Projekt rozšíření rožnovského závodu americké společnosti onsemi za 44 miliard korun měl být jednou z největších technologických investic v novodobé historii České republiky. Bývalá vláda jej představovala jako strategický projekt, který posílí český polovodičový průmysl, vytvoří stovky vysoce kvalifikovaných pracovních míst a současně podpoří technologickou soběstačnost Evropy v oblasti moderních čipů.

Jenže realita roku 2026 je podle režiséra Davida Martínka podstatně složitější. Masivní čínský dumping na trhu s wafery společně s ochlazením světového trhu elektromobilů přinutily společnost onsemi přehodnotit původní investiční plán. Místo náboru, který měl přinést celkem 819 nových pracovních míst, firma už dvakrát výrazně omezovala počet zaměstnanců. Po propouštění v roce 2025 následovala letos na jaře další vlna škrtů a počet pracovníků rožnovského závodu podle Martínka klesl pod hranici 1 500 lidí.

Na ekonomické problémy projektu následně navázal ostrý politický spor. Bývalý ministr průmyslu Lukáš Vlček na síti X prohlásil: „Tuhle investici ode mě Babišova vláda převzala na zlatém podnose.“ Ještě ostřeji vystoupil Marian Jurečka, podle něhož současná vláda moderní investici záměrně zařízne jen proto, aby minulý kabinet nezískal politický kredit. Současně sdílel článek s titulkem, že Babišova vláda blokuje investici za 44 miliard korun, kterou dojednala vláda předchozí.

Martínek s takovým výkladem nesouhlasí. Připomíná, že zatímco veřejná debata často hledá příčinu problémů v postupu současné vlády, skutečné důvody podle něj leží především v dramatické proměně světového trhu s polovodiči.

„Zatímco lidé v debatách spílají Babišově vládě, odborníci kroutí hlavami. Diplomaticky řečeno, tvrzení exministrů se poněkud rozchází s fakty,“ poznamenává.

Současně upozorňuje na okolnost, která v politické debatě podle něj často zaniká. Veřejná podpora ve výši 10,91 miliardy korun se nevyplácí předem, ale až zpětně po splnění sjednaných podmínek. Podle schváleného harmonogramu má první část podpory ve výši 1,42 miliardy korun začít být vyplácena až v roce 2028 a celý program pokračuje do roku 2033.

Martínek proto zdůrazňuje, že státní miliardy jsou zatím v bezpečí. Společnost onsemi podle něj nedostane z veřejné podpory ani korunu, dokud nezačne plnit závazky, ke kterým se zavázala. Právě tato skutečnost podle něj výrazně posiluje vyjednávací pozici současné vlády vůči americkému investorovi.

Proč se projekt dostal do problémů

Významnou část své analýzy Martínek věnuje samotné společnosti onsemi a důvodům, proč Česká republika o tuto investici usilovala. Připomíná, že jde o globální technologickou firmu vyrábějící špičkové polovodičové součástky pro elektromobily, průmyslovou automatizaci, datová centra využívající umělou inteligenci i infrastrukturu moderní energetiky.

Klíčovým produktem jsou výkonové čipy na bázi karbidu křemíku (SiC). Tyto součástky umožňují vyšší energetickou účinnost, prodlužují dojezd elektromobilů, zrychlují jejich nabíjení a současně snižují energetické ztráty například v solárních nebo větrných elektrárnách. Onsemi zároveň vyrábí pokročilé obrazové a hloubkové senzory, které nacházejí využití v asistenčních systémech automobilů, autonomním řízení i robotizovaných výrobních linkách. Právě proto byla plánovaná investice považována za strategickou nejen pro Českou republiku, ale i pro evropský polovodičový průmysl.


