V naší době politické strany bojují o moc, ne o principy.   Své agendy skrývají za falešnými narativy, které média spíše podporují, než aby je odhalovala, píše v komentáři americký publicista Paul Craig.Roberts.

Minulé pondělí jsme na pár hodin viděli prezidenta Spojených států, ředitele CIA, ministra války a předsedu sboru náčelníků štábů stát před médii a televizním publikem a lhát skrz naskrz tím, že zakrývali neúspěšný vojenský útok na íránské jaderné zařízení a prezentovali ho jako úspěšnou záchrannou misi sestřeleného pilota. 

Příběh nedával smysl a byl očividně nepravdivý.   Podle prezidenta Trumpa se do akce zapojily „stovky“ amerických vojáků a několik letadel.   Týmy speciálních jednotek námořnictva a armády a nákladní letadla přepravující vrtulníky nejsou způsob, jakým se piloti zachraňují.   Takto viditelná operace upozorňuje na tento podnik a maří ho.   Zeptejte se kohokoli, kdo se v tom vyzná.   Íránci mají dokumenty majora Rydera, které dokazují, že údajná „záchrana“ byla vojenskou operací.

Slyšel jste v médiích něco o majoru Ryderovi?   Viděl jste nebo slyšel jména dvou zachráněných pilotů? 

Místo aby Trumpův režim přiznal neúspěšnou vojenskou operaci proti Íránu, nahradil ji hrdinským příběhem o záchraně statečného letce. První zachráněný letec byl zachráněn bez stovek speciálních jednotek a ztráty řady amerických letadel.


Když se nerespektuje pravda, nerespektují se ani principy.   Demokracie vyžaduje transparentnost a respekt k pravdě.   Stejně jako Trumpův režim lhal o nedávných událostech v Íránu, Bidenův režim proměnil z protestujících 6. ledna v „povstalce“ a uvěznil je a demokratičtí státní zástupci vznesli proti prezidentu Trumpovi falešná občanskoprávní a trestní obvinění.   To není portrét demokracie.

Nekonečnými boji o moc se vyznačují demokracie, nikoli království a diktatury.   V bojích o moc je pravda vždy obětí.   Je snadné dojít k závěru, že pravda může být v demokracii méně jistá než v království.

Demokracie má i další drtivé nevýhody, které nakonec zaručují její selhání.   Má-li demokracie dlouho přežít, musí být volební právo omezeno, stejně jako ho omezili Otcové zakladatelé Ameriky, na mužské majitele nemovitostí, kteří jsou náchylnější k rozumu než k emocím a kteří mají v systému osobní zájem.   Ale jak čas plyne a volební právo se rozšiřuje, vznikají lidé, jejichž jediným zájmem v systému je jejich schopnost odhlasovat příjem a bohatství těch, kteří tvořili původní volební právo.   V dnešní Americe máme diskriminační daň z příjmu, která bere více z vyšších příjmů než z nižších.   Máme daň z nemovitostí, která nutí majitele nemovitostí platit za vzdělání dětí jiných lidí, včetně dětí nelegálních cizinců, jejichž nelegální pobyt je dotován občany USA.   Máme dědické daně, které po smrti úspěšných lidí zabavují 50 % majetku.   Zdanění dědictví také nutí rodiny, které vybudovaly úspěšné firmy, je prodat nebo je zveřejnit, aby mohly zaplatit dědickou daň. 

Jinými slovy, demokracie se stávají mechanismy krádeže.   To je případ každé existující demokracie na dnešním světě.

Všechny demokracie se prolínají frakcemi a jednota mizí.   Když demokracie nejen dovolí, ale i povzbudí k tomu, aby byly zaplaveny imigrantskými útočníky, degenerují v Babylonské věže.   Oslabení principů narušuje právo a úctu k morálním standardům a vzkvétají sexuální a kriminální zvrácenosti.

Demokracie vyžaduje značnou údržbu, která není zajišťována.  V důsledku toho selhává, stejně jako neudržovaný motor. 

Nejsilnějším důkazem selhání americké demokracie je, že v 21. století učinil nejdůležitější a nejnákladnější rozhodnutí Ameriky Izrael.   „Válka proti teroru“ byla maskováním izraelské lobby za to, že Izrael používá americkou   krev a peníze k odstranění překážek bránících Velkému Izraeli, jako je Irák, Libye a Sýrie.   Americká válka s Íránem, ze které se Trump snaží vymanit vyhlášením vítězství, je důsledkem izraelské moci nad Amerikou.   Válka není výsledkem vůle lidí, kteří se válce drtivou většinou staví proti, ani vyhlášení války Kongresem, ani íránské hrozby pro Spojené státy. Válka   je výsledkem rozhodnutí, které Netanjahu učinil za Trumpa.   Je zřejmé, že Amerika není demokracie, když Netanjahu může poslat Ameriku do války za Velký Izrael.
Vzhledem k tomu, že americká vláda sama o sobě nemá kontrolu nad svou vlastní zahraniční politikou, nemůže americký lid v žádném případě volat „svou“ vládu k odpovědnosti za jejich vůli.