Indonésie dnes nevypadá jako ekonomika na pokraji krize. Ve druhém čtvrtletí 2026 vzrostl její HDP meziročně o 5,29 procenta, inflace se v červenci držela na 2,88 procenta a státní zadlužení zůstává ve srovnání s mnoha velkými ekonomikami relativně nízké.

Přesto letos v únoru přišlo nezvyklé varování. Moody’s ponechala Indonésii rating Baa2, tedy v investičním pásmu, ale změnila výhled ze stabilního na negativní. Agentura upozornila především na klesající předvídatelnost hospodářské politiky, rizika pro její efektivitu a známky oslabování institucionálního řízení. Pokud by tento trend pokračoval, mohl by podle Moody’s narušit důvěryhodnost hospodářské politiky, která dlouhodobě podporovala makroekonomickou a finanční stabilitu země.

To je podstata dnešního indonéského problému. Nejde především o příliš vysoký dluh ani o recesi. Jde o otázku, zda prezident Prabowo Subianto při snaze výrazně urychlit hospodářský rozvoj nezačne měnit pravidla, která Indonésii pomohla vybudovat pověst jedné z nejstabilnějších velkých rozvíjejících se ekonomik.

Ekonomika problém zatím neukazuje

Indonésie patří už řadu let mezi nejstabilněji rostoucí velké ekonomiky světa. Ve druhém čtvrtletí letošního roku vzrostl HDP meziročně o 5,29 procenta. Tempo sice zpomalilo z 5,61 procenta v prvním čtvrtletí, ale výsledek zůstal solidní a investice pokračovaly v růstu.

Také Mezinárodní měnový fond hodnotil základní kondici země příznivě. Ve své lednové konzultaci předpokládal pro rok 2026 růst 5,1 procenta a Indonésii označil za jeden ze světlých bodů světové ekonomiky. Inflace podle MMF zůstává dobře ukotvena a devizové rezervy jsou komfortní.


Prabowo však nastoupil s podstatně ambicióznější představou role státu. Chce postupně zvýšit hospodářský růst až na osm procent, urychlit industrializaci, posílit potravinovou a energetickou soběstačnost, rozvíjet infrastrukturu a zároveň financovat rozsáhlé sociální programy. Větší úlohu mají mít státní podniky a nový investiční fond Danantara.

Samotné tyto cíle nejsou problémem. Riziko vzniká ve chvíli, kdy není zcela jasné, jak budou jednotlivé projekty financovány a zda při jejich prosazování zůstanou zachována pravidla, která dosud omezovala politické zásahy do hospodářství.

MMF proto upozornil, že velké změny hospodářské politiky mohou bez dostatečných pojistek vytvářet nové zranitelnosti. Tady se jeho pohled překrývá s varováním Moody’s. Problémem nejsou dnešní makroekonomická čísla. Otázkou je, zda budou instituce, které tato čísla pomáhaly vytvářet, stejně důvěryhodné i za několik let.

Program bezplatného stravování ukázal velikost Prabowových ambicí

Nejviditelnějším příkladem nové hospodářské politiky je rozsáhlý program bezplatného stravování pro školáky, těhotné ženy a další skupiny obyvatel. Původně na něj bylo pro rok 2026 vyčleněno 335 bilionů rupií a měl postupně zasáhnout až 83 milionů lidí, tedy téměř třetinu obyvatel Indonésie.

Rozsah projektu však narazil na organizační i fiskální limity. Rozpočet byl postupně snížen až na 229 bilionů rupií, přibližně 12,8 miliardy dolarů. Program zároveň provázely logistické problémy, případy hromadných otrav a korupční vyšetřování.
To neznamená, že samotná myšlenka programu je ekonomicky chybná. V zemi s výraznými regionálními a sociálními rozdíly může lepší výživa dětí přinášet dlouhodobé zdravotní i vzdělávací výsledky. Program však ukazuje jiný problém: rozdíl mezi politickou ambicí a schopností státu tak rozsáhlý projekt efektivně řídit.

