Komentáře

Petr Sak

vědecký pracovník

Experti a odborníci v Česku

Česká média hlavního proudu nejen nenaplňují mýtus „hlídače demokracie“, ale ani svým čtenářům, posluchačům a divákům neposkytují informace.

Jak k tomuto stavu česká mediální scéna dospěla? Na počátku byl další mýtus: aby společnost měla objektivní nezávislé informace, je třeba, aby média byla soukromá. Soukromá média značí žádoucí kvalitu informací, státní média znamenají diktát politiků a politickou propagandu. Přijetí tohoto mýtu většinou společnosti vypovídá o nízké vzdělanostní úrovni a o mediální negramotnosti populace. Ještě než mediální scéna začala fungovat podle tohoto schématu, bylo jasné, kam dospěje.

Před českým občanem a voličem politická a ekonomická elita skrývá kategorii „zájem“ a jeho roli ve fungování společnosti. Zájem je ústřední kategorií politiky. V kapitalistické společnosti, v níž již děti v mateřské školce uctívají zlaté tele, je hlavním zájmem majetek a jeho zaměnitelnost s mocí a naopak. V současné společnosti, která svou nemravnost a bezduchost zakrývá sloganem o hodnotové společnosti, je majetek nejvyšší hodnotou a majitel média má zájem, aby působení média mu přinášelo, zisk, moc a vliv. Proto nemůže být jeho zájmem poskytovat objektivní, pravdivé informace. Do tohoto schématu dále patří také spin doktoři, marketéři, neziskové organizace, podnikatelé, politické strany a zpravodajské služby („profláknuté“ je propojení mezi BIS a Deníkem N a Zdislavou Pokornou). Všem těmto subjektům jde o prosazování svých zájmů prostřednictvím těchto médií. Za mediální služby platí, oficiálně i neoficiálně. Fakticky jsou redaktoři za dezinformace a propagandu v rozporu s objektivními informacemi korumpováni.

Poněkud složitější je transfer peněz do České televize, avšak i zde se najdou cesty přes neziskové organizace jako je Člověk v tísni. V České televizi nejde o kvalitu vysílání, což vidíme každý den na obrazovce, ale o toky peněz. Jak někdy i sami redaktoři prozradí, musí platit složenky a hypotéky. Proto ta hysterie s patologickou logikou kolem změny financování České televize. Nejde o žádnou změnu nezávislosti, ale o odkrytí finančního Eldoráda, včetně kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu.

Prvnizpravy.cz - Petr Sak: Elita či občan? Mýty, nástroj ovládání lidí (11)

Média hlavního proudu postupně změnila funkci svého působení ve společnosti. Namísto objektivního poskytování informací občanům se proměnila v nástroj manipulování a ovládání občanů. Jejich brutalita a nestoudnost v šíření lží v zájmu jejich chlebodárců je stále silnější. Aktuální ilustrací intelektuálního úpadku novinářů je rozhovor Václava Klause s Adélou Snopovou. Otázky A. Snopové jsou koncentrací hlouposti a nevzdělanosti. Je evidentní, že otázky nejsou produktem jejího myšlení, ale přenosem otisku jejího intelektuálního prostředí do její mysli. Pro jedince, kteří doposud dokáží myslet je již poslech mainstreamových médií víceméně nepřijatelný.

Působení médií má charakter permanentní kampaně, skládající se z řady prvků a takto strukturovaná kampaň dosahuje vysoké efektivity na úkor mediální gramotnosti populace. Jedním z prvků kampaní je využívání pojmů expert-odborník. Z médií slyšíme, expert či odborník řekl, experti dávají výpověď, experti odcházejí, experti sepsali petici, experti protestují.

Petr Sak - Člověk a realita - Společnost, moc a spiritualita ve 21. století

Nikdy jsem však z médií neslyšel, kdo je to ten expert. Expert je kategorie nenároková, výběrová, neformální. Cesta k tomu být expertem je vícestupňová. Na prvním stupni by měl získat příslušné vzdělání-kvalifikaci. To však z něj experta nedělá, to je první stupeň. Každý asi chápe, že absolvování filozofické fakulty nedělá z člověka filozofa, zatímco Sokrates filozofem byl, bez ohledu, zda absolvoval „filozofickou fakultu“. Podobně Magda Vašáryová není socioložkou ani expertem, i když sociologii vystudovala, což neustále dokazuje primitivními proklamacemi mimo realitu.

