Svátek má:
Emil
KOMENTÁŘ: Karel Petřík
KOMENTÁŘ: Jan Campbell
Komentáře
Jiří Valenta
člen Zastupitelstva Plzeňského krajeNechme slovanskou polikliniku Plzni i jejímu účelu
Volby do obecních samospráv se kvapem blíží. Někdo by sice mohl namítnout, že půldruhého roku je ještě dlouhá doba, jenže právě toto si evidentně někteří plzeňštípolitici nemyslí.Ostatně oni vlastně na to přemýšlení čas ani nemají, když se ještě usilovně snaží „ať už to stojí, co to stojí“ vypreparovat mimo lůno městského majetkovéhoportfolia pokud možno co nejvíce. Třeba jenpro nějakou tu jistotu, kdyby se volby potom nevyvedly podle přání! Někdohrajena sebe, jiný na spřízněné, dalšíz rozličných důvodů možná jen „pomáhá v očekávání protislužby“.Jsou to však stále ty stejné, dravé,povětšinou umně kamuflované „tanečky“, dnes se v Plzni odehrávající zejména kolem strategickéhomajetku, neboť ten majetek prostý, občanům méně viditelný, se již dávno někam vytratil. A tyto tanečky, jak jsem již naznačil, jsou ve své intenzitě až podivuhodně cyklické.
Svoji úvahu zkusím doložit alespoň jedním, skoro učebnicovým, příkladem. V „nenasytném“ hledáčku seopět ocitla rozsáhlábudova městské polikliniky v Plzni na Slovanech. A tak v květnu tohoto roku schvaluje majetková komise Rady města Plzně, na návrh vlivného „lochotínského“ exponenta ODS a velice kontroverzního podnikatele Petra Štrunce (vlastnícího například i nedaleké nákupní centrum Galérie Slovany), za efektivní spolustranické podpory předsedkyně komise Heleny Matoušové, (dlouhodobě se angažující v masivnímvýprodeji tzv. zbytného městského majetku), záměr a tedy i eventuální možnost prodeje této, navýsost potřebné budovy.
Není to však poprvé! Identická situace, která i tehdy měla „ve finále“ skončit prodejem tohoto zdravotnického zařízení, se odehrála již v průběhu roku 2009. Bylo to tedy také pouhý rok před obecními volbami. Transakce již byladokonce schválena i městskou radou, kdyžo prodej požádala společnost s matoucím názvem „Městská poliklinika Plzeň, s.r.o“. Firma, která byla,a snad je i doposud, majetkově propojena s„modrým“ exhejtmanem Plzeňského kraje Petrem Zimmermannem,měla budovu do té doby pronajatu.
Na prodej zdravotnického komplexu pozoruhodně, avšak pro zasvěcené nikterak překvapivě, tlačili radní pro nakládání s městským majetkem, dnes „lochotínský“ místostarosta,Vladimír Tichý, který přispěchal s tvrzením, že se prodej městu vyplatí. Odhad ceny budovy byl urychleně stanoven na 106 milionů korun a způsobem prodeje byla stanovena „obálková metoda“, která bývá z mnoha důvodů vždy velice ošemetná.
Oprávněný logický argument odpůrců prodeje, podle mého názoru jasného „tunelu“, zněl, že je až neuvěřitelné se takto zbavovat strategického majetku a provádět to dokonce v době, kdy cena nemovitostí je na aktuálním trhu s nimi až o 30% nižší. A získané prostředky využívat k lepení velkých děr v městském rozpočtu způsobených neefektivním hospodařením radniční koalice pod dominantní taktovkou ODS. Dokonce i sociální demokraté, kteří občas přivírají, při realizacijiných nesmyslných prodejů, oči, prohlásili ústy Milana Chovance budovu slovanské polikliniky za majetek strategický, tzn. majetek městu nezcizitelný.
Ostrý nesouhlas široké veřejnosti, společně s výraznou aktivitou sdružení lékařů,pracujícíchna slovanské poliklinice, pomohl prodej budovy zastavit. Desítky lékařů se tehdy v petiční akci vyslovily proto, aby areál zůstalnadále v majetku města a byl současně pronajat přímo zdravotním subjektům. Došlo i na varování, že by po čase mohl soukromý majitelzlikvidovat ordinace a využít budovu pro zcela jiné účely. Tento názor zájemce o koupi zařízení, jednatel firmy Městská poliklinika Plzeň,s.r.o. Pavel Cink sice odmítl, přesto situace znalé petenty nepřesvědčil.
Domnívám se, že zejména díky těmto hlasitým protestům se v dubnu 2010 občanští demokraté rozhodlipotenciální voliče již tolik neprovokovat a od zamýšleného transferuraději couvli. I přes prohlášení, kterými se radní Tichý snažil veřejnosti a médiím „pořád do kola“ nesrozumitelně vysvětlovat: „Že se rozhodli polikliniku ponechat občanům města“, se z kuloárů zároveňozývalo, že ODS nesehnala pro prodej polikliniky potřebný počet hlasů.
