O víkendu byly v Ománu započaty nepřímé rozhovory mezi USA a Iránem. To je mimořádná událost, ač se o ní v českých médiích nic detailního nedozvíme. To je chyba, neboť vývoj v této části světa je velmi nebezpečný a snadno by mohl přerůst ve vážný vojenský konflikt.

O co jde? Donald Trump hledá řešení, kterým by odradil Irán v pokračování iránského nukleárního výzkumu. Přestože ve svém prvním funkčním období odmítnul úsilí svého předchůdce Baraka Obamy a již navrženou americkou - iránskou dohodu jednostranně zrušil, po letech se vrací k dalšímu vyjednávání. Deklarovanými cíli, kterých by si nyní americká strana přála dosáhnout, je iránské vzdání se jaderného programu, vyjednání závazku, že Irán nebude vlastnit jadernou zbraň a podvolí se detailní průběžné mezinárodní kontrole. Veřejně nedeklarované americké (říkejme raději izraelské) cíle jsou však zřejmě širší. Američané by si přáli, aby Irán přestal hrát dominantní politickou roli na Středním východě, neboť tím prý ohrožuje okolní země (říkejme přesněji Izrael).

Co se americkým vyjednavačům skutečně podaří vyjednat, to se teprve uvidí a výsledky zřejmě nelze čekat příliš rychle. Trump však nevykazuje přílišnou trpělivost, neboť pohrozil Iránu, že „nebude-li dohoda uzavřena rychle, bude to hodně, hodně špatné“. Není úplně jasné, co se za těmito Trumpovými slovy skrývá, přestože bývalý kandidát na amerického prezidenta a přesvědčený odpůrce všech válečných konfliktů Ron Paul Trumpova slova označil za „návrat k neokonským choutkám Bushe mladšího“. Snad to tak zlé nebude, ač ve východním Středomoří byl prodloužen pobyt americké letadlové lodi a na indickém atolu Diego García přistály americké bombardéry B-2 s podpůrným vojenským konvojem.

Americké úvahy o vojenském střetu s Iránem podněcuje a vyhrocuje Izrael se svým ministerským předsedou Netanyahuem. Ten má představu (a veřejně ji říká), že „zvolení Donalda Trumpa prezidentem je otevřeným oknem příležitosti k velké a rozhodující válce s Iránem“. S úplným pochopením u Trumpa se tato Netanyahuova slova asi nesetkala, když se minulý týden potkali v Bílém domě. Podle tamních zdrojů Trump „velkou válku“ s Iránem nechce, snad by dal svolení k několika americko-izraelským úderům demonstračního charakteru proti pečlivě vybraným vojenským cílům. Přehnaný optimismus ovšem není na místě. Jednak proto, že Trump má k židovskému státu politicky i lidsky blízko, jednak proto, že proizraelská politická lobby v USA je pověstná svými viditelnými i neviditelnými schopnostmi efektivně dosahovat na americké politice cílů výhodných pro Izrael.

V dnešním výbušném mezinárodním prostředí se podle agentury Bloomberg ukazuje neočekávaná pomoc. Rusové při vyjednávání s Američany v Saudské Arábii zřejmě vyhověli americké prosbě, aby Rusko uplatnilo svůj vliv na Irán a pomohlo deeskalovat situaci. Možná právě v ochotě Rusů pomoci v hledání mírového uspořádání na Středním východě hledejme i překvapivou míru shody, se kterou se Lavrov s Rubiem rozcházeli, když prohlašovali, že „předmětem jednání nebyla pouze Ukrajina, ale také širší zájmy, které nelze bez obou velmocí úspěšně vyřešit“.

Avšak nebude to všechno tak snadné. Irán bude k jednání s USA přistupovat ve zcela jiné pozici, než tomu bylo s Obamou v roce 2015. Podle všech náznaků a amerických obav je zřejmě možné, že země už stojí těsně před dokončením jaderné zbraně, nebo alespoň iránský jaderný program pokročil tak daleko, že přimět Irán k přijetí pro Američany schůdného řešení může být velmi komplikované. To Irán činí pro jednání silným. Přestože Američanům naznačil ochotu jednat, současně jim definoval i meze reality: už nečekejte naši kapitulaci.

Pokud by mělo dojít k jakémukoli vyhrocení situace na Středním východě, pokud by se Trump nechal vlákat svým izraelským spojencem do „velké války“, kterou si Netanyahu přeje, důsledky pro svět by byly ohromné – vojenské, politické i ekonomické. Případný konflikt s Iránem by už nebyl jen regionální válečnou episodou, ale skutečným bezpečnostním a politickým otřesem nejen celého Perského zálivu a východního Středomoří, ale Středního východu samotného.

Opatrnost a rozvaha jsou na místě. Naštěstí se zdá, že Trump, podobně jako na Ukrajině, dává přednost diplomacii. A to je optimistické.