V druhé fázi promítá svou kvalifikaci do konkrétní oblasti reality a své dovednosti a kvalifikaci konfrontuje s reálnými úkoly. Teprve v další třetí fázi prokazuje dosaženými výsledky při řešení náročných úkolů vysokou kvalitu a postupně získává kredit experta-odborníka. Experty také údajně charakterizují tacitní znalosti.

Média zaměňují označení experta-odborníka za zaměstnance na určitém úseku. Tím může být člověk bez jakékoliv kvalifikace, bez vzdělání, bez praktických zkušeností, bez výsledků či s výsledky na nízké úrovni. Touto záměnou média sledují vytvoření specifické politické situace a politického nátlaku ve směru svých zájmů. Analýzy, argumenty, věcné informace nahradí expertem, který je nezpochybnitelným garantem pravdy, správnosti, kompetence, přičemž se nikdo nezabývá, zda tento údajný expert je alespoň gramotný. Deklarovanou aktivitou (petice, odchod) údajných expertů údajně vzniká krizová situace v dané oblasti řízení, vypovídající o špatném politickém řízení. Ve zneužívání označení expert se spojují média s částí politického spektra a s politickými neziskovými organizacemi k dosahování politických cílů. Tuto skutečnost doložím na několika příkladech.

Při zavádění inkluze do školství sehrála klíčovou roli ministryně školství Kateřina Valachová s nulovou pedagogickou kvalifikací. Ta se při zavádění inkluze obklopila „experty“ neziskových organizací. Vstoupit do neziskové organizace je ten nejrychlejší způsob jak se stát „expertem“. Klíčovým „expertem“ inkluze byla Mgr. Klára Laurenčíková Šimáčková. Sice vystudovala speciální pedagogiku, ale vlastní odborná vědecká práce za ní nebyla. Lze jí charakterizovat jako poutníka po lukrativních funkcích, při čemž propojuje vysoké funkce ve státní sféře s působením v neziskových organizacích. Ať má funkci v jakékoliv oblasti, vždy je její hlavní charakteristika – je expert.

Petr Sak - Úvod do teorie bezpečnosti

Její intelektuální a vzdělanostní úroveň se projevuje v jejích vyjádřeních k předlistopadové společnosti. V listopadu 1989 jí bylo deset let, proto přímé zkušenosti a znalosti nemá. Svá tvrzení nijak nedokládá, neříká ani jak k nim dospěla. Jsou vyloženě lživá a hloupá, což však pro její vrstevníky je přijatelná kvalita.

Expert v oblasti duševní práce disponuje obecnějšími intelektuálními dovednostmi jako je zobecňování, argumentace, analogie, přesné vyjadřování, používání vymezených pojmů, respektování logiky …. Tyto intelektuální dovednosti jsou u K. Laurenčíkové na nízké úrovni. Zdá se však, že primitivní propagandistické výroky o předlistopadové společnosti a nepodložená adorace současné společnosti stojí za kariérou Kláry Laurenčíkové.

Protipólem Kláry Laurenčíkové je doc. PhDr. Iva Švarcová, CSc, která se celoživotně pedagogicky, vědecky a publikačně problematikou handicapovaných zabývala. Vedle profesních aktivit měla zkušenosti s vlastním mentálně retardovaným synem. Iva Švarcová byla skutečný expert. Z její bohaté publikační činnosti výběrově upozorňuji pouze na několik publikací. „Základy pedagogiky“, „Základy speciální pedagogiky“, „Mentální retardace“, „Komplexní systém vzdělávání dětí, mládeže a dospělých s těžším mentálním postižením“. Docentka Iva Švarcová v době příprav inkluze opakovaně marně psala ministryni K. Valachové. Přinášela skutečný odborný pohled na problém inkluze, avšak ministerstvo odborný pohled zcela ignorovalo, ministerstvu vyhovoval expertní pohled neziskovek. Neziskovky dosáhly svého cíle, který je patrný na propadu vzdělanostní úrovně české populace. Dalším cílem neziskovek je genocida v důsledku propadu natality, za níž je mimo jiné neziskovkami prosazovaná agenda LGBTQ+.

Další příklady jsou v působení expertů ve státní správě. Do pozornosti médií se dostal odchod „expertů“ na extrémizmus z ministerstva vnitra Jiřího Pětiokého, odpovědného za zpracování zprávy o extremismu a ředitele odboru bezpečnostní politiky Radka Šubrta.

