Válka na Ukrajině bývá na Západě často popisována prostřednictvím map frontových linií, statistik dodaných zbraní nebo diplomatických jednání. Méně pozornosti už dostává lidská stránka konfliktu. Právě ta se však stále výrazněji hlásí o slovo. Podle údajů ukrajinského ministerstva obrany opustilo bez povolení své jednotky přibližně 200 tisíc vojáků. Číslo samo o sobě vypovídá o rozsahu problému, který již nelze vysvětlovat jednotlivými případy selhání.

Po více než čtyřech letech války totiž Ukrajina naráží na limity lidských zdrojů. Země, která na počátku konfliktu mobilizovala obrovské vlastenecké odhodlání, dnes čelí únavě společnosti, vyčerpání armády a rostoucím pochybnostem o tom, jak dlouho lze současné tempo bojů ještě udržet.

Německá stanice Deutsche Welle ve své reportáži přináší svědectví vojáků, kteří jako hlavní důvody odchodu z armády uvádějí psychické vyčerpání, deprese, nedostatek odpočinku, ztrátu perspektivy a slábnoucí důvěru ve velení. Nejde přitom o ojedinělé příběhy. Podobná svědectví se v ukrajinských i zahraničních médiích objevují stále častěji.

Válka opotřebovává nejen techniku, ale i lidi

Každý ozbrojený konflikt má kromě vojenské také demografickou dimenzi. V případě Ukrajiny je tento problém mimořádně citelný. Země vstupovala do války s populací oslabenou dlouhodobým poklesem porodnosti, emigrací a stárnutím obyvatelstva. Miliony lidí navíc od roku 2022 odešly do zahraničí.


Právě proto se v posledních měsících dostávají do centra pozornosti i metody náboru. Na sociálních sítích i v médiích se opakovaně objevují videa zachycující konfliktní situace mezi náborovými komisemi a potenciálními branci. Ukrajinské úřady argumentují nutností zajistit obranu země. Kritici však upozorňují, že nucené odvody a agresivní postupy mohou dále podkopávat důvěru veřejnosti.

Ukrajinské vedení se zároveň ocitá v obtížné situaci. Na jedné straně potřebuje udržet bojeschopnost armády. Na druhé straně si musí zachovat podporu obyvatelstva. Každé další zpřísnění mobilizace proto představuje politické riziko.

Není náhodou, že otázka lidských zdrojů začíná být stále častěji zmiňována i západními vojenskými analytiky. Zbraně, munice a finanční pomoc jsou důležité, ale samy o sobě válku nevyhrají. Rozhodující zůstává člověk na frontové linii.

Nepříjemná otázka pro Kyjev i Západ

Rostoucí počet dezercí zároveň otevírá téma, kterému se část západních politiků dlouho vyhýbala. Jak dlouho lze vést válku bez jasně definovaného politického cíle a bez realistické představy o jejím ukončení?

Mnoho ukrajinských vojáků podle reportáže Deutsche Welle uvádí, že nevidí konec konfliktu. Tento psychologický faktor může být stejně důležitý jako samotné bojové podmínky. Voják je schopen snášet mimořádné oběti, pokud věří, že vedou k dosažitelnému cíli. Pokud však získá pocit nekonečného konfliktu bez jasného výsledku, motivace přirozeně slábne.


Právě zde se začíná střetávat vojenská realita s politickými prohlášeními. Na bojišti totiž nerozhodují pouze moderní zbraně, satelitní technologie nebo ekonomické sankce. Rozhoduje také psychická odolnost lidí, kteří válku nesou na vlastních bedrech.

Příběh rostoucího počtu dezercí proto není jen příběhem jednotlivých vojáků. Je především varováním, že i nejmodernější armáda může narazit na hranice lidských možností. A čím déle konflikt trvá, tím více se právě lidský faktor stává rozhodujícím prvkem celé války.



Zdroje: 1. Deutsche Welle – Warum immer mehr ukrainische Soldaten desertieren⁠; 2. Deutsche Welle – Ukraine war and military manpower challenges⁠; 3. Institute for the Study of War – Ukraine Conflict Assessments