Leckde leckdo by dneska možná mohl říct, že jsem už jen břídil proti „vesmírnýmu rekordu páně Baxovy Ústavního soudu“ – nicméně asi by neměl recht, jelikož ta Baxova ústavka v kauze Perto-Pavlovské „kompetenční žaloby“ ještě nerozhodla ve věci samé, čili zatím není ústavní nález, co by ukončil to řízení, které stále běží. A v tom rekordu vsjevó vastóka stíhali za pár desítek hodin jen tzv. „předběžko“ – ač i to je výkon hodný KoZa bohatýrů od SSM přes FDJ („wir schaffen das“) až po NATO – ale na co? 

• 1. Babišova kampaň utrpí další porážku od hradní posádky (po tomhle předběžku, co se medializuje jako Babišova prohra, ale ve skutečnosti je to naopak). 
• 2. Bude to další zářez na (kdysi dávno možná paragánskou) pažbu pro tu už běžící prezidentskou kampaň do voleb 2028 ve prospěch Petra Pavla – jenže kdo ví, jestli tam pak ještě bude mít byť i minimální šanci (a kdo vyloučí, že právě i proto buď už nebude znovu kandidovat, anebo pak v pravý okamžik odstoupí ve prospěch nějaké jiné „čaputové“ a podobně? 
• 3. Z hlediska Hradu a Nadhradí je nutné „zabezpečit“ (armádní termín – bývalí vojáci to znají), aby fialová opozice & spol. v důsledku debaklu v podzimních volbách pak nemusela vyklidit senátní pozice, protože to by mohlo znamenat ústavní většinu pro Babišovu vládní koalici, včetně toho nebezpečí, že by pak Senát v roce 2027 (čili ještě do těch prezidentských voleb) mohl udělat něco, čemu se v Americe říká impeachment. (A bum bác!)

Samo to řízení v té věci samé (v rámci téhle hradní ústavky) nebude pro ten Baxův kolektiv nejlehčí a spíš to bude něco jako tancovat dupáka v minovém poli. Už jen proto, že tu existuje to votum separatum těch dvou členů ÚS už k tomu předběžku – a dá se předpokládat, že když Baxův ÚS vydá nález v trendu předběžka, tak že ti dva „disidenti“ vydají svůj disent (rozdílné stanovisko) i k tomu nálezu ve věci samé. No a kdo vyloučí, že pak už těch „separatistů“ na ÚS nebude víc, než „jen“ dva. Ona totiž ta kompetenční žaloba údajně není kdovíjaká (co do tzv. „hratelnosti“). I podle řady mediálních indicií asi není ani moc dobře napsaná (a to někdy může být alfa i omega právního sporu). Dotčená žaloba prý obsahuje i cosi jako „tři hradní artikuly“ v dané právní kauze – ale nikoli příliš věcně přiléhavé a nikoli relevantní k typu kompetenční žaloby z hlediska ústavní dikce. A rozhodující je to, co přesně a doslova stojí v Ústavě a co má tedy jasnou přednost před tzv. ústavními zvyklostmi. Nota bene, když si ty „tři hradní artikuly“ poněkud odporují, a to jak v posloupnosti, tak v logice obsahu požadavků. I z toho by kdekoli kdokoli mohl nabýt logického dojmu, že v té žalobě asi nejde jenom o nějaký výlet do Ankary, ale že jde o něco úplně jiného a možná, že pro někoho podstatně důležitějšího. A možná, že i víc důležitého, než je ta hra na jakoby tu snahu o změnu systému z toho parlamentního na ten prezidentský.