Ještě před necelým měsícem, kdy v prezidentských volbách v USA triumfálně zvítězil Donald Trump, se zdálo, že šance na rychlé ukončení válečných konfliktů, které se za úřadování Bidenovy administrativy rozhořely na Ukrajině a na Blízkém východě, a na snížení mezinárodního napětí ve světě nadějně vzrostly. Dnes už si tímto pocitem nejsem úplně jist.

Američtí Demokraté se po volebním debaklu nezmohli na žádný zjevný odpor a protesty, které se očekávaly, lížou si rány, ale navenek se tváří vůči znovuzvolenému Donaldu Trumpovi překvapivě docela kooperativně. Porážka pro ně podle v těchto dnech zveřejňovaných informací asi velkým překvapením nebyla, neboť ji prý předvídaly všechny interní průzkumy, které si volební tým Kamaly Harrisové nechal údajně zpracovat ve chvílích, kdy všechna mainstreamová média lhala světu o vedení Harrisové v preferencích voličů a o nejtěsnějších volbách. Demokratický establishment byl tedy na porážku připraven a zjevně dnes koná podle nějaké připravené strategie. A ta pro USA ani svět neslibuje vůbec nic dobrého.

Z dění v posledních týdnech a dnech je zjevné, že se dosluhující americká vláda snaží maximálně eskalovat a vyhrotit stávající konflikty a pokud možno vytvořit nové.

Zatímco celý svět spekuluje o podobě a šancích Trumpova plánu na ukončení bojů na Ukrajině, Bidenova vláda dělá všechno pro to, aby došlo k maximální eskalaci konfliktu a Donaldu Trumpovi tak úlohu maximálně ztížila. Z ničeho nic dala Ukrajincům povolení útočit do hloubky ruského území západními raketami dlouhého dosahu naváděnými specialisty zemí NATO. To dosud vždy odmítala s racionálním odůvodněním, že z vojenského hlediska tento krok žádnou rozhodující změnu přinést nemůže, ale může vyvolat konfrontaci velmocí. To najednou neplatí. Rusko v odvetu vyzkoušelo v boji novou hypersonickou raketu, která může nést jaderné hlavice.

Dále dosluhující americká vláda začala dodávat Ukrajině protipěchotní miny - barbarskou zbraň zakázanou mezinárodními dohodami, která mrzačí živou sílu a zamořuje území na dlouhá desetiletí. Objevily se informace, že Američané tlačí na Ukrajinu, aby do války nuceně hnali i chlapce od 18 let věku. A stále více se hovoří o tom, že Ukrajinci, kteří se na frontách nemohou ubránit ruskému tlaku, chystají přesto další zoufalou ofenzívu, kterou jim západní mentoři naplánovali, jako by zabíjení na frontách bylo málo.

A požár se začíná šířit i z jiných ohnisek. Najednou znovu vzplanuly násilnosti v Gruzii, jejíž zvolená vláda nechce opakovat ukrajinský scénář. Náhle se rozhořela znovu občanská válka v Sýrii, kde proti sekulárnímu Asadovu režimu Západ podporuje a vyzbrojuje islamistické fanatiky. V tomto světle příměří mezi Izraelem a Hizballáhem jako skutečná cesta k míru příliš nevypadá.

Západní progresivistický establishment se snaží udržet moc za každou cenu a zuřivě kolem sebe kope. Nespokojení rumunští voliči si odvážili v prvním kole prezidentských voleb nechat zvítězit kritika EU, NATO a ukrajinské války, což strážci evropských demokratických hodnot z Bruselu nehodlají dopustit. Podle nich příčinou není legitimní nespokojenost rumunských občanů s poměry a evropskou politikou, ale za všechno může čínská sociální síť TikTok. A tak rumunský ústavní soud nařídil přepočítání výsledků a rozhodne, zda dokonce první kolo voleb nezruší. Evropská demokracie v praxi.

Evropští politici včetně těch našich jako v transu neustále hovoří o přípravách na válku s Ruskem, o zbrojení a růstu vojenských výdajů. Přitom ekonomiky zemí EU stagnují a jsou v katastrofální finanční situaci, nezvládají masovou migraci a zelené šílenství. Evropský průmysl kolabuje a odchází, ničí jej enormní uměle zvýšené ceny energií. Jenom pro ilustraci – srdce německého těžkého průmyslu ocelárny ThyssenKrupp se zbavují 11 000 zaměstnanců, naše huť Liberty směřuje do konkursu. Za této situace blouznit o válce a zbrojení a současně eskalovat sebevražednou klimatickou politiku mohou jen lidé zcela odtržení od reality.

Ukazuje se, že oněch sedm týdnů do inaugurace Donalda Trumpa bude ve světě jedno z nejkritičtějších a nejriskantnějších období posledních let. Progresivistická Bidenova administrativa dokazuje, že je proti svému pokořiteli schopna rozpoutat a použít skutečnou „horkou“ mezinárodní krizi. Jenom tím dokazují, že jim o žádné Ukrajince ani Syřany a další nikdy nešlo. Všechno je to jenom cynická mocenská hra, o to nebezpečnější, že její aktéři jsou na rozdíl od éry studené války daleko nezodpovědnější.