je smutným faktem. Nezmínit důsledky Jalty na poválečný vývoj u nás je hrubým opomenutím skupiny signatářů  paličské výzvy.  

Všichni tzv. historici, politologové a sociologové pod výzvou podepsaní přece musí také vědět – takové znalosti ústavního práva a ústavních zvyklostí naší republiky by měli mít – že Edvard Beneš byl ústavním prezidentem. Nevelel tedy exekutivě. Ano, měl v ní politické spojence, kteří ale stejně jako on museli respektovat, že v tehdejším pluralitním politickém systému se nejsilnější politickou stranou v Československu  v parlamentních volbách v roce 1946 stala komunistická strana. Signatáři výzvy a spoluautoři výše zmíněné knihy České průšvihy, by se měli zabývat  tím, co k takovému vynikajícímu volebnímu výsledků komunistů vedlo.

Získával jsem  od tehdy žijících pamětníků z řad členů bývalé Národně-socialistické strany a Sociální demokracie před rokem 1948 v 70. až 90. letech jejich zkušenosti a názory na třetí republiku a únorový puč. A myslím, že mě osobně je jasné, proč komunisté byli tak úspěšní. První čs. republika nebyla určitě státem ideálním, nebyla státem pro všechny, i když se významná část politických elit (zj. Masaryk, Beneš a reformní socialisté) o to snažila. A zrada „západních spojenců“ v Mnichově v září 1938 vedla velkou část zj. českého obyvatelstva k odklonu od západní politiky a příklonu k politice sovětského typu. Je to smutné, ale je to tak.

Házet všechno na E. Beneše je ahistorické a ve své podstatě hloupé a stejně tak je hloupá výzva extremistického charakteru z Hlídacího Psa.

Jiří Paroubek

Lžimagistra Eva Decroix

Lžimagistra Eva Decroix

Jiří Paroubek 

24. června 2025
Ihned po inauguraci nové ministryně spravedlnosti Evy Decroix čekalo na brífinku novináře a českou veřejnost „malé překvapení“.

Sjednocování levice se nekoná...

Sjednocování levice se nekoná...

Jiří Paroubek 

20. června 2025
Anebo jenom v omezeném rozsahu. Když jsem před dvěma a půl lety spolu s třemi desítkami dalších levičáků zakládal spolek Nespokojení, měl jsem pocit, že to je dobrá a nosná myšlenka.

Má izraelský útok na Írán smysl?

Má izraelský útok na Írán smysl?

Jiří Paroubek 

18. června 2025
Když jsem v roce 2006 jako český premiér navštívil v rámci své státní návštěvy Egypt, měl jsem zhruba dvouhodinové setkání a diskusi s tehdejším prezidentem Mubarakem.

Strašení prezidenta komunisty a přihrávka kandidáta Stačilo! komunistožroutům

Strašení prezidenta komunisty a přihrávka kandidáta Stačilo! komunistožroutům

Jiří Paroubek 

14. června 2025
Je to již podruhé v krátké době, kdy prezident Pavel hovoří o tom, že by prý „měl problém“ jmenovat kandidáty Stačilo! do některých ministerských resortů.

Proč jsou česká média tak jednostranná?

Proč jsou česká média tak jednostranná?

Jiří Paroubek 

11. června 2025
Podívejme se např. na Právo, „dříve jediný levicový deník“ a ještě předtím Právo rudé. Tyto noviny zaznamenaly v posledních letech dramatický pokles čtenářů. A měly by zpytovat svědomí, proč se to stalo.

Česká televize bagatelizuje „bitcoinovou aféru“…

Česká televize bagatelizuje „bitcoinovou aféru“…

Jiří Paroubek 

8. června 2025
Není pro mne žádným velkým překvapením, že se Česká televize snaží relativizovat hrůznou aféru, kterou způsobil (dnes již bývalý) ministr spravedlnosti Blažek.