Česká ekonomika vysílá vládě Andreje Babiše varovný signál. Podle předběžných údajů Českého statistického úřadu vzrostl hrubý domácí produkt ve třetím čtvrtletí 2026 meziročně o 1,6 procenta, což představuje nejslabší tempo za poslední dva roky. Mezičtvrtletně hospodářství posílilo o 0,5 procenta, ale zpracovatelský průmysl a stavebnictví mírně oslabily. Zpomalení přichází v době, kdy vláda připravuje státní rozpočet na rok 2027 se schodkem 386 miliard korun a počítá s výraznějším hospodářským růstem. Pokud se očekávané oživení nedostaví, může stát narazit na další problémy s financováním rostoucích výdajů.

Český statistický úřad zveřejnil 30. října předběžný odhad hospodářského vývoje za třetí čtvrtletí. Meziroční růst HDP dosáhl 1,6 procenta, mezičtvrtletně ekonomika vzrostla o 0,5 procenta. Nejde tedy o recesi, ale o zpomalení meziročního tempa hospodářského růstu.

Podle ČSÚ podporovaly ekonomiku především spotřeba domácností, investice a zahraniční poptávka. Negativně působila změna stavu zásob. V mezičtvrtletním srovnání se dařilo obchodu, dopravě, ubytování, pohostinství a informačním službám. Zpracovatelský průmysl a stavebnictví naopak mírně oslabily.

Rozdílný vývoj jednotlivých odvětví představuje problém. Česká ekonomika je výrazně závislá na průmyslové výrobě, automobilovém sektoru a zahraničních zakázkách. Pokud průmysl nebude dostatečně investovat a zvyšovat produktivitu, může se slabší výkon postupně promítnout do zaměstnanosti, mezd a daňových příjmů.


Rozpočet spoléhá na oživení, které nemusí přijít

Ministerstvo financí v srpnu snížilo prognózu letošního růstu HDP z 2,1 na 1,9 procenta. Pro rok 2027 však nadále předpokládá zrychlení na 2,4 procenta. Vývoj ekonomiky patří mezi důležité předpoklady plánování rozpočtových příjmů.

Vládní návrh státního rozpočtu na rok 2027 počítá s příjmy 2 198,6 miliardy korun a výdaji 2 584,6 miliardy korun. Výsledkem je schodek 386 miliard korun. Stát tak plánuje utratit přibližně o 17,6 procenta více, než kolik očekává na příjmech.

Ještě závažnější je hodnocení Národní rozpočtové rady. Ta upozornila, že podle rozpočtových podkladů Ministerstva financí má deficit celého sektoru vládních institucí v roce 2027 dosáhnout 3,5 procenta HDP. Jde o širší ukazatel než samotný schodek státního rozpočtu a současně o hodnotu převyšující tříprocentní referenční hranici evropských fiskálních pravidel.


Problém spočívá především v omezeném prostoru pro nepříznivý vývoj. Vláda již nyní plánuje vysoký schodek, zatímco další výdaje vyžadují důchody, zdravotnictví, sociální služby, obrana, doprava i energetika. Pokud příjmy nenaplní očekávání, bude muset hledat úspory, nové zdroje nebo připustit další zadlužování.

Stát potřebuje vyšší výkon, nikoli jen další výdaje

České veřejné finance se dostávají pod tlak dlouhodobých závazků. Rostou náklady na stárnutí populace, zdravotní péči, bezpečnost a obnovu infrastruktury. Současně se zvyšují výdaje na obsluhu státního dluhu, které omezují prostor pro další rozpočtové priority.

Podstatnou otázkou proto není pouze velikost státních výdajů, ale jejich skutečný přínos. Investice do dopravy, energetiky, vzdělávání a modernizace průmyslu mohou zvyšovat budoucí hospodářský výkon. Rostoucí provozní výdaje naproti tomu často vytvářejí dlouhodobé závazky bez přímého dopadu na produktivitu ekonomiky.


Odpovědnost za současné hospodářské zpomalení nelze přičítat pouze nynější vládě. Česká ekonomika čelí dlouhodobým strukturálním problémům a významným zahraničním rizikům. Současný kabinet však odpovídá za realistický rozpočet a za schopnost přizpůsobit výdajovou politiku skutečnému ekonomickému vývoji.

Česká ekonomika zatím neklesá, ale její růst není natolik silný, aby vláda mohla rozpočtová rizika přehlížet. Schodek 386 miliard korun představuje již sám o sobě značné zadlužování. Pokud se očekávané hospodářské oživení nedostaví, tlak na veřejné finance dále vzroste.

Rozhodující proto nebude pouze schopnost vlády prosadit rozpočet ve Sněmovně, ale především to, zda jeho příjmy odpovídají skutečným možnostem ekonomiky a zda výdaje vytvářejí podmínky pro budoucí růst. Stát může další rok financovat dluhem. Dlouhodobou prosperitu však bez výkonnější ekonomiky nezajistí.