Všichni ti, kteří se v této oblasti reálně a realisticky pohybují, musí tyto tendence podporovat.

Podíváme-li se trochu do naší historie, zjistíme, že snahy o vytvoření samostatného ministerstva pro tělovýchovu a sport se objevovaly už od vzniku samostatného československého státu.  V převratových dnech října 1918 podal Dr. J. Scheiner, tehdejší starosta České obce sokolské, návrh na založení samostatného Ministerstva pro tělovýchovu. K tomu sice nedošlo, ale tělovýchova a sport si přesto v tehdejším státním uspořádání důstojné místo našly.Zákonem ze dne 2. 11. 1918 bylo ustanoveno Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, jakožto úřad nejvyšší správy. Tím byla vyjádřena a zdůrazněna úzká souvislost mezi tělesnou výchovou a národním zdravím. Odbor tělovýchovy na tomto ministerstvu měl na starosti zejména:

• vědecko-lékařské otázky, týkající se péče o tělesnou výchovu (tělocvik, sport, turistika),

• organizaci jednotné tělovýchovné soustavy české,

• vypracování normálií pro vybudování tělocvičen, lázní, plováren,

• opatřování míst pro hry a sportovní výkony, statistika cvičenců a evidence cvičišť,

• výchovu odborných sil,

• umožnění činnosti tělovýchovných spolků atd.

Ani ne po dvou letech, konkrétně 30. března 1920, byl na tomto ministerstvu zákonem zřízen „Poradní sbor pro tělesnou výchovu“, který měl 20 přesně vymezených členů. Největší zastoupení v tomto orgánu mělo Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy (4 členové) a  Ministerstvo národní obrany (2 členové). Dále bylo vždy jedním členem zastoupeno několik dalších ministerstev, univerzit, ústavů a spolků.

Na podrobné rozbory tehdejší situace, pohnutek a záměrů není prostor, ale jen z několika výše uvedených stručných informací vidíme, že už před sto lety kladli naši předci důraz na potřebu jednotné tělovýchovné soustavy, uvědomovali si, jaký význam má sport pro brannou a vojenskou připravenost národa, jasně chápali nezastupitelnost dobře fungujících sportovních spolků atd.  

Od doby tzv. 1. republiky bylo téma samostatného ministerstva pro sport a tělovýchovu stále živé, jen se průběžně vynořovalo a potápělo podle společenských a politických podmínek (hospodářská krize, nástup fašismu, 2. světová válka, socialismus, atd.).

V našem dnešním demokratickém uspořádání je tělovýchovná a sportovní oblast řízena Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR. I když velmi oceňuji současné progresivní kroky paní ministryně Valachové, která po mnoha letech usiluje o vytvoření jednotné koncepce sportu, pochopila, že nejpodstatnější pro rozvoj sportu jsou jeho základní články, tedy sportovní kluby a tělovýchovné jednoty atd., jsem stále přesvědčený o tom, že nejperspektivnější cestou k lepší organizaci českého sportu je vytvoření samostatného ministerstva. Dojde-li ke shodě členů vlády, poslanců i většiny sportovního prostředí, mohli bychom se samostatného ministerstva, pomocí kterého bude stát sport a tělovýchovu nejen řídit, ale taky v této oblasti účinněji hájit svoje zájmy, v nejbližší době dočkat. Nebo se vám chce čekat dalších sto let? Mně ne!