Podobné otázky vyvolává také Danantara, nový státní investiční fond, který má být jedním z hlavních nástrojů Prabowovy rozvojové strategie. Vláda chce jeho prostřednictvím mobilizovat státní aktiva a investovat do strategických projektů, aniž by všechny výdaje musely přímo procházet státním rozpočtem. Právě to však vytváří nové riziko.

Pokud stát financuje projekt přímo z rozpočtu, jeho náklady a dluh jsou snadno viditelné. Pokud se investice přesouvají do státních fondů, podniků nebo bank, mohou vznikat závazky, které se ve veřejných financích projeví až později. Moody’s proto upozornila také na možné podmíněné závazky spojené s Danantarou a na potřebu dostatečné koordinace hospodářské politiky.

Indonésie tak řeší problém známý z řady rozvíjejících se ekonomik: stát chce investovat rychleji, než mu umožňuje běžný rozpočet, a proto hledá nové finanční nástroje. Ty mohou hospodářský rozvoj urychlit, ale současně mohou zhoršit přehled o skutečných závazcích veřejného sektoru.

Největším rizikem není dluh, ale ztráta důvěry

Prabowova strategie má přesto silnou ekonomickou logiku. Indonésie má obrovský domácí trh, téměř 300 milionů obyvatel a mimořádné zásoby strategických surovin. Je největším světovým producentem niklu, který je klíčový pro výrobu baterií, elektromobilů a další moderní průmysl.


Čím větší roli však stát získává, tím důležitější je kvalita institucí. A tady se objevuje skutečné varování. Moody’s není jediná agentura, která začala být opatrnější. V březnu změnila výhled Indonésie ze stabilního na negativní také Fitch. S&P naopak v červenci ponechala rating BBB se stabilním výhledem a zdůraznila relativně nízké zadlužení, dobrý růstový potenciál a schopnost vlády upravovat výdaje. Rozdíl mezi agenturami je sám o sobě zajímavý.

Indonésie tedy není ekonomikou, u níž by existovala shoda, že směřuje k vážným problémům. Spíše vstoupila do období, kdy investoři sledují, zda se ambicióznější státní politika nezačne dostávat do konfliktu s fiskální disciplínou a institucionální stabilitou.

Prabowo se nyní snaží ukázat, že obojí lze skloubit. Návrh rozpočtu na rok 2027 počítá s deficitem 2,4 procenta HDP, nejnižším od roku 2024. Vláda současně předpokládá šestiprocentní hospodářský růst. Někteří ekonomové jsou však opatrnější. Při růstu kolem 5,2 procenta by podle jejich odhadů mohl deficit dosáhnout 2,7 až 2,9 procenta HDP, stále pod zákonným limitem, ale výrazně nad vládním plánem.


Pokud však politické cíle začnou postupně oslabovat rozpočtová pravidla, transparentnost nebo nezávislost institucí, první známkou problémů nemusí být recese ani dluhová krize. Bude jí ztráta důvěry investorů.

Proto je únorové rozhodnutí Moody’s důležitější, než by se z pouhé změny ratingového výhledu mohlo zdát. Indonésie dnes nebojuje s nedostatkem hospodářských příležitostí. Testuje, zda dokáže rychlejší rozvoj prosazovat bez oslabení pravidel, která jí během posledních desetiletí pomohla získat ekonomickou stabilitu.



Zdroje: 1. Reuters – Moody’s změnila výhled Indonésie na negativní⁠; 2. MMF – hodnocení indonéské ekonomiky a hospodářské politiky⁠; 3. Reuters – rozpočet programu bezplatného stravování⁠; 4. Reuters – S&P ponechala Indonésii stabilní výhled⁠; 5. Reuters – návrh indonéského rozpočtu na rok 2027⁠