Zcela na počátku je třeba věnovat pozornost pojmu extrémizmus. Tento pojem není a ani nemůže být stabilně definován. Proto právní řád mnoha států pojem extrémizmus nezná. Jeho vymezení se odvíjí od politické moci. Politická moc tento pojem zneužívá v politickém boji. Postoje, názory a chování, které jí ohrožují označí za extrémistické. To lze pozorovat v Německu. Hitler tvořil z Německa hráz proti bolševizmu, Merz chce z Německa tvořit hráz proti Rusku. Němečtí vládní politici mají rodinné nacistické kořeny a nacizmus postupně oživují, přičemž opoziční stranu AfD označují jako pravicový extremismus.

Vágnost pojmu extrémizmus dokládá Vít Rakušan, který velmi razantně označuje své politické protivníky za extrémisty, přičemž na základě řady faktů lze za extrémistu označit jeho. Na ministerstvu vyvěšený Vladimir Putin v pohřebním pytli, zdravení nacistickým-banderovským pozdravem, podpora politiků, kteří oslavují nacistické organizace, ztotožňují se s holokaustem a s genocidou Poláků a Rusů.

Jediné pojetí, které má věcný základ, je extrémizmus vycházející z přirozeného – normálního rozložení, jaké má například inteligence. Nejvyšší četnosti mají hodnoty blízké průměru a mediánu. Velmi nízké a velmi vysoké hodnoty s nízkou četností jsou extrémem. Podobně jako extrém a extrémizmus lze považovat názory, postoje, hodnoty a chování výrazně se odlišující od normality. Ty se však často nacházejí také v pásmu deviace či patologie.

Extrém a extrémizmus může být součástí primárního živého sociálna (na počátku 20. století by byla extrémem žena v minisukni), od něho se odlišuje extrémizmus jako produkt sekundárního sociálna , což je sociálno deklarované institucemi. Charakteristika primárního extrémizmus vzniká spontánně, charakteristika sekundárního extrémizmu vzniká odhlasováním či úředním aktem. Položme si otázku: jsou politici využívající korupci extrémisté nebo jsou součástí normality? Je extrémista politik, který chce chránit bezpečnost občanů před násilím migrantů nebo politik, který okrade občany o miliony?

Účelové nakládání se základními pojmy politického systému můžeme ukázat na působení současné americké administrativy. Vyjadřuje se velice kriticky ke svobodě slova, cenzuře, migraci, lidským právům a extrémizmu v Evropské unii. Je třeba přiznat, že oprávněně. Současně však co vytýká Evropě provozuje americká administrativa sama v USA. Pronásleduje a cenzuruje kritiky genocidy v Gaze a dalších jevů, které jsou v rozporu s jejich politikou. Stále platí historií procházející myšlenka Ježíše: „Vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém vlastním nevidíš.“ (Matouš 7:3-5).

Pokleslost působení orgánů činných v trestném řízení dokládá srovnání dvou kauz. Tomio Okamura je trestně stíhán za billboard s vyobrazením černého muže s nožem. V druhé kauze ukrajinský muž dostal podmínku za vhození hořící Molotovovy lahve do domu, kde spala rodina s malým dítětem. Vedle pokusu o vícenásobnou vraždu se jednalo také o obecné ohrožení. Zde vidíme, že justice a další složky trestného řízení jsou nástrojem určitých sil a rozhodně neslouží právnímu státu. V opačném případě by soudci schopni vynést takovýto rozsudek v justici vůbec nebyli nebo by si takový rozsudek netroufli vynést. V současné situaci se takovýto soudci nemají čeho bát.

V čem byl billboard rasistický? V tmavé pleti muže? Přeci muži tmavé pleti v Evropě existují a páchají i násilnou trestnou činnost. Chce česká justice tvrdit, že realita je rasistická nebo je rasistické zobrazovat realitu? Pokud by muž měl bílou kůži, nebyl by Tomio Okamura trestně stíhán? Pokud to tak vnímají orgány činné v trestném řízení a jim sloužící novináři, tak dokazují, že oni jsou rasisté, protože je pro ně rozhodující barva kůže-rasa.

Na Policejní akademii ČR jsem se podílel na akreditaci magisterského a doktorského studia. V prvním roce doktorského studia jsem přednášel předmět Metody vědecké a výzkumné práce. Studenty byli pracovníci z oblasti bezpečnosti s hodnostmi od kapitána výše. Cílem mým a dalších přednášejících bylo zvýšit jejich odbornou a intelektuální úroveň v oblasti bezpečnosti. Proto vždy cítím zklamání a určitou míru odpovědnost, když narazím na odborný produkt v oblasti bezpečnosti, který neodpovídá odborným kritériím.