Celý původní projekt totiž stál na výrobě vlastních waferů, tedy mimořádně čistých destiček z karbidu křemíku, které tvoří základ každého moderního výkonového čipu. Martínek jejich význam přibližuje srozumitelným přirovnáním. Nejprve se vypěstuje velký krystal karbidu křemíku, který lze chápat jako základní surovinu. Ten se následně rozřeže na mimořádně tenké disky – wafery. Teprve na jejich povrchu se pomocí technologicky velmi náročných procesů vytváří samotná mikroelektronika a vzniká hotový čip.

Právě v tom měla spočívat výjimečnost rožnovského projektu. Pod jednou střechou měl vzniknout celý výrobní řetězec – od pěstování krystalů přes výrobu waferů až po finální polovodičové součástky. Takto komplexní výroba měla být podle původních plánů v evropském měřítku ojedinělá.

Jenže ekonomická realita se mezitím zásadně změnila. Martínek upozorňuje, že Čína během krátké doby výrazně navýšila výrobu waferů a díky rozsáhlým státním dotacím, levnější energii i modernizaci výrobních kapacit zaplavila světový trh výrazně levnější produkcí. Výroba vlastních waferů v Evropě tak podle něj přestala dávat původní ekonomický smysl.

S odkazem na analýzy společnosti TrendForce a tchajwanské tiskové agentury Central News Agency připomíná, že zatímco západní výrobce vyrobí jednu destičku přibližně za 1 200 dolarů, čínské společnosti SICC a TankeBlue dokázaly stlačit výrobní náklady zhruba na 400 dolarů. Výsledkem je cenový tlak, kterému západní producenti jen obtížně konkurují.

Vedle toho se změnila také situace na trhu elektromobilů. Slabší poptávka, ústup některých velkých firem od flotilových nákupů i komplikace při prosazování projektů obnovitelných zdrojů energie v části Evropy výrazně změnily ekonomiku původně plánované investice.

Martínek zároveň připomíná, že společnost onsemi se z loňského poklesu tržeb postupně zotavuje. Pomáhá jí rostoucí poptávka po čipech pro datová centra využívající umělou inteligenci i dodávky pro automobilky, jako jsou Geely nebo Nio. Právě vysoký zájem o výkonové čipy z karbidu křemíku určené pro vysokonapěťové architektury se podle něj promítl i do výrazného růstu hodnoty akcií společnosti.

To však podle Martínka nic nemění na tom, že původní koncepce rožnovské investice musí projít zásadní revizí. Firma se podle něj bude muset více soustředit na výrobu technologicky nejnáročnějších výkonových čipů a kompletních řešení s vysokou přidanou hodnotou, kde nerozhoduje pouze nejnižší cena samotného waferu. Právě zde má onsemi díky svým zkušenostem z automobilového průmyslu i průmyslové automatizace stále významnou konkurenční výhodu.

Současně připomíná ještě jednu podstatnou okolnost. Podmínky schválené Evropskou komisí stále počítají s vybudováním integrovaného závodu, který bude zahrnovat všechny výrobní kroky – od růstu krystalů karbidu křemíku až po hotové polovodičové součástky. Tento požadavek je součástí evropské strategie na posílení technologické autonomie v oblasti polovodičů.

Mezitím však v Rožnově začalo propouštění. Podle Martínka se redukce pracovních míst týká především specialistů pracujících právě v divizi karbidu křemíku. Jde o inženýry a odborníky, kteří měli vyvíjet nebo obsluhovat technologie spojené s růstem krystalů a zpracováním ingotů.

Právě zde podle něj leží skutečný důvod propouštění. Nejde tedy podle Martínka o důsledek postupu současné vlády, jak tvrdí někteří politici, ale o přímý dopad zásadních změn na světovém trhu s polovodiči a ekonomické přehodnocení původního výrobního konceptu.

Babišova vláda mění přístup k zahraničním investorům

Martínek je přesvědčen, že současná vláda přistupuje k podobným strategickým investicím výrazně pragmatičtěji než kabinet předchozí.