Ale vraťme se již do současnosti, kdy opět hrozí reálné nebezpečí, že Plzeň o polikliniku přijde. Helena Matoušová přišlapři zmíněném jednání Komise pro nakládání s majetkemměsta (ODS má z 15 členů komise reálně 6, ČSSD 4, TOP 09 2 a Pravá volba pro Plzeň 1 hlas, přičemž pro přijetí usnesení o možnosti prodeje se vyslovilo 8 členů komise)s překvapivým argumentem pro prodej: „Všechny ostatní polikliniky na území města jsou soukromé a fungují dobře“. Lze se tedy paní radní ptát: „A to poliklinika na Slovanech nynínefunguje dobře, když se objevila potřeba ji najednou prodat?“ Městský obvod Plzeň 2 byl doposud s činností nájemce vždy spokojen.
Ne tak zcela spokojeni, jako představitelé obvodu, jsou však s fungováním ústavu zdejší lékaři a zejména potom pacienti. Nájemce, společnost Městská poliklinika Plzeň, již dlouhodobě odmítá do objektu polikliniky výraznějiinvestovat a takjeho interiér a další vybavení „hyne rychle na úbytě“. Tento nedobrý stav by se však dal vyřešit zcela efektivně a dokonce velice jednoduše. Nikoliv však zprivatizováním, jakněkteří zodpovědní politici veřejnosti vychytrale prezentují!
Město by muselo býtale ochotno pronajmout ordinace přímo jednotlivým zdravotním subjektům, konkrétním lékařům,kteří na poliklinice praktikují tak, jak to sami navrhovali před čtyřmi lety. Finanční profit nadbytečného, s velkou pravděpodobností ale ideologicky sourodého prostředníka můžesice některým politikům a jejich „mateřské straně“k mnohému dopomoci, ale kvalita a úroveň zdravotní péče budepro občany již vytrvale klesat.
Jedna z odborných lékařek mi při obšírném rozhovoru o situaci na slovanské poliklinice, snad v jakési nadsázce, sdělila, že kdyby nemusela měsíčně platit spekulujícímu soukromníkovi za dvě malé, zanedbané a nedovybavené místnůstky 35 tisíc a mohla si je sama od městaza racionální cenu pronajmout, tak by mohly být do budoucna i kliky pro pacienty do její ordinace „ze zlata“!
POZN. Poliklinika Slovany vznikla z potřeby zajistit zdravotní péči pro občany v nově vznikající bytové zástavbě v plzeňské městské čtvrti Slovany. Byla vybudována mezi lety 1960 – 1963 a slavnostně otevřena 3.září 1963. Od počátku svého vzniku patřila do sítě zdravotnických zařízení MÚNZ Plzeň. Od 1.února 1998 byla na základě Obchodní veřejné soutěže, vyhlášené městem Plzní, provozovatelem polikliniky Slovany společnost MEDAPOL PLUS, s.r.o. později je to Městská poliklinika Plzeň, s.r.o.
Jiří Valenta
Svoji úvahu zkusím doložit alespoň jedním, skoro učebnicovým, příkladem. V „nenasytném“ hledáčku seopět ocitla rozsáhlábudova městské polikliniky v Plzni na Slovanech. A tak v květnu tohoto roku schvaluje majetková komise Rady města Plzně, na návrh vlivného „lochotínského“ exponenta ODS a velice kontroverzního podnikatele Petra Štrunce (vlastnícího například i nedaleké nákupní centrum Galérie Slovany), za efektivní spolustranické podpory předsedkyně komise Heleny Matoušové, (dlouhodobě se angažující v masivnímvýprodeji tzv. zbytného městského majetku), záměr a tedy i eventuální možnost prodeje této, navýsost potřebné budovy.
Není to však poprvé! Identická situace, která i tehdy měla „ve finále“ skončit prodejem tohoto zdravotnického zařízení, se odehrála již v průběhu roku 2009. Bylo to tedy také pouhý rok před obecními volbami. Transakce již byladokonce schválena i městskou radou, kdyžo prodej požádala společnost s matoucím názvem „Městská poliklinika Plzeň, s.r.o“. Firma, která byla,a snad je i doposud, majetkově propojena s„modrým“ exhejtmanem Plzeňského kraje Petrem Zimmermannem,měla budovu do té doby pronajatu.
Na prodej zdravotnického komplexu pozoruhodně, avšak pro zasvěcené nikterak překvapivě, tlačili radní pro nakládání s městským majetkem, dnes „lochotínský“ místostarosta,Vladimír Tichý, který přispěchal s tvrzením, že se prodej městu vyplatí. Odhad ceny budovy byl urychleně stanoven na 106 milionů korun a způsobem prodeje byla stanovena „obálková metoda“, která bývá z mnoha důvodů vždy velice ošemetná.