V roce 2022 jsem takové zklamání prožil při četbě souhrnné situační zprávy MV ČR za 2. pololetí roku 2022. „Projevy extremismu a předsudečné nenávisti“. Úroveň této zprávy byla po všech stránkách tak katastrofální, že mne vyprovokovala k zamyšlení nad úrovní autorů zprávy, respektive celého MV ČR. V článku „Vzdělanostní a intelektuální úpadek MV ČR, hrozba pro demokracii a lidská práva“ jsem analyzoval zprávu větu po větě a dokládal pokleslou intelektuální úroveň zprávy, na níž se zřejmě podílel Jiří Pětioký. Za seminární práci na takové úrovni bych mu nedal ani zápočet.

Nesouhlasím ani s výrokem ministra na nedávné tiskové konferenci, v němž tvrdí, že zprávu tvořili pouze odborníci a politické vedení ministerstva do zprávy vůbec nezasáhlo. Ministr je odpovědný za činnost celého ministerstva a když z ministerstva odchází paskvil, je za něj odpovědný. Nemůže se schovávat za označení odborníků, když jejich výstupy popírají odbornost.

Podobné je to s odbornou úrovní BIS jak jsem doložil v článku „Pokleslé poselství z hory Sinaj“. „Výroční zpráva za rok 2017“ nebyla pouze odborný paskvil, ale dle mého názoru měli být autoři trestně stíháni. Ve zprávě se požadovalo, aby z výuky dějepisu bylo vyňato národní obrození, jedno z nejvýznamnějších období české historie, na které můžeme být právem hrdi. BIS vůbec nemá v kompetenci určovat obsah výuky, a navíc vzhledem k obsahu se vlastně jedná o vlastizradu, o snahu o destrukci národní identity. Jestliže o tom BIS a autoři neví, znamená to, že nejsou experti ani na té nejprimitivnější úrovni.

Ze zaměstnanců MV ČR se ani po letech nestali experti-odborníci. Jejich texty nemají odbornou úroveň, spíše jsou politickými aktivisty s propagandistickými pamflety. Klíčové pojmy svých pamfletů (zpráv) nedefinují, ale přejímají z nejpokleslejšího mediálního prostoru jako Otakar Foltýn a jsou proto na stejné „odborné“ úrovni. Svými aktivitami a preferencemi podporují typické atributy policejního státu a totality a jsou hrozbou pro občanskou společnost.

Hájili vznik zákona, který by ministerstvu umožnil mazat “nebezpečný” obsah na internetu.

Jsou úzce spojeni s agendou boje proti dezinformacím a hybridním hrozbám a zastávají restriktivní přístup k základním právům a svobodám, včetně svobody projevu.

Součástí Šubrtova Odboru bezpečnostní politiky, který vrchní ředitel Paďourek zaštiťoval, je i Centrum proti hybridním hrozbám (CHH). CHH vzniklo na základě Auditu národní bezpečnosti z roku 2016. Zřízení tohoto orgánu prosadila nezisková organizace Evropské hodnoty. Celý audit koordinovala právnička Eva Romancovová, která se následně stala provozní ředitelkou Deníku N.

Jiří Pětioký se už v roce 2009 podílel na tvorbě Strategie boje proti extremismu, která vznikla na Ministerstvu vnitra. V části, kterou editoval, jsou formulovány konkrétní úkoly pro jednotlivé státní instituce.

MŠMT dostalo za úkol zmapovat výskyt stereotypů a předsudků na školách, zatímco Česká školní inspekce měla kontrolovat, zda jsou žáci náležitě vedeni k odolnosti vůči extremistickým postojům a k respektování lidských práv. Zároveň měla být prostřednictvím dotací financována tvorba metodik a učebnic ve spolupráci s neziskovými organizacemi.

Úřadu vlády uložil Pětiokého tým vypracovat výukový materiál k homofobii. Celkově byl kladen velký důraz na zapojení neziskových organizací do výuky. Na silová ministerstva a bezpečnostní složky pak autoři apelovali, aby nastavily „funkční a efektivní systém proti infiltraci extremistů“.

Při věcné analýze „expertů“ odcházejících z Úřadu vlády či z MV ČR bychom zřejmě dospěli k závěru, že žádní skuteční experti neodešli.

Petr Sak