Připomíná, že podmínky veřejné podpory sjednané bývalými ministry Jozefem Síkelou a Lukášem Vlčkem vycházely z přístupu, kdy stát nabízel zahraničním investorům mimořádně vysoké přímé finanční pobídky. V českém prostředí podle něj šlo o velmi neobvyklý a současně poměrně rizikový model.

Současná vláda podle Martínka volí jiný postup. Snaží se získávat technologicky vyspělé investory s vysokou přidanou hodnotou, zároveň je však připravena vyplácet veřejnou podporu až ve chvíli, kdy budou skutečně splněny všechny sjednané podmínky projektu.


„Finanční pobídka pro onsemi se naprosto vymyká ostatním podporám. Výše investice zní impozantně, ale astronomická je i výše podpory. Cílem podpor naší vlády není získat za každou cenu investici, ale posílit přidanou hodnotu, vyjádřenou ziskem a vysokým odvodem daní. Nebudeme posilovat přidanou hodnotu řetězce kroků, které nepřinesou zisk v ČR,“ uvedl ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. A k vyjádřením svého předchůdce Lukáše Vlčka přidal ještě ostřejší komentář.

„Obecné fráze teoretika Vlčka o multiplikačním efektu a návratnosti pro ČR do šesti let jsou PowerPoint cvičení nadnárodních poradenských firem,“ dodal Havlíček s tím, že stát kvalitní investice podporovat chce, nikoliv si je za každou cenu kupovat.

„Máme zahraničním investorům co nabídnout. Chceme je lákat na rozumné ceny energií, kvalitní trh práce a dobrou infrastrukturu. Nepotřebujeme si je ale za každou cenu kupovat. Jednáme s nimi naprosto korektně, nikoliv z pozice síly, vážíme si jich, ale nebudeme před nimi stát s čepicí v ruce,“ uzavřel ministr průmyslu a obchodu.

Podobně postupují i další evropské státy

Martínek připomíná, že Česká republika není jedinou zemí, která podmiňuje vyplacení veřejné podpory splněním konkrétních investičních závazků.

Jako první uvádí Itálii. Tamní vláda získala souhlas Evropské komise s podporou ve výši dvou miliard eur pro nový závod společnosti STMicroelectronics na Sicílii. Podmínkou však bylo vybudování kompletního výrobního řetězce – od výzkumu přes výrobu až po finální produkt. Smyslem podle Martínka bylo zajistit, aby závod nebyl pouze montovnou závislou na dovozu polotovarů z Asie, ale představoval skutečné technologické centrum s vysokou přidanou hodnotou.

Ještě tvrdší postup podle něj zvolilo Německo. Přestože německá vláda přislíbila společnosti Intel veřejnou podporu ve výši deseti miliard eur, po odložení plánované výstavby továrny neuvolnila ani euro. Prostředky zůstaly zablokované v rozpočtu a jejich vyplacení bude možné teprve po splnění sjednaných investičních milníků.

Martínek je přesvědčen, že podobný přístup vyžaduje politiky, kteří mají zkušenosti s vyjednáváním velkých mezinárodních investic a globálním byznysem.

Podle jeho informací se nyní jednání přesouvají přímo mezi českou vládou a nejvyšším vedením společnosti onsemi ve Spojených státech. Americká firma původně navrhovala, aby za ni jednalo evropské vedení společnosti. Česká vláda však podle Martínka trvá na jednání přímo s generálním ředitelem, který nese odpovědnost za strategická rozhodnutí celé společnosti. Závěrečnou fázi vyjednávání má navíc osobně zaštítit premiér.

Martínek uzavírá, že Česká republika je podle něj ve výhodné vyjednávací pozici. Rámec veřejné podpory už schválila Evropská unie a stát zatím žádné prostředky nevyplatil. Nyní bude podle něj na vedení společnosti onsemi, aby českou vládu přesvědčilo, že za miliardy z kapes českých daňových poplatníků nabídne skutečně špičkovou technologii, dlouhodobě udržitelnou výrobu a investici, která se České republice v budoucnu vrátí.