Princ Větrník studuje klimatologii a gender studies na Jihočeské univerzitě, princeznu Solárku drží v zajetí zlý černokněžník Počasíčko a cestu za jejím vysvobozením komplikují vyschlá jezera, poničené lesy a tající ledovce. Nejde o parodii, ale o skutečný námět divadelní pohádky, která vznikla v rámci projektu klimatické osvěty podpořeného Státním fondem životního prostředí. Na jeho financování upozornil publicista vystupující pod jménem Thomas Paukner na facebookové stránce Deníku P. Projekt spojený s někdejším ministrem životního prostředí Petrem Hladíkem podle něj ukazuje, jak absurdních podob může nabývat klimatické vzdělávání hrazené z veřejných prostředků.

Paukner svůj příspěvek nazval Klimatická pohádka ministra Hladíka a hned v úvodu spojil milionovou dotaci s příběhem o princi Větrníkovi a princezně Solárce. Podle jeho výpočtu připadá na jedno představení více než padesát tisíc korun, přičemž právě propojení pohádkových postav, obnovitelných zdrojů energie a veřejného financování považuje za mimořádně výmluvné.

„Klimatická pohádka - 50 400 korun za představení, 3,26 milionu dotace a princ Větrník s princeznou Solárkou staví větrnou elektrárnu,“ spustil Paukner. „Bude to znít jako špatný vtip, ale je to pravda. Petr Hladík se snažil “klimatické vzdělávání” dotáhnout i na základní školy, kde se děti na 1. stupni ZŠ učily, jaké jsou větrné elektrárny úžasné,“ pokračoval publicista.


Zveřejněné podmínky podpory počítaly s uskutečněním 64 akcí pro 3 800 účastníků, oslovením 615 tisíc osob prostřednictvím osvětových aktivit a vytvořením devíti metodik či scénářů. Dokument uvádí také celkový rozsah 97 050 osobohodin. Paukner z těchto údajů vyzdvihuje zejména počet akcí a výši dotace. Jeho částka 50 400 korun za představení však není přesným podílem registrované podpory a 64 akcí. Ten činí přibližně 51 tisíc korun na akci, ani tento průměr ale nepředstavuje doloženou cenu jednoho divadelního vystoupení. Projekt totiž zahrnoval rovněž přípravu scénářů, metodik a další vzdělávací činnosti.

Jedním z jeho výstupů byla pohádka O princezně Solárce a princi Větrníkovi. Vychází z tradičního příběhu o zakleté princezně, kterou se vydává zachránit mladý princ. Větrník však není obyčejným pohádkovým hrdinou. Podle anotace studuje klimatologii a gender studies na Jihočeské univerzitě a při hledání Solárčina zakletého srdce mu pomáhá Bystrozraký, který ovšem sleduje také vlastní zájmy. Právě tato kombinace klasických pohádkových motivů se současnými tématy Pauknera zaujala.

„Někdy byl způsob této propagace doslova bizarní,“ napsal publicista, který jako příklad uvedl právě pohádku o Solárce a Větrníkovi. Její děj přiblížil prostřednictvím anotace zveřejněné v kulturním přehledu ČT art.


Princ se s Bystrozrakým vydává hledat tři klíče od truhly, v níž je ukryto srdce zakleté princezny. Jejich putování ovšem komplikuje proměněná příroda. Tam, kde očekávají jezero, nacházejí vyschlé místo, les poničila větrná kalamita a ledovec taje. Klimatická změna tak přímo zasahuje do pohádkového děje a vytváří překážky, které musejí hrdinové překonat, než se dostanou k truhle se Solárčiným srdcem.

„Vše by šlo lépe, kdyby klimatická změna nezpůsobila, že příroda vypadá jinak, než má – jezero vyschlo, les je po větrné kalamitě, ledovec taje. Hledání se tak komplikuje, naštěstí Bystrozraký si vždy ví rady a klíče v závěru pohádky v zámku od truhly opravdu zachrastí,“ stojí v anotaci zveřejněné na ČT art.

Paukner se pozastavuje také nad tím, že se popis představení objevil na portálu České televize. Ve svém příspěvku tvrdí, že veřejnoprávní televize poskytla pohádce vysílací čas. Odkaz, který připojil, však vede na kulturní přehled divadelního uvedení ve Volyni a sám o sobě odvysílání inscenace nedokládá. Na internetu je nicméně dostupný záznam představení, na který publicista rovněž odkazuje.


„Ne, nedělám si legraci, princ z gender studies Větrník princeznu Solárku za 3,2 milionu opravdu několikrát - minimálně 64 krát - zachránil přesně tak, aby se dotační podpora skutečně vyplatila,“ napsal Paukner.

Zveřejněné smluvní závazky ovšem stanovují 64 akcí v rámci celého projektu, nikoli doložený počet uvedení jediné konkrétní pohádky. Součástí podpory byly také další vzdělávací a osvětové výstupy. Pauknerův údaj o nejméně 64 záchranách princezny proto nelze bez dalšího potvrdit, stejně jako nelze celou dotaci označit za náklady na uvedení jediného divadelního titulu.

Autor příspěvku nicméně nezpochybňuje pouze počet představení nebo výši částky připadající na jedno vystoupení. Vadí mu samotná podoba klimatické osvěty, v níž se děti podle jeho názoru prostřednictvím pohádky učí obdivovat větrné elektrárny. Za problematické považuje také to, že takový projekt získal milionovou podporu z veřejných prostředků. Svou kritiku přitom staví na konkrétním příběhu prince Větrníka, který studuje klimatologii a gender studies, vysvobozuje princeznu Solárku ze zakletí a nakonec s ní podle Pauknerova popisu staví větrnou elektrárnu. Právě tento závěr pohádky spojuje publicista s otázkou, proč má být podobná forma klimatického vzdělávání financována z veřejných peněz.