Tak jako se říkávalo, že Leonid Brežněv chodí spát pozdě, protože si přepichuje vyznamenání ze saka na pyžamo, čekám vznik legendy, že David Cameron před spaním zaleze do skříně a tam se dlouze fackuje za ten nápad s referendem. Sice mu pomohl vyhrát volby, ale nyní se chystá spustit katastrofu, jejíhož konce nelze dohlédnout. Poměr sil ve prospěch britského odchodu z EU či naopak setrvání je vyrovnán, dokonce prý přesně 50:50. Nepomáhá ani hra, že evropští vůdcové budou předstírat pobouření nad nepřijatelnými britskými požadavky na rozklížení EU, aby to eurofobní křídlo Konzervativní strany zaujalo,. To by pak mohlo podpořit setrvání Spojeného království v EU s vyhlídkou, že tam bude dále škodit.

Co by se však stalo, kdyby Brexit opravdu spustil? Británie by ztratila funkci převodní páky USA v EU. Nejen to. Ztratila by cenu. Zajímavé je prohlášení ministra zahraničního obchodu USA Michaela Fromana, že po vystoupení z EU by Británie nemohla využívat obchodních zvýhodnění, která byla vyjednána mezi USA a EU – a Spojené státy by nespěchaly ani s uzavřením nějaké separátní dohody. Opačná tvrzení zastánců Brexitu, že lépe se bude žít bez pout EU a se zachováním dosavadních výhod, tak ztrácejí na atraktivitě.

„Jsem si absolutně jist, že Británie má větší slovo v jednání o obchodní smlouvě jako člen EU, jako součást většího společenství,“ řekl Frohman agentuře Reuters.

Jedním z klíčových problémů probíhajících jednání v Bruselu je postavení londýnské City v situaci, kdy Evropská centrální banka projevila zájem, aby obchody v eurech mohly být vypořádány jen přes clearing eurozóny. Napoprvé to neprošlo, ale napoprvé není naposledy. Jsou tu také další prvky evropské regulace, které City odmítá. To však může dopadnout špatně, evropským finančním centrem se může stát Frankfurt. Před touto vyhlídkou se City nezachrání tím, že Británie vystoupí z EU. Bez eura je prostě mimo hru. Těžko říci, zda City může dlouhodobě pomoci něco jiného, než nakonec Británie vymění libru za euro. Britský tisk se snaží zalehnout střílnu reportážemi z Frankfurtu, které mají dokázat, že do tak nudného města přece žádní opravdoví finančníci nepůjdou.

Z jiného pohledu je zřejmé, že vlídnější vztah k EU by dal Británii větší šanci zůstat Británií. Skotsko je naladěno proevropsky a Brexit by nejspíš nevydýchalo. Na řadě by bylo další referendum o oddělení, a to by mohlo dopadnout pozitivně. Zabrzdit by to mohl jen fakt, že nezávislé Skotsko dost spoléhalo na ropné příjmy ze Severního moře, které se však mezitím rozplynuly a na cestě jsou spíš obří náklady na postupnou likvidaci těžebních plošin.

Ale Brexit ohrožuje i Unii, byť by si možná mnozí oddechli, že skončily věčné britské obstrukce a ultimáta. Jenže ze střídačky by seskočily svěží síly, protože další státy by si povšimly, že drsný nájezd na Brusel přináší ovoce.

Čeho zatím Britové dosáhli, není jasné, protože jednání na Summitu EU v Bruselu skončila v 5:30 ráno a bylo sděleno jen to, že se bude pokračovat. Francouzský prezident Francois Hollande je rozhodně proti britským snahám nějak vetovat nebo oslabit regulaci evropského finančního trhu. Zdůraznil, že Evropa musí všude používat stejné instituce ve svém boji proti spekulaci a krizím. Belgický premiér Charles Michel zase odmítá opuštění formule o stále se prohlubující integraci EU. Řecko považuje za naléhavější migrační krizi a chce zablokovat jakoukoliv dohodu se Spojeným královstvím, dokud nebude jasné, že řecké hranice musí zůstat otevřeny aspoň do zvláštního summitu s Tureckem 6. března. Řekové nechtějí zůstat zemí, kde se uprchlíci hromadí a nemají kam jít. Německá kancléřka Angela Merkelová shrnula dosavadní jednání do neurčité věty, že „dohoda nebude pro mnohé snadná, ale vůle tu je“.

Teď jde jen o to, aby se dobrá vůle neprobudila jako dobrý vůl.