Jedna z věcí, kterou by americký prezident Trump měl udělat, kromě vyvolávání válečných konfliktů ve světě, s jemu protivnými státy jako jsou Venezuela či Irán anebo Kuba, je nastolení pořádku v amerických zpravodajských službách. Prezident Trump a jeho ministr zahraničí Rubio sice bezvýhradně před volbami do parlamentu v Maďarsku podpořili premiéra Orbána, jeho vládu a jeho politickou stranu, ale dovolím si spekulaci. A sice, že americké zpravodajské služby v Evropě nemají šéfové americké administrativy plně pod kontrolou. Totiž, kdo jiný by měl odvahu odposlouchávat rozhovory maďarského ministra zahraničních věcí s cizími státníky nežli právě ony. A dávat tyto informace v plen spřáteleným médiím, a to ve vhodném čase dva roky po jejich vzniku, ale těsně před volbami do maďarského parlamentu.

Jedná se o zveřejnění obsahu telefonního rozhovoru maďarského ministra zahraničí Szijjárta s jeho ruským protějškem Lavrovem. Ruský ministr zahraničí v tomto hovoru žádal Szijjárta, zda by bylo možné vyškrtnout ze sankčního seznamu Evropské unie jakousi ženu, sestru či dceru jednoho z ruských velkopodnikatelů – oligarchů. Protože všichni velcí hráči v Rusku jsou blízcí Putinovi, tak se tedy vlastně jedná o osobu nepřímo (ale hodně vzdáleně) blízkou prezidentu Putinovi. A teď se z toho dělá celoevropský skandál monumentálních rozměru. Ta žena byla následně skutečně vyřazena ze sankčních seznamů EU, ale k tomu rozhodnutí by nestačil hlas Maďarska a Slovenska. Muselo tedy jít o širší dohodu v rámci společenství, která byla schválena většinou zemí Evropské unie.

Konec konců, proč by vlastně nějaká žena měla být sankcionována. Ona nenosí ani kvér, ani nedělá hospodářská či politická rozhodnutí, která by byla namířena proti politice Evropské unie či jednotlivých jejich států. A nějaký hromadný princip viny Ruska promítnutý do této osoby, je trochu příliš.

Vlastně, proč by Szijjártó nemohl hovořit s ruským ministrem zahraničí. Měli a mají, tedy Maďarsko a Rusko, rozsáhlé hospodářské vztahy již před konfliktem na Ukrajině. A dodnes mají Maďaři zájem odebírat levnou ruskou ropu. To jim ovšem znemožňuje svým rozhodnutím boss Ukrajiny Zelenskyj. A to i v situaci, kdy se zdá, že Evropě vysychají zdroje černého zlata, tedy ropy, ale také zemního plynu z dovozu z oblasti Perského zálivu.

Díky americko-izraelské intervenci proti Íránu došlo k rozšíření válečného konfliktu i na arabské země Perského zálivu, které na svém území mají americké základny. A byl do značné míry poničen jak íránský petrochemický průmysl, ale také petrochemický průmysl prakticky všech zemí v Perském zálivu. To jen tak na okraj této záležitosti, tedy Zelenského zásahu proti Maďarsku a Slovensku. Vměšování zahraničních zpravodajských služeb a odposlouchávání hovorů ministra suverénního státu a jejich zveřejňování je nechutnou praxí, která bohužel začala už před lety. A odposlechy byly prováděny americkými zpravodajskými službám mimo jiné i vůči někdejší německé kancléřce Merkelové. A byly jí tolerovány...
Ale vrátím se k českému prezidentu Pavlovi. Ten se teď dožaduje omezení vztahů Česka s Maďarskem. Je to jeho osobní názor, respektive názor jeho nejbližších poradců, kteří jsou propojení na zbrojaře zejména ve Spojených státech. Tito lidé neustále tlačí prezidenta do vyjádření, která by směřovala k navyšování válečných výdajů Česka. A to na úkor ostatních potřebných výdajů státu, jako jsou např. výdaje ve školství, zdravotnictví, rozvoji dopravní infrastruktury, kultuře, sportu, vědě a výzkumu a tak dále. Také tentokrát ovšem šlápl pan prezident do čehosi. Čím víc o tom bude mluvit, tím více vznikne smradu, který přichází z Hradu.

 Za formulaci zahraniční politiky státu je odpovědná vláda. Prezident nemá právo vládu úkolovat a vměšovat se do záležitostí, které jsou podle ústavy svěřeny do její kompetence.

Také ČT 24 by si měla dát pozor, neboť ústy svých "expertů" (jakýsi Cabada z nechvalně proslulé Západočeské univerzity) vyjadřovala v této věci podporu postoje prezidenta republiky. To je jednostranný a vlastně nemístný pohled u veřejnoprávního média, který nerespektuje literu, ani ducha ústavy českého státu.