Mezi tyto lidi řadím po zveřejnění článku „Voda v pražské politice“ také šéfredaktora MfD J. Plesla. Ten pracuje spíše s dojmy a polopravdami.

Geneze jeho „světlé chvilky“ je vlastně jednoduchá…

 Po nedávné, naprosto děsuplné „epidemii“ průjmových onemocnění v důsledku kontaminace vody v pražských Dejvicích jsem v celé věci s úžasem sledoval naprostou pasivitu pražské primátorky a příslušného městského radního.

Do oblasti havárie nebyly podle informací médií i podle občanů samotných dopraveny dostatečné počty cisteren s pitnou vodou.  A obyvatelstvo zřejmě nebylo důrazně a ani včas informováno o zdravotní závadnosti vody z vodovodního potrubí. Jak jinak si vysvětlit, že pět tisíc dejvických obyvatel postihla „Montezumova pomsta“.

Primátorka Krnáčová svou kolosální neschopnost spočívající v nečinnosti v této věci (již kolikátá věc to je…) tentokrát vyšperkovala veřejně sděleným návrhem na rozvázání spolupráce s Pražskými vodovody a kanalizacemi (PVK). Jde o jeden z jejích námětů z dílny Jaroslava Haška. Vystřelit něco od boku a neznat právní konsekvence, ale ani důvody, proč havárie vlastně vznikla, ji jako političku zcela diskvalifikuje.

S kouřovou clonou k zakrytí primátorčina trapného blábolu proto vzápětí přispěchala Babišova MfD. Šéfredaktorův článek splétá nitky a další nitky, aby došel k tomu, že v době privatizace PVK v roce 2001 jsem byl ekonomickým náměstkem pražského primátora. V tom měl z části pravdu (byl jsem náměstkem pro finance). To je ovšem zřejmě jediná (skoro)pravda v Pleslově článku…Myslím zejména, že pan šéfredaktor poněkud démonizuje roli „pana Vlasty“.

S privatizací pražské vody v roce 2001 neměl M. Vlasta nic společného. Byl v té době skutečně mým „tajemníkem“, organizoval dětské dny, žákovské turnaje ve fotbale a podobně, do kterých jsem dával vlastní peníze. To mu opravdu šlo…

O privatizaci PVK v roce 2001 však rozhodovala Zemanova vláda a klub ČSSD na pražské radnici (i na mé doporučení) vládě tuto privatizaci nedoporučil. Nicméně v dalších letech byla přesto spolupráce pražské radnice a Veolie zcela korektní. Proč se nyní narušila, nevím.

S M. Vlastou jsem se lidsky i politicky rozešel – tak jako s mnoha dalšími lidmi z ČSSD – na podzim roku 2010. Od té doby se s ním vůbec nestýkám. Ale pokud bych byl v roce 2011 předsedou ČSSD, M. Vlasta by se předsedou představenstva PVK nestal, i kdyby zůstal mým přítelem. Neměl na to kvalifikaci a já mám soudnost.

Jmenování M. Vlasty předsedou představenstva PVK je jedním z mnoha kroků Sobotkovy éry, který jsem nikdy nepochopil. A takováto personální rozhodnutí jsou ve svém důsledku jedním z důvodů, proč ČSSD po mém odchodu z předsednické funkce zatím nepřekonala ani ten můj nejhorší (byť vítězný) volební výsledek docílený ve sněmovních volbách v květnu 2010 a proč jsou volební výsledky ze sněmovních (2006) krajských a senátních (2008) i evropských voleb (2009), tedy v době, kdy jsem byl jejím předsedou, pro současnou ČSSD z říše snů.