Oprávněný logický argument odpůrců prodeje, podle mého názoru jasného „tunelu“, zněl, že je až neuvěřitelné se takto zbavovat strategického majetku a provádět to dokonce v době, kdy cena nemovitostí je na aktuálním trhu s nimi až o 30% nižší. A získané prostředky využívat k lepení velkých děr v městském rozpočtu způsobených neefektivním hospodařením radniční koalice pod dominantní taktovkou ODS. Dokonce i sociální demokraté, kteří občas přivírají, při realizacijiných nesmyslných prodejů, oči, prohlásili ústy Milana Chovance budovu slovanské polikliniky za majetek strategický, tzn. majetek městu nezcizitelný.
Ostrý nesouhlas široké veřejnosti, společně s výraznou aktivitou sdružení lékařů,pracujícíchna slovanské poliklinice, pomohl prodej budovy zastavit. Desítky lékařů se tehdy v petiční akci vyslovily proto, aby areál zůstalnadále v majetku města a byl současně pronajat přímo zdravotním subjektům. Došlo i na varování, že by po čase mohl soukromý majitelzlikvidovat ordinace a využít budovu pro zcela jiné účely. Tento názor zájemce o koupi zařízení, jednatel firmy Městská poliklinika Plzeň,s.r.o. Pavel Cink sice odmítl, přesto situace znalé petenty nepřesvědčil.
Domnívám se, že zejména díky těmto hlasitým protestům se v dubnu 2010 občanští demokraté rozhodlipotenciální voliče již tolik neprovokovat a od zamýšleného transferuraději couvli. I přes prohlášení, kterými se radní Tichý snažil veřejnosti a médiím „pořád do kola“ nesrozumitelně vysvětlovat: „Že se rozhodli polikliniku ponechat občanům města“, se z kuloárů zároveňozývalo, že ODS nesehnala pro prodej polikliniky potřebný počet hlasů.
Ale vraťme se již do současnosti, kdy opět hrozí reálné nebezpečí, že Plzeň o polikliniku přijde. Helena Matoušová přišlapři zmíněném jednání Komise pro nakládání s majetkemměsta (ODS má z 15 členů komise reálně 6, ČSSD 4, TOP 09 2 a Pravá volba pro Plzeň 1 hlas, přičemž pro přijetí usnesení o možnosti prodeje se vyslovilo 8 členů komise)s překvapivým argumentem pro prodej: „Všechny ostatní polikliniky na území města jsou soukromé a fungují dobře“. Lze se tedy paní radní ptát: „A to poliklinika na Slovanech nynínefunguje dobře, když se objevila potřeba ji najednou prodat?“ Městský obvod Plzeň 2 byl doposud s činností nájemce vždy spokojen.
Ne tak zcela spokojeni, jako představitelé obvodu, jsou však s fungováním ústavu zdejší lékaři a zejména potom pacienti. Nájemce, společnost Městská poliklinika Plzeň, již dlouhodobě odmítá do objektu polikliniky výraznějiinvestovat a takjeho interiér a další vybavení „hyne rychle na úbytě“. Tento nedobrý stav by se však dal vyřešit zcela efektivně a dokonce velice jednoduše. Nikoliv však zprivatizováním, jakněkteří zodpovědní politici veřejnosti vychytrale prezentují!
Město by muselo býtale ochotno pronajmout ordinace přímo jednotlivým zdravotním subjektům, konkrétním lékařům,kteří na poliklinice praktikují tak, jak to sami navrhovali před čtyřmi lety. Finanční profit nadbytečného, s velkou pravděpodobností ale ideologicky sourodého prostředníka můžesice některým politikům a jejich „mateřské straně“k mnohému dopomoci, ale kvalita a úroveň zdravotní péče budepro občany již vytrvale klesat.
Jedna z odborných lékařek mi při obšírném rozhovoru o situaci na slovanské poliklinice, snad v jakési nadsázce, sdělila, že kdyby nemusela měsíčně platit spekulujícímu soukromníkovi za dvě malé, zanedbané a nedovybavené místnůstky 35 tisíc a mohla si je sama od městaza racionální cenu pronajmout, tak by mohly být do budoucna i kliky pro pacienty do její ordinace „ze zlata“!
POZN. Poliklinika Slovany vznikla z potřeby zajistit zdravotní péči pro občany v nově vznikající bytové zástavbě v plzeňské městské čtvrti Slovany. Byla vybudována mezi lety 1960 – 1963 a slavnostně otevřena 3.září 1963. Od počátku svého vzniku patřila do sítě zdravotnických zařízení MÚNZ Plzeň. Od 1.února 1998 byla na základě Obchodní veřejné soutěže, vyhlášené městem Plzní, provozovatelem polikliniky Slovany společnost MEDAPOL PLUS, s.r.o. později je to Městská poliklinika Plzeň, s.r.o.
Jiří Valenta
|
|
|
|
|
KOMENTÁŘ: Karel Petřík
KOMENTÁŘ: Jan Campbell