Kdyby se stav izraelské ekonomiky posuzoval pouze podle toho, zda dokázala přežít několik let mimořádných bezpečnostních otřesů, byl by výsledek překvapivě příznivý. Izrael prošel válkou v Gaze, střety s Hizballáhem, rozsáhlou mobilizací rezervistů a následně válkou s Íránem a regionální eskalací v Perském zálivu, aniž by se jeho hospodářství dostalo do systémové krize. Tato odolnost ale může zakrývat hlubší problém. Izrael sice dál patří mezi technologicky nejvyspělejší ekonomiky světa, války však změnily jeho rozpočtové priority, zvýšily zadlužení a opakovaně narušují pracovní trh, spotřebu, zahraniční obchod i investice.

V prvním čtvrtletí letošního roku se izraelský HDP podle statistického úřadu snížil v anualizovaném vyjádření o 3,8 procenta. Pokles souvisel především s válkou s Íránem a zasáhl spotřebu domácností, vládní výdaje i export. Nejde přitom jen o výsledek jednoho čtvrtletí. Podstatnější otázkou je, jakou cenu Izrael platí za několik let trvající stav, kdy mimořádná bezpečnostní opatření postupně přestávají být mimořádná.

Válka změnila strukturu izraelského hospodářství


Dalším problémem se stal nedostatek pracovníků. Omezení zaměstnávání Palestinců po říjnu 2023 zasáhlo zejména stavebnictví a některé služby. Vláda se snažila výpadek částečně nahrazovat pracovníky ze zahraničí, což ale nemohlo okamžitě nahradit původní pracovní sílu. Nad tím vším stojí rychle rostoucí náklady na obranu. Izrael musí financovat nejen samotné vojenské operace, ale také doplňování munice, protivzdušnou a protiraketovou obranu, obnovu poškozené infrastruktury a rozsáhlejší přestavbu ozbrojených sil.

Konflikt s Íránem a následná regionální eskalace v Perském zálivu přidaly další vrstvu. Válka ovlivnila ceny energií, dopravu, letecké spojení i mezinárodní obchod. Izraelská centrální banka už v březnu kvůli dopadům války snížila svůj odhad letošního růstu z 5,2 na 3,8 procenta. Moody’s v červenci očekávání upravila podobným směrem a odhad růstu pro rok 2026 snížila z pěti na 3,7 procenta. Zároveň ale ponechala Izraeli rating Baa1 se stabilním výhledem, což ukazuje druhou stránku příběhu: hospodářství je válkou poškozené, nikoli rozvrácené.

Izrael má totiž výhodu, kterou většina zemí vedoucích dlouhé války nemá. Jeho ekonomika stojí na technologickém sektoru s vysokou přidanou hodnotou, silných institucích, kvalifikované pracovní síle a značné schopnosti získávat zahraniční kapitál. Proto je přesnější mluvit nikoli o ekonomickém kolapsu, ale o postupném zvyšování ceny, kterou země za dlouhodobý konflikt platí.

Největším problémem nemusí být cena války, ale její délka

Krátkou válku dokáže relativně bohatá země financovat. Mnohem obtížnější je financovat dlouhodobý stav, v němž se mimořádné vojenské výdaje stávají běžnou součástí rozpočtu. Před tím dnes Izrael stojí.


Do toho vstupují problémy, které existovaly dávno před válkou. Izrael má mimořádně produktivní high-tech sektor, ale současně značné rozdíly v zaměstnanosti a produktivitě jednotlivých částí populace. Zvlášť citlivá je nízká pracovní participace části ultraortodoxních mužů. Demografický růst této komunity znamená, že otázka jejího většího zapojení do pracovního trhu bude mít stále větší význam.

Válka tento problém ještě zvýraznila. Stát potřebuje současně více vojáků, více pracovníků a více daňových příjmů. Spor o výjimky ultraortodoxních mužů z vojenské služby proto přestává být pouze kulturním nebo náboženským konfliktem. Má také ekonomický rozměr.

Vedle toho se objevuje další dlouhodobé riziko: emigrace. Financial Times uvádějí, že během posledních tří let opustilo Izrael přibližně 150 tisíc lidí. V poměru k celkové populaci nejde o masový exodus, neobvyklé je však jeho složení. Mezi odcházejícími jsou nadprůměrně zastoupeni kvalifikovaní a dobře vydělávající lidé včetně pracovníků technologického sektoru a zdravotnictví.

Izraelská daňová správa podle FT odhadla, že pokud by tento trend pokračoval, roční ztráta daňových příjmů by během pěti let mohla dosáhnout 3,5 miliardy dolarů. To je pro Izrael potenciálně vážnější než samotný počet emigrantů. Jeho hospodářská síla totiž nevychází z levné pracovní síly nebo surovin, ale především z lidského kapitálu. Pokud by země dlouhodobě ztrácela část lékařů, vědců, inženýrů a technologických podnikatelů, ekonomické důsledky by se mohly projevit až s několikaletým zpožděním.

Izraelci podporují bezpečnostní politiku více než vládu


Po traumatu ze 7. října zůstává v zemi silná podpora tvrdého postupu vůči bezpečnostním hrozbám. To se v různých obdobích projevovalo podporou operací proti Hamásu, Hizballáhu i Íránu. Mnohem slabší je shoda v otázce, zda právě Benjamin Netanyahu a jeho vláda dokážou zemi bezpečně provést další etapou.

Politická nespokojenost se netýká jen průběhu válek. Vrací se otázka odpovědnosti za bezpečnostní selhání z října 2023, spor o ultraortodoxní odvody, rozšiřování osad na Západním břehu, konflikt kolem soudnictví i stále větší polarizace izraelské společnosti. To vytváří důležité rozlišení. Izraelci mohou podporovat tvrdou obranu země a současně odmítat způsob, jakým ji vede současná vláda.

V tomto prostředí přicházejí parlamentní volby. Jejich význam nebude spočívat pouze v rozhodnutí, zda Netanyahu zůstane premiérem. Budou také hodnocením několika mimořádných let, během nichž se změnila bezpečnostní, ekonomická i společenská situace země.

Izrael za tuto dobu prokázal mimořádnou schopnost vojensky zasahovat daleko za svými hranicemi a ekonomicky absorbovat šoky, které by řadu jiných zemí poslaly do hluboké recese. Současně však stále výrazněji vystupuje otázka, zda je tento model dlouhodobě udržitelný.


Rozhodující proto nebude, zda izraelská ekonomika dokáže přežít další rok války. Dosavadní zkušenost ukazuje, že pravděpodobně ano. Důležitější je, jakou ekonomiku a společnost bude mít země v okamžiku, kdy období nepřetržitého konfliktu jednou skončí.

Pokud se podaří obnovit dlouhodobější bezpečnost, Izrael má díky technologické základně, lidskému kapitálu a podnikatelskému prostředí značnou schopnost rychle růst. Pokud se však vysoké vojenské výdaje, opakované mobilizace a konflikty na několika frontách stanou trvalou součástí života země, může se z dnešní válečné ekonomiky postupně stát ekonomická normalita. A to může být pro Izrael dlouhodobě nákladnější než kterákoli jednotlivá vojenská operace.



Zdroje: 1. Reuters – Israel economy shrank 3.8% in first quarter amid Iran war⁠; 2. Reuters – Bank of Israel holds rates as Iran war fuels inflation⁠; 3. Reuters – Moody’s cuts Israel’s 2026 growth estimate⁠; 4. Financial Times – The exodus from Israel⁠; 5. Financial Times – The emigrants Israel can’t afford to lose⁠